Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 709/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. R., zastoupeného advokátem, proti žalovanému E. R., o zaplacení částky 163.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2008, č.j. -154, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2008, č.j. -154, se zrušuje ve výroku II., kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn v odstavci I. tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 127.596,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně od 23.8.2006 do zaplacení, se zamítá.

II.  Věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se žalobou podanou dne 28. 12. 2007 u Okresního soudu v Písku domáhal na žalovaném zaplacení částky 163.860,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Na odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o výstavbě uzavřené dne 15. 1. 1997 se žalobce a žalovaný stali podílovými spoluvlastníky nebytových jednotek č. 13, 14 a 15 v domě č. p. 182 v P., přičemž spoluvlastnický podíl žalobce na předmětných jednotkách činí 1/10 a podíl žalovaného 9/10. Žalovaný uvedené jednotky pronajímal, avšak inkasované nájemné si ponechával v plné výši. Peníze, které mu žalovaný zasílal poštovní poukázkou, přitom žalobce nepřevzal bez své viny, neboť mu žalovaný dal k jejich vyzvednutí nepřiměřeně krátkou lhůtu.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žalobci jeho část podílu na utrženém nájemném zasílal poštovními poukázkami, které si však žalobce nepřevzal,

a to vlastní vinou, neboť na použité adrese má žalobce hlášeno trvalé bydliště a mezi účastníky neexistuje žádná dohoda, která by žalovaného zavazovala k úhradě jiným způsobem než poštovní poukázkou. Žalovaný dále namítl promlčení práva na vydání žalované částky.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č.j. -131, žalobci vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 162.494,80 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce má z titulu svého spoluvlastnického podílu nárok na podíl ve výši 1/10 nájemného inkasovaného z pronájmu předmětných nebytových jednotek. Jelikož si žalovaný veškeré nájemné ponechával, vzniklo na jeho straně úmyslné bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat, a to i přesto, že žalovaný zaslal dne 2.5.2007, 21.5.2007 a 21.12.2007 žalobci poštovní poukázky, kterými se mu pokusil poukázat jeho podíl na inkasovaném nájemném za období od 18.9.2004 do 30.4.2007. Námitku promlčení soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou, neboť žalobce uplatnil žalobou došlou 28.12.2007 nároky z let 1998-2001 a za rok 2006 v desetileté objektivní promlčecí době.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 30. září 2008, č.j. -154, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu co do částky 127.596,- Kč s příslušenstvím zamítl, neboť nárok žalobce představující vydání bezdůvodného obohacení z jednotlivých nebytových jednotek za období do 31.12.2001 je promlčen; ve zbylé části za rok 2006 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že se na straně žalovaného nejedná o úmyslné bezdůvodné obohacení, neboť žalobce žádné skutečnosti na podporu uvedeného tvrzení neuvedl. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období 1998-2001 se proto promlčel v tříleté objektivní lhůtě.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu do části, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba na zaplacení 127.596,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení , neboť rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod označil nesprávné právní posouzení věci podle Konkrétně uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně bylo výpisem z katastru nemovitostí a smlouvou o výstavbě prokázáno, že žalobce je spoluvlastníkem předmětných jednotek a že výše jeho podílu činí 1/10. Žalovaný tedy o této skutečnosti prokazatelně věděl. Před soudem prvního stupně byla také jako důkaz provedena daňová přiznání žalovaného za období od 1998-2001 a za rok 2006, z nichž vyplynulo, že žalovaný jako zdanitelný příjem přiznal všechny částky inkasované od nájemců předmětných jednotek v plné výši. Z uvedených skutečností tak žalobce dovozuje, že žalovaný byl přinejmenším srozuměn s tím, že si žalobcův podíl ponechává.

Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.

C. Přípustnost

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle

D. Důvodnost

Dovolání je důvodné.

1. Podle § 107 odst. 1 ObčZ se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (§ 107 odst. 2 ObčZ).

S ohledem na skutečnost, že pojem a podstatu úmyslného jednání nevymezuje, vychází se z právní úpravy zavinění obsažené v trestním zákoně. Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uvedl, že „právní teorie vycházející z trestního zákona rozlišuje podle přítomnosti rozumového (intelektuálního) a volního (určovacího) prvku mezi úmyslným jednáním a jednáním z nedbalosti. O úmysl přímý jde tehdy, jestliže ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, věděl, že svým jednáním získá bezdůvodné obohacení a současné je také získat chtěl. O úmysl nepřímý jde, jestliže ten, kdo se na úkor jiného obohatil, věděl, že svým jednáním obohacení, které mu nenáleží, může získat, a s tímto následkem byl pro případ, že nastane, srozuměn. V obou případech je tedy rozhodujícím znakem úmyslu předchozí vědomost subjektu, který se neoprávněně obohatil, o tom, že svým jednáním získává (úmysl přímý) nebo získat může (úmysl nepřímý) hodnoty vyjádřitelné v penězích, které mu nenáležejí.“

2. V řízení před soudy nižšího stupně bylo prokázáno, že žalovaný v daňových přiznáních z let 1998-2001 do svých příjmů zahrnul částky inkasované od nájemců předmětných jednotek v plné výši, tedy včetně podílu žalobce. Žalovaný navíc ani neprokázal, že by se kdy pokusil žalobci jeho podíl na utrženém nájemném za léta 1998 až 2001 uhradit, neboť všechny předložené poštovní poukázky se vztahují k období 18. září 2004 – 30. dubna 2007. V takovém případě nelze než usuzovat na skutečnost, že měl úmysl přisvojit si část inkasovaného nájemného, která připadá na spoluvlastnický podíl žalobce, ač věděl nebo musel vědět, že žalobce je spoluvlastníkem předmětných jednotek a ve výši jeho spoluvlastnického podílu (1/10) mu inkasované nájemné náleží. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že žalovaný mohl pro pasivitu žalobce postupovat podle ustanovení § 568 ObčZ a částku odpovídající podílu žalobce na inkasovaném nájemném složit na jeho náklady do úřední úschovy, což však neučinil. Dovolací soud proto uzavřel, že pokud odvolací soud označil bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce jako neúmyslné, věc nesprávně právně posoudil.

Nejvyšší soud proto z důvodů shora uvedených rozsudek odvolacího soudu

v napadené části z jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího ( ve spojení s ) V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. dubna 2009

JUDr. Iva Brožová, v. r.

předsedkyně senátu