Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1105/2009

U S N E S E N Í

Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou v označené věci se žalobce proti žalovanému domáhal ochrany své osobnosti. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 1996, č. j. -4, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 1997, č. j. -13, bylo řízení ve věci přerušeno.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. prosince 2007, č. j. -61, výrokem I. rozhodl, že v (dosud přerušeném) řízení bude pokračováno, výrokem II. řízení zastavil a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Výrok II. o zastavení řízení odůvodnil zjištěním, že žalovaný dne 10. prosince 1999 zemřel. S odkazem

na ustanovení věta první (dále jen „ “) konstatoval, že žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jehož předmětem

je žaloba na ochranu osobnosti. Vzhledem k povaze tohoto řízení nelze za popsaného stavu v řízení pokračovat.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. dubna 2008, č. j. -89, v napadených výrocích II. a III. usnesení soudu prvního stupně podle potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalovaný v průběhu řízení zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jedná se o řízení o ochranu osobnosti, jehož povaha neumožňuje pokračovat v řízení s dědici (s procesními nástupci), neboť případné povinnosti, které mohly být žalovanému uloženy, jsou vázány výlučně na jeho osobu. Povaha věci tak neumožňuje v tomto řízení pokračovat ( věta první ).

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 28. května 2008 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 25. června 2008 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle ) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ). Má za to, že v řízení mělo být po úmrtí žalovaného pokračováno s K. s. z. v O., resp. s M. s. České republiky. Poukazuje též na to, že v řízení došlo k neodůvodněným průtahům. Žalobci tak bylo odňato právo jednat před soudem a došlo k porušení až 38 d, a nebyla dodržena Evropská úmluva o lidských právech a právo na spravedlivý soudní proces. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení 239 odst. 2 písm. b) Po té napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumal se závěrem, že dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.

Podle ustanovení § 107 o. s. ř jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odst. 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odst. 2). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odst. 5 věta první).

Pro postup v předmětném řízení a pro určení, zda a případně s kým v něm bylo možno pokračovat, je rozhodné posouzení povahy uplatněného nároku, kterým je ochrana osobnosti žalobce ve smyslu ustanovení násl. (dále jen „o. z.“).

Podle § 11 o. z. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1 o. z. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Právo na zadostiučinění podle § 13 o. z. je svou povahou úzce spjato jak s postiženou fyzickou osobou, tak s osobou, která do práva na ochranu osobnosti této fyzické osoby zasáhla; má osobní charakter především proto, že cílem této satisfakce je v rámci zásahem do osobnostních práv vzniklého vztahu mezi subjekty všeobecného osobnostního práva (tj. mezi oprávněným subjektem a povinným subjektem) přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou fyzické osobě na její osobnosti; satisfakční účel může splnit pouze zadostiučinění, které poskytne výlučně sama osoba, která do osobnosti oprávněné fyzické osoby zasáhla. Smrtí povinné osoby proto povinnost poskytnout zadostiučinění zaniká, neboť tato povinnost je osobně vázána

na tuto osobu, takže nepřechází na další osoby. Procesním důsledkem toho je, že zemře-li v průběhu soudního řízení o ochranu osobnosti povinná osoba, která se měla dopustit zásahu do osobnostní sféry oprávněné fyzické osoby, musí být řízení podle a 5 zastaveno, neboť vzhledem k povaze věci nelze v soudním řízení pokračovat.

Jestliže v průběhu řízení před soudem prvního stupně v této věci ochrany osobnosti žalovaný zemřel a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, neumožňovala povaha posuzované věci v řízení pokračovat. Z této skutečnosti odvolací soud opodstatněně vycházel. Vzhledem k důvodům podaného dovolání je tak napadené usnesení odvolacího soudu správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl ( ), aniž by bylo třeba se zabývat dalšími výtkami dovolání, které nejsou způsobilé tento závěr zvrátit.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. dubna 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu