Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 940/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní   věci  žalobkyně S. a.s., \"v likvidaci\", zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti   žalované N., spol. s r.o., zastoupené  JUDr. A. J., advokátem, o zaplacení 1.592.780 Kč s příslušenstvím,  vedené  u Krajského soudu v Praze pod  sp. zn. , o  dovolání  žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2007, č. j. -179, takto:

I.      Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku,  jímž   byl   potvrzen  rozsudek  Krajského  soudu  v   Praze  ze  dne 15. listopadu 2006, č. j. -147, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.592.780 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a jímž bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné  podle    (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a dovolání  nebylo  shledáno přípustným ani podle   , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. , větu první, ), pak při zkoumání, zda  napadené  rozhodnutí  odvolacího soudu  má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.   , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila. Zakládá-li svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nedostatku písemné formy ujednání účastníků o smluvní pokutě na kritice skutkových zjištění odvolacího soudu včetně jím provedeného hodnocení důkazů, ve skutečnosti  tím nezpochybňuje  právní  posouzení  věci,  nýbrž   uplatňuje   dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatelka  tak přehlíží, že v případě  přípustnosti  dovolání dle se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při  splnění  dalších   předpokladů) dovolacím  důvodem   podle  ustanovení   , který však není relevantním dovolacím důvodem v případě,  že  přípustnost  dovolání  je  zvažována  podle  ustanovení   , jak tomu je v předmětné věci [srov. shodně  též  právní  názor  vyjádřený  v  již  cit.  usnesení  Nejvyššího  soudu  ze dne 29. června 2004,  sp. zn. , podle něhož  k  okolnostem  uplatněným  dovolacími důvody podle ustanovení a podle ustanovení nemůže  být  při  posouzení,  zda  je  dovolání  přípustné  podle , přihlédnuto].

Přípustnost podaného dovolání nemohla založit ani výtka dovolatelky odvolacímu soudu (a stejně tak soudu prvního stupně), že  žalobní návrh neposoudil jako návrh na náhradu škody z neplatného právního úkonu podle obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), čímž dle jejího mínění nepostupoval v souladu s ustanovením a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka totiž přehlíží, že uplatnění nároku na náhradu škody podle obch. zák. proti tomu, kdo způsobil neplatnost právního úkonu, předpokládá zcela odlišná žalobní tvrzení, než jakými vymezila žalobní skutek ohledně práva na zaplacení smluvní pokuty. Postup podle , podle něhož „má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu  doplnil  vylíčení  rozhodných  skutečností; postupuje  přitom obdobně podle odstavce 1.“, proto nepřichází v úvahu, neboť soud by se mohl takovým návrhem na náhradu škody zabývat pouze v případě změny návrhu na zahájení řízení podle , k čemuž však v posuzované věci nedošlo. Kromě toho je třeba uvést, že podle , věty druhé, lze přihlížet k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen v případě přípustného dovolání.

Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání ( , věta první,   ),  pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny za  zastupování advokátem v částce 10.000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů,  při připočtení 19 %  daně z přidané hodnoty ve výši 1.957 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 9. dubna 2009

JUDr. Miroslav  Gallus

předseda senátu