Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1341/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2006, č. j. -130, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. února 2005, č. j. -31, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem pro zmeškání ze dne 25. února 2005, č. j. -31, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 201.122,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 22. 7. 2002 do zaplacení, to vše od tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně zavázal žalovaného povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 42.795,- Kč (výrok II.).

Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že první jednání ve věci bylo nařízeno na den 25. 2. 2005. K tomuto jednání se žalovaný bez předchozí řádné

a včasné omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno postupem dle ve spojení s Žalovaný byl poučen o následcích nedostavení se k jednání a o možnosti vydat v takovém případě rozsudek pro zmeškání. Zástupkyně žalobce, která se k jednání dostavila, navrhla ve věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny podmínky

pro vydání rozsudku pro zmeškání. Tvrzení žalobce obsažená v žalobě považoval

za nesporná a žalobě v plném rozsahu vyhověl podle ustanovení

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a současně uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 20.052,- Kč (výrok II.).

Odvolací soud po doplnění dokazování k odvolací námitce žalovaného, že na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, nebyl řádně obeslán, vycházel z následujících zjištění: Předvolání k jednání na den 25. 2. 2002 a žaloba byly žalovanému doručeny na adresu, tedy na adresu jeho sídla uvedenou v obchodním rejstříku. Pošta zásilku zaslala do O., kde došlo k oznámení zásilky na adrese a následně k jejímu uložení „na přání adresáta,“ a to dne 13. 2. 2004. Druhou výzvu učinila pošta 23. 12. 2004. Dne 29. 12. 2004 byla zásilka jako nevyžádaná vrácena soudu prvního stupně. Obdobně bylo postupováno poštou již dříve, a to v souvislosti s doručováním žaloby, platebního rozkazu a výzvy k vyjádření. Tyto skutečnosti byly prokázány obálkami založenými

ve spise na č. l. 27 a 29. Žalovaný uvedl, že se v době od 11. 11. 2004 do konce roku 2004 zdržoval ve svých nemovitostech v O. Na adrese O., měl od roku 2005 zajištěn „administrativní servis pro vyřizování korespondence“.

Odvolací soud neshledal námitku žalovaného důvodnou a dovodil, že mu bylo doručováno postupem dle , ve znění platném do 31. 12. 2004,

na adresu sídla uvedenou v obchodním rejstříku. Pošta pak k jeho žádosti písemnost doslala na adresu O. a zde uložila. Uplynutím lhůty deseti dnů od uložení došlo k doručení předvolání, a to i za situace, že se adresát o uložení nedozvěděl ( , ve znění platném do 31. 12. 2004). Odvolací soud uzavřel, že k vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny i všechny ostatní předpoklady stanovené ustanovením

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci podle ustanovení Žalovaný zejména namítá,

že v daném případě nedošlo k náhradnímu doručení žaloby a předvolání k prvnímu jednání ve věci do vlastních rukou žalovaného ve smyslu ustanovení § 153b odst. 1

Nebyly tak splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání soudem prvního stupně. Žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že v daném případě bylo při doručování předvolání k jednání na den 25. 2. 2002 a žaloby postupováno v souladu s ustanovením , ve znění platném do 31. 12. 2004, když pošta zásilku adresovanou soudem prvního stupně na adresu sídla žalovaného zapsaného v obchodním rejstříku na tuto adresu nedoručovala. Namísto toho pošta doslala zásilku údajně k žádosti žalovaného na jinou adresu, nejednalo se však o adresu kterou

by žalovaný sdělil soudu. Za této situace nemohlo ani dojít k náhradnímu doručení uložením na poště „na přání adresáta“ ve smyslu ustanovení s tím,

že žalovaný se v době doručování na adrese svého sídla nezdržoval. Tím, že odvolací soud posoudil otázku doručení zásilky žalovanému podle ustanovení , zatímco soud prvního stupně doručení posuzoval dle ustanovení , odvolací soud pochybil, pokud žalovaného nevyzval k vylíčení rozhodných skutečností ve smyslu ustanovení Žalovaný navrhl zrušení dovoláním napadeného rozsudku jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Dovolání tedy může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek. Dovolatel je proto oprávněn napadnout   rozhodnutí odvolacího soudu, jen z důvodu uvedeného v ustanovení o. s. ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení ( ). Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem ( ). Přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil ( ). Z toho mimo jiné vyplývá, že dovolací soud může při zkoumání správnosti názoru odvolacího soudu řešit jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Tímto dovolacím důvodem vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu

o věci samé žádný vliv.

Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než

v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Žalovaný uplatnil z hlediska uvedených podmínek přípustnosti jako relevantní dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. Vzhledem k obsahu a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem žalovaný v dovolání nastoluje právní otázku, zda je splněn předpoklad řádného doručení žaloby

a předvolání k jednání podle ustanovení , ve spojení s ustanovením a 3 , ve znění platném do 31.12.2004, jestliže nebyla žalovanému doručena zásilka na adresu jeho sídla ani na adresu, kterou by žalovaný sdělil soudu.

Protože jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebyla, přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe, je rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu zásadně právně významné; dovolání je tudíž přípustné. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k případným vadám uvedeným v ustanovení , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Právní posouzení věci (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž – a o tento případ jde v souzené věci – i procesního) je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou ( ) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2004, právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu.

Podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2004, nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li

si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje

se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Z ustanovení vyplývá, že účastníku, který je právnickou osobou, soud doručuje písemnosti v prvé řadě na adresu jeho sídla, kterým je podle ustanovení obch. zák. adresa zapsaná jako jeho adresa v obchodním rejstříku nebo jiné v zákoně uvedené evidenci. Účastník, který je právnickou osobou, ovšem může kdykoliv během řízení požádat soud, aby mu písemnosti doručoval na jinou adresu, než je adresa jeho sídla. Touto žádostí je soud vázán, s výjimkou situace, žádá-li právnická osoba se sídlem v České republice o doručování písemností na jinou adresu mimo území České republiky. V ustanovení je upraveno náhradní doručení uložením té právnické osobě, která se v místě doručování zdržuje. Jestliže i přes splnění této podmínky orgán provádějící doručování na adrese sídla nebo na adrese, kterou soudu právnická osoba sdělila v době doručení nezastihne žádnou z fyzických osob, které jsou oprávněny za právnickou osobu převzít zásilku, lze tuto zásilku uložit. Z uvedeného je zřejmé, že podmínkou řádného náhradního doručení dle ustanovení je doručení zásilky doručujícím orgánem na adresu sídla právnické osoby nebo na adresu, kterou soudu právnická osoba sdělila.

V daném případě z hlediska skutkových zjištění odvolacího soudu předvolání k jednání na den 25. 2. 2002 a žaloba byly žalovanému soudem doručovány na adresu jeho sídla uvedenou v obchodním rejstříku P., která prováděla doručování, však k žádosti žalovaného zásilku doručila (doslala) na adresu O., kde došlo k oznámení zásilky a následně k jejímu uložení na poště na přání adresáta. Z uvedeného ovšem nelze dospět k závěru učiněnému odvolacím soudem, že zásilka byla doručena žalovanému na adresu jeho sídla, když byla doručena na jinou adresu, která nebyla ani adresou sdělenou žalovaným soudu. Za této situace nemohlo dojít ke splnění předpokladu řádného doručení žaloby a předvolání k jednání podle ustanovení , ve spojení s ustanovením a 3

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že ze spisu se nepodávají dovolatelem tvrzené vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nebylo ani zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanoveních , , b) a , a nebyla zjištěna ani jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení , části věty za středníkem zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí  a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů, vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem

a věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2009

JUDr. Karel  Podolka,v. r.

předseda senátu