Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 885/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. dubna 2007, č. j. -48, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 3, sestávající ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství v přízemí domu – objektu bydlení čp. 637 na parc. č. st. 2766 v ulici Z. X ve Z.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. prosince 2007, č. j. -69, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že právo nájmu předmětného bytu na žalovanou nepřešlo (ve smyslu § 706 odst. 1 věty první zákona

č. , , ve znění před novelou provedenou zákonem

č. – dále jen „obč. zák.“), neboť v době úmrtí její matky F. W. nesplňovala předpoklad neexistence vlastního bytu – v té době totiž jí a jejímu tehdejšímu manželovi svědčilo právo společného nájmu družstevního bytu č. 121 v domě č. p. 4716 v ulici K. ve Z. (dále jen „družstevní byt“) při jejich společném členství v bytovém družstvu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítla, že ustanovení § 707 odst. 2 obč. zák. o zániku práva společného nájmu družstevního bytu lze podle jejího názoru analogicky použít i v případě, kdy jeden ze společných nájemců trvale opustil společnou domácnost, kterou manželé v družstevním bytě vedli. Ve světle toho pak namítla, že ke dni úmrtí matky neměla vlastní byt, neboť v důsledku opuštění společné domácnosti vedené s manželem jí tehdy už nesvědčilo právo nájmu k družstevnímu bytu. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání sice bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (

a 4 ), avšak není přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle

Soudní praxe se sice již v minulosti ustálila v názoru (srov. R 14/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že v případě opuštění společné domácnosti jedním z manželů ( , , ve znění před novelou provedenou – nyní obč. zák.) zanikne přímo ze zákona právo společného užívání bytu manžely. Stejný právní následek nastává i v případě, opustí-li trvale společnou domácnost manžel, kterému svědčí jen právo společného užívání družstevního bytu, ale nikoliv také společné členství v družstvu; také v tomto případě zanikne v důsledku analogického použití ustanovení a , , ve znění před novelou provedenou (nyní a obč. zák.), společné užívání bytu a jediným uživatelem se stane druhý z manželů – člen družstva (srov. rovněž R 34/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně však ustálená soudní praxe již v minulosti dovodila, že trvalé opuštění společné domácnosti jedním z manželů – společných uživatelů družstevního bytu nemá následky jako smrt v případech, kdy trvale opustí byt ten z manželů, jemuž svědčí buď společné nebo individuální členství ve stavebním bytovém družstvu (jak tomu bylo v daném případě, kdy žalované a jejímu manželovi svědčilo v době smrti její matky společné členství v bytovém družstvu). Od tohoto právního názoru se soudní praxe dosud neodchýlila (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 14. září 2000, sp. zn. , a z 27. listopadu 2003, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že v dané věci nelze opomenout ani následující právní názory, na nichž se soudní praxe ustálila. O „vlastní byt“ ve smyslu § 706 odst. 1 obč. zák. jde tehdy, svědčí-li osobě zde uvedené takový právní titul bydlení, který je objektivně způsobilý uspokojit její bytovou potřebu; je nerozhodné, že tato osoba ze subjektivních důvodů takovýto právní důvod bydlení nerealizuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. května 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 106 v sešitě č. 10 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura). V rozhodnutí ze dne 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 54 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, pak Nejvyšší soud České republiky zaujal právní názor, že institut přechodu nájmu je svým charakterem nájmem vnuceným, neboť omezuje pronajímatele – a to ve prospěch taxativně určeného okruhu osob, jež odvozovaly své bydlení od práva nájmu zemřelého nájemce – v právu po smrti dosavadního nájemce byt volně pronajmout; nejsou-li naplněny předpoklady přechodu nájmu, nelze pronajímatele omezovat ve volném pronájmu bytu.

Přípustnost dovolání proto nelze dovodit ani z ustanovení  

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. dubna 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu