Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4898/2007

ROZSUDEK

I.    Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Rakovníku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. dubna 2007, č. j. -52, určil, „že na stavebním pozemku p. č. 4500/1 o výměře 838 m2 zapsaném na listu vlastnictví č. 10001 pro obec a k. ú. R. u Katastrálního úřadu pro S. kraj, katastrální pracoviště R., vázne ve prospěch žalobců věcné břemeno spočívající v právu spoluužívání zastavěného pozemku, a to v rozsahu odpovídající míře spoluvlastnického podílu na budově č. p. 2327 v ulici Pražská v R., tedy v rozsahu 418/663, jehož rozsah vyplývá z geometrického plánu zhotoveného společností P., v. o. s. pod č. 3679-47/2007 dne 20. 3. 2007, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku“; dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou spoluvlastníky nebytového prostoru č. 2327/1 v budově č. p. 2327 na stavebních parcelách č. 4500/1 a č. 4500/2 včetně spoluvlastnického podílu 584/1326 na společných částech domu č. p. 2327 a dále nebytového prostoru č. 2327/3 v téže budově včetně spoluvlastnického podílu  252/1326 na společných částech domu č. p. 2327; žalovaný je vlastníkem stavebního pozemku č. 4500/1 o výměře 838 m². Právním předchůdcům žalobců vzniklo podle názoru soudu ze zákona věcné břemeno podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jehož obsahem bylo jejich právo spoluužívání zastavěného pozemku v rozsahu odpovídajícím velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu; toto právo přešlo na žalobce.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. -80, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že v domě č. p. 2327 se nenachází bytová jednotka a jsou zde pouze tři jednotky nebytové; nejde tedy o bytový dům. Dospěl proto k odlišnému právnímu závěru než soud prvního stupně. Uvedl, že mezi účastníky bylo sporné, zda postup podle § 21 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů přicházel v úvahu i v případě, že předmětná budova obsahuje výlučně nebytové prostory. Pokud jde o pozemek zastavěný budovou, v níž se nacházejí výlučně nebytové prostory, nejsou naplněny znaky zastavěného pozemku ve smyslu § 2 písm. k) zákona o vlastnictví bytů, který předpokládá zastavění bytovým domem. Ustanovení § 21 odst. 5 věta první tohoto zákona na daný případe nedopadá, neboť o bytový dům nejde a podmínky pro vznik věcného břemene ze zákona tak nejsou splněny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, ve kterém uplatňují dovolací důvod uvedený v („OSŘ“). Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné věcné břemeno může vzniknout pouze k pozemku zastavěnému bytovým domem,  jde o nesprávný výklad ustanovení zákona o vlastnictví bytů. Dovolatelé z obsahu tohoto ustanovení dovozují, že věcné břemeno vzniká ve prospěch vlastníka jednotky; jednotkou se ve smyslu tohoto zákona rozumí byt nebo nebytový prostor. Jednotky by měly mít zásadně stejný právní režim, ať jde o byt či nebytový prostor; není možné vlastníkovi jednoho typu jednotky nějaký právní režim upírat oproti vlastníkovi druhého typu. To by byla zjevná forma diskriminace a nespravedlnosti. Logickým výkladem nelze než dospět pouze k jednomu závěru: věcné břemeno vzniká vlastníkovi jednotky bez ohledu na její typ, a to zásadně u všech budov. Jakýkoliv jiný výklad není správný. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně nedůvodné odmítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v   a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Pro rozhodnutí o dovolání je podstatné řešení právní otázky, zda lze § 21 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů vztáhnout na jednotky umístěné v jiném než bytovém domě a také výklad pojmu „bytový dům“. Rozhodnutí odvolacího soudu je řádně a přesvědčivě odůvodněné a jeho právní názor je správný.

„Nedojde-li mezi vlastníkem jednotky a vlastníkem pozemku ke sjednání písemné smlouvy o úpravě práv k pozemku do 31. prosince 2000, vzniká dnem 1. ledna 2001 ve prospěch vlastníka jednotky věcné břemeno k zastavěnému pozemku, a to za náhradu. Obsahem věcného břemene je právo vlastníka jednotky spoluužívat zastavěný pozemek, a to v rozsahu odpovídajícímu velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Dojde-li k převodu nebo přechodu vlastnictví jednotky, stává se oprávněným z věcného břemene nabyvatel jednotky“ (§ 21 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů).

Pro účely zákona o vlastnictví bytů se rozumí „zastavěným pozemkem pozemek zastavěný bytovým domem, ohraničený obvodem bytového domu“ [§ 2 písm. k) zákona o vlastnictví bytů].

Z textu § 21 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů se jasně podává, že vznik věcného břemene podle tohoto ustanovení se týká jen „zastavěného pozemku“, a takovým pozemkem je podle § 2 písm. k) tohoto zákona pozemek zastavěný bytovým domem. Zákonodárce zjevně přijímal tuto úpravu v úmyslu řešit jen právní vztahy mezi vlastníky pozemků a vlastníky jednotek v bytových domech; to vyplývá již z toho, že tato ustanovení byla do zákona vložena stejnou novelou č. a jsou vzájemně provázaná. Omezení vlastníka pozemku věcným břemenem vzniklým ze zákona představuje omezení vlastnického práva bez vůle vlastníka; k takovému omezení lze přistoupit jen výjimečně (viz d). Proto není v rozporu se zásadou rovnosti vlastnických práv takový postup, kdy se z obecně přijatelných důvodů skupině vlastníků nad rámec jejich základních práv, zaručenýchd, zřizuje výhoda, spočívající v zákonném omezení jiných vlastníků,  která se ostatním skupinám neposkytuje (např. možnost zřízení práva cesty podle ObčZ jen pro vlastníka nepřístupné stavby, nikoliv však pozemku). Postup zákonodárce, zřizující věcné břemeno ze zákona jen ve prospěch vlastníků jednotek v bytových domech, není v rozporu su.

Dovolací soud se ztotožňuje i se způsobem, kterým odvolací soud vymezil pro účely zákona o vlastnictví bytů pojem „bytový dům“; tím je takový dům, který je účelově určen k bydlení [srov. vyhl. č. , ve znění před novelou č. , a vyhl. č. ]. Dům, ve kterém se nalézají jen nebytové prostory, není „bytovým domem“ a zákona o vlastnictví bytů na jednotky v tomto domě nedopadá.

I když tedy § 21 odst. 5 citovaného zákona se zmiňuje o „vlastníku jednotky“, je třeba z výkladu dovodit, že věcné břemeno k zastavěnému pozemku podle tohoto ustanovení vzniká  jen ve prospěch vlastníka jednotky v bytovém domě.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v písm. tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny.  Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalovanému městu takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by mělo právo  (, , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. dubna 2009

JUDr. Jiří  S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu