Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1070/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 21. 3. 2006, č. j. -24, jímž obvodní soud podle § 59 odst. 2 písm. a) exekučního řádu nařídil exekuci přestěhováním povinného a jeho věcí do tam specifikovaného přístřeší.

V dovolání povinný namítá, že odvolací soud „rozhodl o jinak formulovaném návrhu, než je obsažen v návrhu na nařízení exekuce.“ Zásadní právní význam napadenému  rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že soudy obou stupňů řešily právní otázky,

- zda oprávněný dostatečným způsobem prokázal vlastnictví objektu (v němž se nachází zajištěná náhrada)

- zda nařízení exekuce přestěhováním povinného do společného pokoje v ubytovacím zařízení bez určení konkrétního pokoje je dostatečně určité

- zda je nalézací rozsudek způsobilým exekučním titulem, není-li u vyklizovaného bytu uvedeno jeho číslo a poloha, a konečně

- zda návrh na vyklizení bytu do přístřeší nebyl podán předčasně, když oprávnění povinnému nenabídli možnost dobrovolného plnění vyklizením bytu

Dovolání není přípustné.

Předně obvodní, a tedy ani městský soud nerozhodoval „o jinak formulovaném návrhu, než jaký je obsažen v návrhu oprávněných“. Jestliže totiž oprávnění navrhli exekuci vyklizením, a to přestěhováním povinného a jeho věcí, a jestliže prokázali zajištění přístřeší pro povinného na ubytovně v P. (č.l. 9,10) a místnosti pro uskladnění jeho věcí v P. (č.l. 13), nerozhodl obvodní soud o jiném předmětu řízení, specifikoval-li ve výroku svého rozhodnutí, že exekuci nařizuje přestěhováním povinného do ubytovny v P. a uskladněním jeho věcí v místnosti v P.

Otázka, zda účastník řízení cokoli prokázal (či neprokázal), nemůže být otázkou zásadního právního významu, jelikož v tomto směru vždy jde o hodnocení důkazu ( ), jež ovšem dovoláním vůbec napadnutelné není.

Otázku určitosti (a tedy materiální vykonatelnosti) exekučního titulu vyřešil odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou (k tomu srov. usnesení z 31. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2000, pod poř. č. 16, kde Nejvyšší soud uzavřel, že je-li vyklizovaný byt ve vykonávaném rozhodnutí identifikován dostatečně určitě tak, aby jej při výkonu rozhodnutí nebylo možné zaměnit s bytem jiným, nelze takovému rozhodnutí upřít vykonatelnost jen proto, že neuvádí číslo bytu, případně patro či podlaží, v němž se byt nachází /povinnému ostatně není neznámo, o který byt jde/).

Týž závěr lze dovodit o určitosti usnesení o nařízení exekuce, byla-li v něm bytová náhrada specifikována tak, že exekuce bude provedena přestěhováním povinného do „společného pokoje ubytovacího zařízení“ na tam uvedené adrese v P., byť bez určení pokoje například uvedením jeho čísla.

Pokud jde o namítnutou „předčasnost návrhu“, pak povinnost „nabídnout povinnému možnost dobrovolného plnění vyklizením bytu“ žádné ustanovení ani jiného právního předpisu oprávněným neukládá.

Protože tedy žádnou z dovolatelem předestřených otázek nelze kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné bez nařízení jednání  ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měli podle ,   a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu