Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2875/2006

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. V., proti žalovanému V. V., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne  18. dubna 2006, č. j. -448, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2006, č. j. -456, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. května 2005, č. j. -424, pod bodem I. výroku z věcí, které měli účastníci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, do vlastnictví žalobkyně přikázal obchodní podíl ve společnosti „Q., spol. s r. o. se sídlem v K., náměstí Republiky 3, IČ: 18227210“, ve výši 730 000,- Kč, a obchodní podíl ve společnosti K.V. K., spol. s r. o. se sídlem v K., T. G. Masaryka 12, IČ: 47717751, ve výši 675 000,- Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal rekreační chatu č. ev. 35, postavenou na pozemku st. parc. č. 138, a pozemek st. parc. č. 138, zapsané u Katastrálního úřadu pro K. na LV č. 1749 pro obec N. a kat. území B., dále osobní automobil zn. F. C., registrační značky KVH 72-84, zůstatek na běžném účtu č. 400341341 u K., a. s., pobočky v K., v částce 140 645,48 Kč a zůstatek na devizovém účtu č. 342781251756341 u téže banky v částce 2 597,80 Kč (140,06 DM). Pod bodem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání jejího podílu částku 34 772,- Kč. Pod body III. až V. rozhodl náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo rozvodem jejich manželství dne 13. března 1996. Žalobkyně za trvání manželství získala obchodní podíly ve společnosti Q., spol. s r. o. se sídlem v K., T. G. Masaryka 12, a K.V. K., spol. s r. o. se sídlem v K., Foersterova 21 (od 11. 11. 1996 v P.-B., Borského 1). Obvyklá cena obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Q., spol. s r. o. byla znalcem Ing. M. M. stanovena ke dni 12. března 1996 částkou 730 000,- Kč a ve druhé společnosti částkou 675 000,- Kč. Soud prvního stupně při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví aplikoval ustanovení (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. července 1998 (čl. VIII. bod 2 ). Podle názoru soudu prvního stupně do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků spadají i obchodní podíly žalobkyně v označených společnostech, neboť jde o majetková práva, která podle jsou předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Smlouvy o převodu obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Q., spol. s r. o. na další společníky této společnosti byly nabyvateli podepsány 27. března 1996 a od tohoto data nastala účinnost smluv. Při vypořádání soud vycházel z obvyklých cen osobního automobilu, nemovitostí a obchodních podílů stanovených znalci.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č. j. -448, ve spojení s opravným usnesením ze dne 30. června 2006, č. j. -456, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal blíže označenou rekreační chatu č. ev. 35 včetně pozemku st. parc. č. 138 a zůstatky na běžném a devizovém účtu u K., a. s., pobočky v K. Pod bodem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání jejího podílu částku 727 271,64 Kč. Pod body III. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

Zdůraznil, že soud prvního stupně při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků správně vycházel z příslušných ustanovení ve znění účinném do 31. 7. 1998. Za nesprávný však považoval jeho názor, že obchodní podíly žalobkyně v předmětných společnostech s ručením omezeným patří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Protože obchodní podíly žalobkyně sloužily k výkonu jejího povolání a v těchto obchodních společnostech žalobkyně současně vykonávala funkci statutárního zástupce – jednatelky společnosti, nelze tyto obchodní podíly ve smyslu zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. . Dále uvedl, že však ten, který je výlučným vlastníkem majetkových vkladů vykonaných do účinnosti , tj. do 1. srpna 1998, má povinnost vypořádat to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek. Ze společného majetku účastníků byla na pořízení obchodního podílu žalobkyně ve společnosti Q., spol. s r.o. vynaložena částka 20 000,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně proto obchodní podíly žalobkyně ve společnostech nevypořádal a pouze uvažoval s částkou 20 000,- Kč, kterou do vypořádání promítl závěrem, že žalobkyně je povinna žalovanému polovinu těchto prostředků vrátit. Žalovanému byly přikázány nemovitosti a zůstatky na bankovních účtech včetně ceny osobního automobilu, který nemohl být žalovanému přikázán, neboť byl po rozvodu manželství žalovaným prodán, v celkové částce  1 474 543,28 Kč, z níž při rovnosti podílu musí každý z účastníků dostat 737 271,64 Kč. Od této částky odvolací soud odečetl částku 10 000,- Kč, tj. polovinu z částky 20 000,- Kč, vynaložené ze společného majetku na majetek žalobkyně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že odvolací soud do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nezařadil obchodní podíly žalobkyně ve společnostech, ačkoliv osobní automobil zn. F. C., který sloužil k výkonu povolání žalovaného – podnikatele na základě živnostenského listu, stejně jako běžný účet žalovaného č. 400341341, sloužící k výkonu jeho podnikatelské činnosti, do masy bezpodílového spoluvlastnictví zahrnul. Odvolací soud se rovněž nezabýval částkou 15 000,- Kč, vynaloženou ze společného majetku účastníků na zaplacení obchodního podílu žalobkyně ve společnosti K.V. K., spol. s r. o. Podle názoru žalovaného obchodní podíly žalobkyně patří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a je třeba je vypořádat. Uvedl, že „obchodní podíl jako penězi ocenitelný a převoditelný soubor práv a povinností vyplývající z účasti společníka v obchodní společnosti představuje jak majetek, který je způsobilým předmětem vypořádání společného jmění manželů ve smyslu , ve znění po novele provedené , tak majetek či majetkové právo, jež lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle ve znění před uvedenou novelou“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že odvolací soud správně její obchodní podíly ve společnostech nezahrnul do masy bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. O zařazení osobního automobilu a zůstatku na běžném účtu žalovaného do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nebylo po dobu celého řízení mezi účastníky žádného sporu.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle (dále jen „OSŘ“), byť odvolací soud výslovně své rozhodnutí neoznačil jako měnící (z obsahu rozsudku odvolacího soudu a jeho porovnání s vymezením práv a povinností účastníků rozsudkem soudu prvního stupně je však zřejmé, že se jedná o změnu rozsudku soudu prvního stupně), je v něm uplatněn dovolací důvod obsažený v , b) OŠR a jsou splněny podmínky dovolacího řízení, dospěl k závěru, že je i důvodné.

Pro posouzení věci byl rozhodný určující právní závěr odvolacího soudu, na kterém jeho rozhodnutí spočívá, že obchodní podíly žalobkyně ve výše uvedených obchodních společnostech netvoří součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“), neboť představují věci, které podle skutkových zjištění sloužily výlučně k výkonu povolání (samostatné výdělečné činnosti) žalobkyně, přičemž dovoláním je tento právní závěr napaden.

Dovolací soud dospěl k závěru, že řešení uvedené právní otázky odvolacím soudem spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

S ohledem na čl. VIII odst. 2 větu první , kterým se mění a doplňuje , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů a přihlédnutím ke skutečnosti, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo dne 13. března 1996, je třeba na daný spor aplikovat ustanovení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ve znění před novelou provedenou (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 3, pod pořadovým č. C 259).

Podle zanikne-li bezpodílového spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v .

Rozsah bezpodílového spoluvlastnictví je určen v , podle kterého v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

Otázka, zda je obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným předmětem BSM, jak se jejího řešení  domáhá žalovaný v dovolání, byla již vyřešena v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 14, str. 526, kdy Nejvyšší soud dovodil, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z jejich společných prostředků, představuje společnou majetkovou hodnotu, která se v rámci vypořádání tohoto spoluvlastnictví přikazuje účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti. Uvedený názor odrážel závěr dovolacího soudu, podle kterého obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společných prostředků před 1. 8. 1998 se stal majetkovou hodnotou, která se v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví přikazuje  účastníku, který je společníkem uvedené společnosti, přičemž dovolací soud neshledal důvod k odchýlení se od tohoto rozhodnutí.

Jestliže pak odvolací soud obchodní podíly žalobkyně ve společnostech s ručením omezením vyloučil z masy BSM úvahou, že se jedná o věci sloužící výlučně výkonu podnikání žalobkyně, dovolací soud se s tímto názorem neztotožnil. Poukaz odvolacího soudu na rozsudek dovolacího soudu ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. , pak v daných souvislostech není přiléhavý, protože v něm není řešena otázka obchodních podílů v obchodních společnostech jako majetkové hodnoty ve vazbě na rozsah BSM, ale jednalo se o posouzení obchodního jmění firmy podnikající fyzické osoby  jako součásti BSM.

Vyšel-li odvolací soud z odlišného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [ ] a dovolání je důvodné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s opravným usnesením  podle , 3 věta první zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu   věta první .

Bude proto na odvolacím soudu, aby se v dalším řízení zabýval posouzením, zda předmětné obchodní podíly tvoří součást zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků; v této souvislosti dovolací soud dodává, že závěry vyslovené v rozsudku sp. zn. se prosadí i v případech, kdy obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným nabyl jeden z manželů i jen zčásti z jejich společních prostředků.

Uvedená skutečnost se pak v poměrech souzené věci promítá potud, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku poukazuje na skutečnost, že na pořízení obchodního podílu žalobkyně v obchodní společnosti Q., spol. s r. o. byla ze společného majetku vynaložena částka 20 000,- Kč. Jestliže pak ve vztahu k nabytí obchodního podílu žalobkyně v obchodní společnosti K.V. K., spol. s r. o. vyšel odvolací soud ze zjištění, že tento podíl měl být splacen z finančních prostředků z půjček poskytnutých výlučně žalobkyni, tj. že ze společných prostředků nebyla na pořízení obchodního podílu u této obchodní společnosti použita žádná částka, poukazuje dovolací soud na tvrzení žalovaného, že ze společných prostředků byla žalobkyní vynaložena částka 15 000,- Kč na pořízení jejího obchodního podílu ve společnosti K.V. K., spol. s r. o.  Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento se posouzením skutečnosti, zda obchodní podíly žalobkyně byly za trvání manželství účastníků pořízeny ze společných finančních prostředků, výslovně nezabýval, ačkoliv uvedené obchodní podíly považoval za součást vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Odvolací soud naproti tomu závěry ohledně skutečnosti, zda a v jakém rozsahu byly obchodní podíly žalobkyně pořízeny ze společných prostředků, činí, vychází však z nesprávného právního názoru, že obchodní podíly součástí bezpodílového spoluvlastnictví nejsou, a příslušná skutková zjištění odvolací soud promítl toliko do posouzení, jaká částka byla ze společných finančních prostředků použita na pořízení výlučného majetku žalobkyně. Uvedená skutková zjištění opřel odvolací soud o výpověď žalobkyně učiněnou v řízení před soudem prvního stupně, čímž však zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud postupoval v rozporu s .

Podle uvedeného zákonného ustanovení, v části věty před středníkem, k provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku žádná skutková zjištění k okolnosti, zda, případně v jaké výši, byly společné prostředky použity na nabytí obchodních podílů žalobkyně, z její výpovědi nečiní, když je zjevně nepovažoval pro posouzení věci za rozhodná; jestliže pak odvolací soud důkaz výpovědí žalobkyně nezopakoval, nebyl ve vztahu k posouzení, v jakém rozsahu byly společné prostředky použity na získání obchodních podílů žalobkyní, oprávněn z její výpovědi před soudem prvního stupně dospět ke skutkovým zjištěním, která soud prvního stupně neučinil.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Vzhledem k přípustnosti dovolání musel dovolací soud k uvedené vadě řízení přihlédnout, aniž by byla žalovaným v dovolání uplatněna.

Bude proto nutno se v dalším řízení zabývat posouzením, zda a v jakém rozsahu byly obchodní podíly žalobkyně nabyty za trvání bezpodílového spoluvlastnictví ze společných prostředků účastníků, neboť vyřešení uvedené otázky je pro právní posouzení věci určující.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne  31. března 2009

JUDr. Marie  R e z k o v á, v. r.

předsedkyně senátu