Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 978/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání  se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 26. 3. 2007, č.j. -46, zastavil podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), ve spojení s ustanovením , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), exekuci nařízenou usnesením ze dne 8.2.2005, č.j. -5 (výrok I.), povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 25.845,- Kč (výrok II.) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 1.785,- Kč (výrok III.).

Usnesením ze dne 31. 7. 2007, č.j. -84, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, tj. ve výroku o zastavení exekuce, potvrdil, ve výrocích II. a III. je změnil tak, že povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 4.705,- Kč a k úhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi ve výši 1.785,- Kč zavázal povinného; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že oprávněná podáním z 11. 1. 2007 (došlým soudu prvního stupně 17. 1. 2007) nepochybně navrhla, aby byla nařízená exekuce zcela zastavena, takže soud prvního stupně nepochybil, pokud exekuci zastavil.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná v plném rozsahu dovoláním, jímž namítá, že jí podepsaný návrh na zastavení exekuce není jejím podáním, neboť jej soudu nedoručila, a to ani prostřednictvím zmocněnce. Pokud podání obsahující její návrh na zastavení exekuce postoupil soudu povinný, dovozuje (a vzápětí vyvrací), že tak učinila nezmocněná Mgr. J. M., jíž povinný udělil pro zastupování v tomto řízení plnou moc, která však zanikla již 25. 3. 2005. Dovolatelka zdůrazňuje, že nemínila navrhnout zastavení exekuce s okamžitou platností. Z jejího odvolání – argumentuje dále – „bylo jednoznačně zjištěno,“ že neměla v úmyslu návrh na zastavení exekuce postoupit soudu a považovalay, které jí předložil povinný „za soukromoprávní dokumenty,“ které se nedotýkají vlastního exekučního řízení. Zejména očekávala, že povinný bude plnit dohodu, kterou sám připravil, a podle níž měl splácet dluh na výživném po 700 EUR měsíčně počínaje únorem 2007. Vedle toho dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že změnil odvoláním nedotčené nákladové výroky usnesení soudu prvního stupně. Odvolání totiž podala pouze do částky, která byla soudem prvního stupně opomenuta. K této změně navíc odvolací soud přistoupil na základě nových důkazů – příjmových pokladních dokladů  na částky 700,- EUR a 11.700,- EUR – předložených povinným spolu s vyjádřením k odvolání oprávněné, aniž jí umožnil se s nimi i s podáním povinného seznámit a vyjádřit se k nim. Potvrzuje, že 700,- EUR od povinného obdržela, částku 11.700,- EUR však nikoliv, takový příjmový doklad nepodepsala; současně poukazuje na rozpor takové úhrady s obsahem dohody o splátkách.

Povinný ve vyjádření uvedl, že dovolání neobsahuje žádný dovolací důvod, což samo o sobě vede k jeho „odmítnutí, resp. nepřipuštění.“ Podle povinného je dovolání nepřípustně založeno pouze na uplatňování nových tvrzení, z nichž mnohá jsou v rozporu se skutečností i se spisem, a dovolatelka nespecifikovala, jaká otázka zásadního významu by měla být dovolacím soudem řešena. Proti měnícím výrokům není dovolání přípustné, protože se jedná o výroky o nákladech řízení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, resp. nepřipustil. Dodatkem k vyjádření ze dne 17. 10. 2008 povinný dovolacímu soudu oznámil, že Ústavní soud zrušil exekuční tituly.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti těm částem rozhodnutí, jimiž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné, není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Z ustanovení přípustnost dovolání nevyplývá proto, že  nejde o rozhodnutí ve věci samé, a ustanovení , a použít nelze, neboť nejde o žádný z případů zde uvedených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003  pod č. 4).

Přípustné není dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí o věci samé.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla zastavena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Dovolatelka sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, avšak argumentaci na podporu tohoto závěru soustředila výlučně k postupu odvolacího soudu při rozhodování o nákladech exekučního řízení (to, že proti těmto výrokům není dovolání objektivně přípustné, bylo vyloženo shora). Ostatně k přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou s to (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) vést argumenty podřaditelné ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v , odst. 2 písm. a), b) a ; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné, a tento předpoklad zde naplněn není (srov. , větu druhou, ); tvrzení, že odvolací soud jednal v nepřítomnosti oprávněné a neumožnil jí vyjádřit se k věci, přípustnost dovolání tedy nezakládá.

Právní závěr (že oprávněná navrhla zastavení exekuce), na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak dovolatelka zpochybnila výlučně skutkovými výhradami, které – a to je podstatné – vnesla do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku. V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně tvrzení, že návrh na zastavení exekuce není jejím podáním (současně ovšem uvádí, že se jedná o jí podepsané podání) a že byl soudu doručen osobou k tomu nezmocněnou, přednesena nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl, oprávněná naopak namítala,  že „ke zpětvzetí exekuce došlo z omylu a neznalosti věci na straně oprávněné poté, co ji povinný přesvědčil, že svůj závazek bude plnit, ale neplní,“  že se „domnívala, že svým podáním tedy vezme návrh zpět pouze do části, ve které již povinný svůj závazek splnil,“ a že „nevěděla, že svým podáním žádá o zastavení výkonu rozhodnutí nejen ve věci jistiny ...“ K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud proto nepřihlížel (srov. ).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a Oprávněná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna zaplatit náklady, které povinný vynaložil v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 1.000, - Kč (, , , , , , , věta první, , ve znění pozdějších předpisů) a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (, 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu