Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1204/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.11.2007 č.j. -53, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22.3.2007 č.j. -27 ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení zák. práce dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.11.2006 je neplatné), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že žalovaná okamžitě zrušila se žalobkyní pracovní poměr dopisem (faxovým podáním) ze dne 29.11.2006, který byl žalobkyni doručen dne 30.11.2006 - podle , , ve znění účinném do 31.12.2006 (tj. přede dnem, než byl zrušen , - srov. cit. zákona) - dále jen „zák. práce“.

Podle ustanovení § 64 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

Nebylo-li právo podle ustanovení § 64 zák. práce uplatněno ve stanovené lhůtě, zanikne; soud v tomto případě přihlédne k zániku práva, i když to účastník řízení nenamítne (srov. § 261 odst. 4 zák. práce).

V posuzované věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - řešil právní otázku, zda lze dodatečně posuzovat platnost právního úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, jestliže ve lhůtě podle ustanovení § 64 zák. práce nebyla u soudu podána žaloba o určení neplatnosti tohoto rozvazovacího úkonu. Tato právní otázka byla v judikatuře soudů již v minulosti vyřešena. Byl přijat názor (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. , uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.3.1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, na který v posuzované věci výslovně poukazuje i soud prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se odvolací soud ztotožnil), že rozvázání pracovního poměru je neplatné, jen jestliže byla jeho neplatnost určena pravomocným soudním rozhodnutím. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, musí podat ve lhůtě dvou měsíců (§ 64 zák. práce) u soudu žalobu na určení, že právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatný; nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právní úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou; nebyla-li neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud vždy (i v případném jiném řízení mezi účastníky) vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně.

Úvaha dovolatelky, že zmíněný právní názor nelze uplatnit v případě „absolutně neplatného právního úkonu z důvodu nedodržení zákonem předepsané právní formy“, nepřihlíží náležitě k tomu, že neplatnost právních úkonů v pracovněprávních vztazích byla v době 31.12.2006 založena toliko na principu absolutní neplatnosti, což - mimo jiné - znamená, že k neplatnosti pracovněprávního úkonu je povinen každý (i soud) přihlédnout bez ohledu na to, zda se jí účastníci právního úkonu nebo osoby tímto úkonem dotčené výslovně dovolávají. Jde-li o neplatnost právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru (o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, okamžitého zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebo dohody o rozvázání pracovního poměru), stanovilo ustanovení § 64 zák. práce lhůtu, během níž musela být neplatnost  právního  úkonu uplatněna žalobou u soudu, přičemž marné uplynutí této lhůty mělo za následek zánik práva (srov. § 261 odst. 4 zák. práce). Stanovení prekluzívní lhůty k uplatnění neplatnosti právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru a to, že neplatnost těchto právních úkonů musí být uplatněna u soudu, však samo o sobě – jak se dovolatelka mylně domnívá - na povaze neplatnosti těchto právních úkonů (na tom, že takto neplatné právní úkony jsou neplatné absolutně) nic neměnilo. Marné uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 64 zák. práce mělo ovšem za následek, že k neplatnosti (byť absolutní) již nemohlo být přihlédnuto a na rozvázání pracovního poměru bylo třeba hledět jako na platné, i kdyby tu byl - objektivně vzato - dán některý z důvodů neplatnosti právního úkonu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.3.2008 sp. zn, ).

V posuzovaném případě soudy obou stupňů - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - z těchto obecně přijímaných právních názorů důsledně vycházely. Dovodil-li odvolací soud, že za situace, kdy žalobkyně podala k soudu žalobu na neplatnost předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru až po marném uplynutí zákonné lhůty podle ustanovení § 64 zák. práce, „se soud již nemůže otázkou platnosti právního úkonu vedoucího k rozvázání pracovního poměru zabývat“, „i kdyby bylo okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovanou neplatné“, bylo ve věci rozhodnuto v souladu s hmotným právem a s již ustálenou judikaturou soudů, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Zdeněk  Novotný, v. r.

předseda senátu