Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 253/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové

ve věci žalobce P. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2006, č. j. -84, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne

19. července 2005, č. j. -70, zamítl žalobu o zaplacení částky 80.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že se žalobci nepodařilo prokázat, že žalovanému dne 31. 12. 2001 předal za účelem půjčky spornou částku, kterou mu měl žalovaný vrátit do 31. 12. 2002. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. , dovodil, že žalobce (i přes poučení) neunesl důkazní břemeno o této skutečnosti.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. října 2006, č. j. -84, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2002 do zaplacení, „změnil“ výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z obsahuy ze dne 30. 10. 2001 dovodil, že potvrzuje nejen uzavření smlouvy o půjčce, nýbrž i předání sporné částky žalovanému, a že skutkové (a následně i právní) závěry soudu prvního stupně proto nejsou správné. Žalobci se podařilo prokázat, že půjčil částku 80.000,- Kč, kterou mu žalovaný dosud nevrátil.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , žalovaný (dále též „dovolatel“) obsahově ( ) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), je-li založeno na závěru, že ze dne 30. 10. 2001 prokazuje, že žalobce předal žalovanému částku 80.000,- Kč. Tím se odvolací soud dopustil pochybení, neboť tento důkaz nehodnotil způsobem upraveným v ; citovaná neměla potvrzovat půjčku peněz, nýbrž měla sloužit k zajištění doplatku ceny za převod členských práv a povinností mezi dcerou žalobce D. K., kterou žalobce zastupoval, a žalovaným.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl obsahově vymezen ( ).

Podle je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až 135 Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).

Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).

Skutkový závěr, že dne 30. 10. 2001 předal žalobce žalovanému částku 80.000,- Kč, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – zy ze dne 30. 10. 2001 obsahující potvrzení účastníků, že žalobce půjčil žalovanému uvedenou částku na dobu do 31. 1. 2002. Odvolací soud přitom náležitě a zcela logicky

(s přihlédnutím k obsahu dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené mezi žalovaným a D. K. dne 31. 10. 2001) zdůvodnil, proč na rozdíl od soudu prvního stupně má zato, že citovaná prokazuje, že žalovaný částku 80.000,- Kč od žalobce jako půjčku převzal.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s .ř. tak nebyl žalovaným uplatněn důvodně.

Žalovanému se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jeho dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem

zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by podle , , a měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Václav  Duda, v. r.

předseda senátu