Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 282/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. , byl obviněný mladistvý D. P. (dále jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:

„společně s dosud neustanoveným pachatelem dne 24. 7. 2007 v době kolem 20:00 hod. v B. na ulici M. v prodejně V., neustanovený spolupachatel zaměstnal svou žádostí na nakrájení salámu majitele prodejny Ing. J. R., čehož využil mladistvý, v nestřeženém okamžiku se zmocnil 15 ks čokolád značky Studentská pečeť, v celkové hodnotě 570,- Kč a z prodejny utekl, a když za ním poškozený vyběhl, neustanovený spolupachatel v prodejně odcizil alkoholické nápoje různých značek v celkové hodnotě 1.789,- Kč a rovněž z místa činu utekl,

přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu pro mládež v Brně ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. , který nabyl právní moci dne

9. 4. 2006, odsouzen pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců“.

Takto popsané jednání mladistvého soud právně kvalifikoval jako provinění krádeže podle tr. zák. a podle tr. zák. a , 2 , o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „), mu uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle a , o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, mladistvého zařadil pro výkon tohoto trestního opatření odděleně od ostatních odsouzených do věznice nebo zvláštního oddělení pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace. Podle tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozenému Ing. J. R. na náhradě škody částku ve výši 2.359,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal mladistvý odvolání, o němž Krajský soud v Brně, soud pro mládež, rozhodl usnesením ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. F. F. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Mladistvý své podání směřoval proti všem výrokům odsuzujícího rozsudku, trval na své nevině a na zproštění obžaloby podle § 226 tr. ř. Uvedl, že je sice pravdou, že již byl v minulosti trestán, orgány činné v trestním řízení by však z této skutečnosti neměly vyvozovat to, že je automaticky pachatelem projednávaného provinění. Vyslovil pochybnosti o důvěryhodnosti svědků Ing. J. R. a J. L., jejichž výpovědi nejsou ve vzájemném souladu a jsou zatíženy vnitřními rozpory. Navíc z výpovědi poškozeného vyplynuly další okolnosti, kterými se soudy vůbec nezabývaly. Orgány činné v trestním řízení mají přitom postupovat tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl podle § 265m tr. ř. tak, že by jej podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby, protože nebylo prokázáno, že daný skutek spáchal, a to s ohledem na zásadu in dubio pro reo. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není na místě postupovat podle § 265m tr. ř., navrhl, aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí s tím, že pokud nebude bez důvodných pochybností prokázáno, že provinění spáchal, aby byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř.

K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Mladistvý uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , , , ). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky mladistvého, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Mladistvý v podstatě nesouhlasil s provedeným dokazováním a především s hodnocením výpovědí Ing. J. R. a J. L., trval na vlastní skutkové verzi a v závislosti na ní zpochybnil závěr o správnosti právní kvalifikace trestných činů. Takové námitky však znamenaly pouhý pokus mladistvého o vlastní konstrukci skutkového děje, nikoliv výhrady k nesprávnému podřazení výsledků provedeného dokazování pod příslušná ustanovení trestního zákona.

Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat tvrzení mladistvého, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Tato námitka směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v d a tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností ( tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení.

Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a