Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 919/2007

U S N E S E N Í

-95, takto:

Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně rozhodl tak, že zamítl její návrh na přerušení řízení (výrok I.), potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2005, č. j. -43, jímž bylo ve smyslu zastaveno řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Č. t. ú., rozhodnuto o vrácení soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že ve věci, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 898.932.712,39 Kč s příslušenstvím jako sporné ceny služby propojení telekomunikačních sítí mezi nimi v období od 1. 1. 2001 do 26. 11. 2001, není dána pravomoc k rozhodování soudu, nýbrž jinému orgánu – Č. t. ú. V odůvodnění uvedl, že z , o telekomunikacích a o změně jiných zákonů vyplývá, že ve sporech v oblasti cen za propojení rozhoduje Č. t. ú., jeho působnost všeobecná i působnost v oblasti přístupu a propojování veřejných telekomunikačních sítí a v oblasti cen je vymezena dále i v ustanoveních , odst. 4 písm. a) a odst. 7 písm. c) tohoto zákona.

Žalobkynino dovolání směřuje proti výrokům II. a III. napadeného usnesení odvolacího soudu. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z toho důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Namítá, že odvolacím soudem užitá ustanovení zákona o telekomunikacích „neposkytují dostatečnou oporu pro závěr, že rozhodování předmětného sporu je v pravomoci českého telekomunikačního úřadu“. Domnívá se, že je dána pravomoc obecného soudu. V podání, označeném jako „Doplnění dovolacího důvodu“, poukazuje na to, že zákon o telekomunikacích byl od 1. 5. 2005 nahrazen , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Opakuje námitku, obsaženou již v žalobě, že účastníci uzavřeli smlouvu o propojení dne 17. 12. 1997 dobrovolně jako podnikatelé. Nárok na zaplacení ceny za propojení do mobilní sítě, jehož přiznání žalobkyně požaduje, je tedy nárokem z obchodního závazkového vztahu. Protože tento nárok časově předchází počátek účinnosti zákona o elektronických komunikacích a jde o nárok z obchodního vztahu, není sporem o povinnosti uložené posledně uvedeným zákonem ve smyslu cit. zákona.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání poukazuje na ustanovení § 136 odst. 1 zákona o elektrických komunikacích, podle něhož se tímto zákonem řídí i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé dle dosavadních právních předpisů. Z toho plyne, že rovněž zmocňovací ustanovení § 127 odst. 1 cit. zákona se vztahuje i na spory týkající se takových dříve vzniklých právních vztahů v oblasti elektronických komunikací. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání, jež je přípustné podle , není důvodné.

Podle , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, o sporech v oblasti cen za propojení rozhoduje Ú. (Č. t. ú.) podle zvláštního předpisu, jímž je , o cenách, ve znění pozdějších předpisů. I když nárok žalobkyně vznikl za účinnosti tohoto zákona, je třeba jej posuzovat podle , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, a to s přihlédnutím k , podle něhož se tímto zákonem řídí i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Mýlí se proto dovolatelka, pokud se domnívá, že nelze užít ustanovení , podle něhož předseda R. (Č. t. ú., zřízeného podle tohoto zákona) rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnosti ( ) na základě kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podle zákona jsou komunikačními činnostmi poskytování služeb elektronických komunikací. Uvedenému úřadu, resp. předsedovi jeho R., proto přísluší rozhodnutí o nároku žalobkyně na zaplacení ceny za služby propojení telekomunikačních sítí účastníků.

To je ostatně ve shodě i s usnesením Zvláštního senátu ze dne 5. listopadu 2008, č. j. -107, vydaným ve věci týchž účastníků, jež vychází z toho, že příslušným k rozhodnutí o zaplacení ceny za propojení veřejných telekomunikačních sítí je předseda Č. t. ú. (zde jeho R.), když v tomto ohledu nic odchylného nestanoví (srv. cit. zákona). Pro stručnost lze proto v bližším odkázat na odůvodnění označeného usnesení.

Pro úplnost třeba dodat, že je to ve shodě i s usnesením Ústavního soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. , jímž byla m. j. ústavní stížnost žalobkyně proti uvedenému usnesení Zvláštního senátu odmítnuta, a na jehož odůvodnění lze v bližším rovněž odkázat.

Z vyloženého je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ustanovení část věty před středníkem zamítl, krom dovolání, směřujícího proti výroku III. usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, jež v – 239 vůbec nepřipouští, a které proto odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , neboť dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, resp. odmítnuto, takže je ve smyslu cit. ustanovení povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 500,- Kč (odměna určená podle a ) a náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč. Celkovou částku 800,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokáta, který žalovanou v dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2009

JUDr. Karel   P o d o l k a , v. r.

předseda senátu