Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3062/2008

U S N E S E N Í

o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2007, č. j. -49, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20.9.2007, č. j. -49, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.9.2006, č.j. -31, kterým byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům škodu ve výši 10.000.000,- Kč se 7% úroky z prodlení od 29.4.1991 do zaplacení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. F. podepsala dne 18.2.1991 se žalobci dohodu podle , kterou převedla svůj podíl na vydávaných věcech na prvého žalobce a otce druhého žalobce J. F. rovným dílem. Dále vzal za prokázané, že žalobci uzavřeli dne 29.4.1991 s Ml. p. K., s. p. ,,Dohodu o vydání věci“, na základě které vlastnila vydávající organizace podle výpisu z evidence nemovitostí stavbu a pozemky uvedené v článku IV. této dohody a podle článku V. dohody vydala tyto nemovitosti příjemcům J. a Z. F. kteří je přijali. Odvolací soud dále zjistil, že současně jim vydala strojní zařízení mlýna podle inventurního stavu ke dni 29.11.1990 a vodní dílo vztahující se k vydávanému mlýnu s tím, že veškerá práva a povinnosti spojené s vlastnictvím nemovitosti přecházejí na  příjemce dnem registrace této dohody. Též vzal za prokázané, že účastníci této dohody prohlásili, že souhlasí s jejím obsahem, a že dohoda byla sepsána na základě pravdivých údajů a jejich pravé a svobodné vůle, přičemž na důkaz toho připojili své podpisy. Dovodil, že žalobci tedy přijali nemovitosti ve stavu, v jakém se v době vydání nacházely, jiné nároky v této souvislosti neuplatnili, nežádali ve stanovené lhůtě o vydání dalších nemovitostí a neuplatnili v této lhůtě ani finanční náhradu za jejich znehodnocení podle Vyslovil tedy závěr, že veškeré nároky vyplývající z příslušných ustanovení marným uplynutím zákonné lhůty zanikly. Odvolací soud odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.2.2005, sp.zn. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2003 sp. zn. . Dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobci se mohou domáhat svého nároku na vydání věci, ale též nároku na finanční náhradu za znehodnocené nemovitosti podle restitučních předpisů, se již nemohou žalobou podanou 15 let od účinnosti úspěšně domáhat nároků souvisejících s restitucí předmětného majetku podle obecných předpisů.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podali žalobci včas dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnili. Tvrdili, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelů soudy nezohlednily v dané věci skutečnost, že jim nebyla fakticky ani právně předmětná nemovitost řádně vydána. V dovolání nesouhlasili se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Namítali, že v projednávané věci nelze aplikovat rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn. a ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2003, sp. zn. . Konstatovali, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu su ČR,d i se zásadami občanského práva. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně označí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23, str. 203 a násl.). V dovolání však nebyla vymezena právní otázka zásadního významu, jejíž řešení by mělo smysl z hlediska judikatury nebo by bylo nesprávné.

V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.

Tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , odst. 3 (judikatorní přesah či kontradikce, právní otázka řešená v rozporu s hmotným právem) však nenaplnila.

Námitku dovolatelů, že v dané věci není možno vycházet z rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn. a ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2003, sp. zn. , nelze považovat za případnou.

Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez  zřetele  k povaze  takového  výroku  (bez  ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88,

a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na základě výše uvedeného dovolací soud podle   za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný  opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu