Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 216/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Nezletilý žalobce se domáhal náhrady za ztížení společenského uplatnění způsobeného poškozením zdraví, k němuž došlo v důsledku nesprávného postupu žalované při poskytování zdravotní péče jeho matce během porodu dne 26. 7. 2001.

Okresní soud v Pelhřimově mezitímním rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, č.j. -241 (poté, co byl jeho zamítavý rozsudek ze dne 7. 11. 2006, č.j. -183, zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. 3. 2007, č.j. -207) rozhodl, že nárok žalobce je co základu opodstatněn. Rozhodnutí o výši nároku a o náhradě nákladů řízení vyhradil konečnému rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že k poškození plodu došlo v důsledku hypoxie (dušení) v průběhu porodu, a to v době od 20.23 h do 20.51 h, kdy byl porod za použití kleští ukončen. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda ze strany žalované byla po deceleraci (zpomalení srdeční činnosti plodu), která nastala ve 20.23 h, učiněna všechna opatření k zabránění vzniku škody na zdraví žalobce, a zjistil, že v době od 20.23 h do 20.40 h nebyl u rodičky (matky žalobce) přítomen lékař a nebyla učiněna v úvahu připadající opatření k rychlému ukončení porodu. Žalovaná proto porušila prevenční povinnost a podle ustanovení § 415 obč. zák. odpovídá za vzniklou škodu.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, č.j. -315, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud posoudil nejen dobu od 20.23 h do 20.51 h během porodu, ale zabýval se i obdobím po porodu (vyloučení poškození dítěte v důsledku genetické poruchy nebo negativních vlivů během těhotenství matky nebylo žalovanou zpochybněno). Po doplnění dokazování znaleckým posudkem předloženým žalovanou v odvolacím řízení zhodnotil závěr soudu prvního stupně, že k poškození zdraví žalobce došlo v důsledku hypoxie během porodu od 20.23 h do 20.51 h, jako správný. V době poporodní nedošlo dle odvolacího soudu k žádné závažné události, která by se odrazila v současném zdravotním stavu žalobce. Jestliže z provedeného dokazování nevyplývá, že v době od 20.23 h do 20.40 h (kdy se porodník MUDr. A. vrátil od jiné pacientky a zahájil činnost k rychlému ukončení porodu), došlo k jakékoliv reakci zdravotnického personálu na deceleraci, při zohlednění toho, jak bylo reagováno na předešlou deceleraci v 17.20 h, byť spolu tyto dvě události nesouvisely, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že ze strany žalované nebyla po deceleraci ve 20.23 h až do 20.40 h učiněna žádná opatření k řešení nastalé situace. Časová prodleva v jednání zdravotnického personálu vedla k rozvoji hypoxie plodu jakožto příčině poškození mozku žalobce.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “) a odkazuje na dovolací důvod podle a odst. 3 s tím, že závěry soudů obou stupňů spočívají na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Podle dovolatelky nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, kdy a z jakých důvodů došlo k hypoxii, ani nebyla zcela vyloučena možnost poškození zdraví žalobce v důsledku souhry okolností, na něž jednání žalované nemuselo mít žádný vliv, proto není možné dospět k závěru, že žalovaná porušila svou právní povinnost jako jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Dovolatelka rovněž namítá, že jí nelze přičítat k tíži neprovedení některých dalších vyšetření, neboť potřebné přístroje či metody nebyly v rozhodné době ve zdravotnických zařízeních podobného typu dostupné. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl jako nepřípustné, neboť v daném případě nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle Dovolání žalované by tak mohlo být přípustné ve smyslu ustanovení pouze pro zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní, avšak v dovolání nebyla žádná otázka zásadního právního významu vymezena.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a následně dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Pro posouzení přípustnosti dovolání podle o. s. ř je však nutno zkoumat, zda tato odlišnost rozhodnutí byla důsledkem vázanosti soudu prvního stupně právním názorem soudu odvolacího vysloveným ve zrušovacím usnesení. Taková vázanost nastává za situace, kdy je nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně vyloučeno, omezeno nebo usměrněno tím, že byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor odvolacího soudu byl jedině a výhradně určující pro jeho rozhodnutí ve věci. Právním názorem odvolacího soudu ve smyslu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, případně jak má být právní předpis vyložen; za právní názor nelze považovat pokyny k doplnění dokazování, jestliže je rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno pro neúplnost skutkových zjištění (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 1993, sp. zn. , publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, ročník 1993, pod č. 16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. ).

Soud prvního stupně sice mezitímním rozsudkem potvrzeným napadeným rozhodnutím odvolacího soudu rozhodl jinak než ve svém předchozím zamítavém rozsudku, nikoli však proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým v jeho zrušujícím usnesení ze dne 30. 3. 2007, č.j. -207. Jak vyplývá z uvedeného usnesení odvolacího soudu, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť soud prvního stupně se nezabýval všemi podstatnými okolnostmi, které mohly mít vliv na posouzení postupu žalované. Naopak v otázce právního posouzení byl postup soudu prvního stupně, který na danou věc aplikoval ustanovení § 420 ve spojení s § 415 obč. zák., shledán správným.

Přípustnost dovolání v posuzované věci tak může být založena jen za splnění předpokladů podle

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení tak může být založena, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost  dovolání   nezakládají  –  srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že  na  takto  označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Dovolatelka odvolacímu soudu, potažmo soudu prvního stupně, vytýká pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, namítajíc, že nebyla jednoznačně prokázána existence všech předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, zejména zda poškození zdraví žalobce bylo v příčinné souvislosti s jednáním žalované (dovolatelky). Dovolatelka tak uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle a b) ( ). Při zvažované přípustnosti dovolání podle nelze správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů, úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8).

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ), lze odvolacímu soudu, za předpokladu, že je dovolání již jinak přípustné ( ), vytýkat prostřednictvím dovolacího důvodu podle Dovolatelka takovou vadu spatřuje v tom, že odvolací soud nedoplnil dokazování znaleckým posudkem z odvětví neonatologie, který by posoudil péči poskytnutou žalovanou, při transportu a v intermediálním centru v J. H. Uvedená námitka nezahrnuje řešení otázky zásadního právního významu, nehledě k tomu, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (str. 6 – 11) podrobně vyložil, proč má za prokázané, že k poškození zdraví žalobce došlo při porodu a nikoli při následném transportu a hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení v J. H., a že tudíž považuje navržené doplnění dokazování za nadbytečné.

Jelikož ze shora uvedených důvodů nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně právně významné ve smyslu ustanovení , Nejvyšší soud dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu