Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 940/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy

ve věci žalobkyně V. J., zastoupené advokátkou, proti žalované R. s. r. o. , o zaplacení částky 26.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2006, č. j. -43, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 26.700,- Kč s odůvodněním, že porušila povinnost vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí,

na niž bylo právo na smluvní pokutu vázáno, a to požádat o vydání kolaudačního rozhodnutí do 15. 1. 2004.

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 21. března 2006, č. j.

-28, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 26.700,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2005

do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 15. 7. 2003 uzavřela žalobkyně jako budoucí kupující se žalovanou jako budoucí prodávající smlouvu o budoucí kupní smlouvě (dále též „smlouva“). Žalovaná se v ní zavázala uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu, jejímž předmětem bude převod vlastnického práva

k  pozemku parc. č. 638/295 a k novostavbě řadového rodinného domu (dále jen „dům“) v k. ú. Š. do 30ti dnů poté, co žalobkyni předloží výpis z katastru nemovitostí, v němž bude zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí a z něhož nebudou vyplývat žádné právní vady. V článku E. písm. b/ smlouvy je uvedeno, že se žalovaná zavazuje dokončit výstavbu předmětného domu a požádat o vydání kolaudačního rozhodnutí do šesti měsíců od data podpisu smlouvy o smlouvě budoucí. Článek D. smlouvy obsahuje ujednání účastnic, že v případě prodlení žalované se splněním závazku k dokončení výstavby domu v termínu uvedeném v článku E. písm. b/ smlouvy uhradí žalovaná žalobkyni smluvní pokutu ve výši 300,- Kč za každý den prodlení. Žalovaná podala návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí dne 15. 4. 2004. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastnice uzavřely smlouvu podle , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), která obsahovala též ujednání o smluvní pokutě podle obč. zák., podle něhož bylo právo na smluvní pokutu vázáno na porušení závazku dokončit výstavbu domu a požádat o vydání kolaudační rozhodnutí do 15. 1. 2004. Protože žalovaná nesplnila závazek v uvedené lhůtě požádat o vydání kolaudačního rozhodnutí a byla v prodlení 89 dnů, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 26.700,- Kč.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2006, č. j. -43, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 26.700,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, avšak výkladem článků D. a E. písm. b/ smlouvy dospěl k závěru, že žalovaná se zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 300,- Kč za každý den prodlení pouze v případě, že nesplní závazek dokončit výstavbu domu ve lhůtě stanovené v článku E. písm. b/, tedy do 15. 1. 2004. Konstatoval, že ujednání v článku D. smlouvy nelze vykládat tak široce, že smluvní pokutou bylo sankcionováno i prodlení se splněním povinnosti požádat ve stejné lhůtě o vydání kolaudačního rozhodnutí. Uzavřel, že žalobkyni právo na smluvní pokutu nevzniklo.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém odvolacímu soudu vytkla nesprávný výklad smlouvy. Má za to, že bez žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí bylo dokončení výstavby domu bezpředmětné. Oproti odvolacímu soudu prosazuje takový výklad smlouvy, podle něhož bylo smluvní pokutou zajištěno splnění závazku žalovanou ve sjednané lhůtě nejen dokončit výstavbu domu, ale rovněž požádat o vydání kolaudačního rozhodnutí. Poukazuje na okolnost, že žalovaná se během řízení bránila jen tím, že její prodlení způsobila žalobkyně; netvrdila, že smluvní pokuta byla sjednána jen pro případ prodlení s dokončením stavby domu. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení

( a a 4 ) a je přípustné podle Nejvyšší soud ( ) proto napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu a 3

Žalobkyně v dovolání nenamítá, že řízení je zatíženo vadami uvedenými v , a b/ a , jakož i jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence těchto vad nevyplývá ani z obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval jen dovolací námitkou, jak ji žalobkyně obsahově vymezila.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Se zřetelem k právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem a k obsahovému vymezení dovolacích námitek je dovolacímu přezkumu otevřena kontrola správnosti závěru dovozujícího, že žalobkyně nemá právo na smluvní pokutu ve smyslu § 544 odst. 1 obč. zák.; posouzení správnosti tohoto závěru závisí

na prejudiciálním vyřešení otázky, zda byl vznik práva na smluvní pokutu vázán pouze na porušení povinnosti dokončit výstavbu domu do šesti měsíců od podpisu smlouvy, nebo zda byl jeho vznik vázán i na porušení povinnosti požádat v této lhůtě o vydání kolaudačního rozhodnutí.

Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené

ve smlouvě musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou

pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem y, na níž je zaznamenán.V posuzovaném případě se žalovaná v článku D. smlouvy zavázala, že v případě prodlení se splněním závazku k dokončení výstavby domu v termínu uvedeném v čl. E. písm. b/ smlouvy uhradí žalobkyni pokutu ve výši 300,- Kč za každý den prodlení. Článek E. bod b/ smlouvy obsahuje dva závazky žalované, a to dokončit výstavbu domu a požádat o vydání kolaudačního rozhodnutí do šesti měsíců od data podpisu smlouvy.

Interpretací těchto ujednání lze dojít k jedinému závěru, a sice že povinnost zaplatit smluvní pokutu byla vázána toliko na porušení závazku žalované dokončit výstavbu domu do šesti měsíců od podpisu smlouvy. Jinými slovy řečeno, žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu jen v případě, že nedokončí výstavbu domu v termínu, který je uveden v článku E. bodu b/ smlouvy; nesplnění povinnosti požádat v této lhůtě o vydání kolaudačního rozhodnutí nebylo podle ujednání účastnic zachyceného v článku D. smlouvy sankcionováno smluvní pokutou. V souvislosti se vznikem nároku na smluvní pokutu totiž účastnice v článku D. smlouvy neodkázaly obecně na jejich ujednání v článku E. bodu b/ smlouvy, tedy na porušení povinností, které žalovanou zatěžovaly celkově; vznik práva na smluvní pokutu specifikovaly tak, že jej výslovně vázaly jen na prodlení se splněním závazku dokončit ve lhůtě výstavbu domu. Výklad smluvních ujednání odvolacím soudem je proto správný a lze přisvědčit jeho závěru, že porušením povinnosti žalovanou požádat ve smluvené lhůtě o vydání kolaudačního rozhodnutí nevzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu.

Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyni se nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl ( část věty před středníkem   )

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy úspěšné žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2009

JUDr. Blanka  Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu