Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4541/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. -257, potvrdil  rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 4. 2006, č. j. -225, v napadeném zamítavém výroku, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Nárok na náhradu škody ve výši 650.000,- Kč s příslušenstvím spočívající ve škodě na zdraví a v ušlém zisku v souvislosti s výkonem vazby podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, neshledal důvodným, neboť jednak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou na zdraví a výkonem vazby v době od 29. 4. 1991 do 30. 9. 1991, jednak žalobce nebyl v době zadržení v pracovním poměru a netvrdil ani nenabídl důkazy o příslibu zaměstnání, ušlý zisk tedy nedoložil.

Proti potvrzujícímu výroku tohoto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to především proto, že jediným důkazem pro určení škody na zdraví byla jeho zdravotní dokumentace z rozhodného období roku 1991, jež měla sloužit jako základní podklad pro znalecké posudky k posouzení míry jeho zdravotního postižení; ke ztrátě dokumentace však došlo jednáním orgánu státu a nelze dovozovat, že její absence nemá podstatnější vliv na závěry znaleckého posudku, jak podle dovolatele nesprávně vyslovili znalci. Dostal-li se tedy dovolatel do důkazní nouze přičiněním orgánů státu, nemůže jít k jeho tíži, že nemohl přesně specifikovat výši svého nároku v korunách. Vytýká odvolacímu soudu rovněž, že se nezabýval otázkou zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou utrpěl. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Dovolatel především namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle ; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžadují ustanovení , odst. 3 Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci; stejně tak k namítané vadě řízení podle (odvolací soud se nezabýval otázkou poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou dovolatel utrpěl), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,  , a za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu