Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3096/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 11. 2007,  č. j. -526, potvrdil rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. -456, jímž Okresní soud ve Vsetíně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 17.467,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 15. 12. 1997 do zaplacení, ohledně částky 12.178,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 15. 12. 1997 do zaplacení  žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání z důvodů podle a b) , v němž odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že v rozhodnutí pouze obecně a nekonkrétně odůvodňuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, čímž porušuje ; navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Druhá žalovaná ve svém dovolání poukazuje na důvod uvedený v a namítá nedostatek své pasivní legitimace spolu s neprokázáním předpokladů odpovědnosti za škodu podle obč. zák.; navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání obou žalovaných uvedl, soudy obou stupňů provedly rozsáhlé dokazování, na základě něhož pak dospěly ke správnému právnímu závěru o odpovědnosti obou žalovaných za škodu. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že v daném případě obě dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Přezkoumání rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení , podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci obě žalované napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o platební povinnosti ve výši 17.467,- Kč s příslušenstvím. Je zřejmé, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. , publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Na použití tohoto ustanovení nemá vliv okolnost, že žalovaná částka přesahuje částku 20.000,- Kč, neboť v rozsahu 12.178,- Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (zde došlo k tzv. rozštěpení uplatněného nároku) a dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v této části není subjektivně přípustné (odvolací soud potvrzením zamítavého výroku nevyhověl odvolání žalobce a tím, že požadovaná povinnost žalovaným uložena nebyla, nevznikla jim újma odstranitelná zrušením této části rozhodnutí). Nejvyšší soud proto dovolání obou žalovaných odmítl podle věty první a

Za situace, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení advokátem (sepis vyjádření k dovolání) považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle věty první, , a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. března 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu