Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 663/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci V. V., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené  u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2007,  č. j. -106, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2007, č. j. -106, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2005, č. j. -45, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru daná žalobci žalovanou dopisem ze dne  27. 6. 2003 podle ustanovení zák. práce poté, co byl odvolán z funkce ], není přípustné podle ustanovení (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Platnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 27. 6. 2003 (doručeným mu dne 2. 7. 2003), je třeba i v současné době posuzovat (srov. , ) podle , , ve znění do 30. 9. 2003, tj. do dne, než nabyl účinnosti , kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví – dále jen „zák. práce“.

Právní otázku, zda žalovaná splnila vůči žalobci tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce, která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi pro nadbytečnost nastalou podle ustanovení § 65 odst. 3 věty druhé a § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, a v jejím rámci též otázku, že za odmítnutí jiné práce odpovídající kvalifikaci zaměstnance, popřípadě jiné pro něho vhodné práce, nabídnuté mu zaměstnavatelem po jeho odvolání z funkce ve smyslu ustanovení věty druhé zák. práce lze považovat i to, že zaměstnanec nabídku jiné práce nepřijme ve lhůtě určené zaměstnavatelem (srov. ), včetně otázky  přiměřenosti této lhůty z hlediska ustanovení zák. práce, posoudil odvolací soud v souladu ze závazným právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným v této věci v rozsudku ze dne 19. 4. 2007, č. j. -97, a tím i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 1995, sp. zn. ,  který byl uveřejněn v časopise Právní rozhledy č. 1/1997 na str. 34, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. ).

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , právní závěry odvolacího soudu (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) totiž vyplývá, že žalobce – kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (vadu spatřuje v tom, že „soud neprovedl jím navrhované důkazy“, které navrhoval „k obsahu jednotlivých jednání“ u soudu prvního stupně) – podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Podstatou jeho námitek je nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu (shodným se soudem prvního stupně), podle kterého „žalobce návrh na uzavření dohody o jeho dalším pracovním zařazení nepřijal ve lhůtě stanovené zaměstnavatelem“ („dostatečně dlouhé“), a s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlédl a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobce významné. Dovolatel na rozdíl od skutkových zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry [zejména, že „poté, co žalobci byla dána neplatná výpověď, došlo ke konkrétnímu jednání o dalším pracovním zařazení žalobce u žalované až dne 23. 6. 2003“, že (tohoto dne, tedy ve lhůtě stanovené žalovanou) „ústně akceptoval nabídku pracovního místa referenta pro hospodaření s majetkem“ a že „jeho výhrady směřovaly proti konkrétnímu textu dohody o dalším pracovním zařazení“], na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „výpovědní důvod není dán“). Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení a o. s .ř.

K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení   , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2009

JUDr. Mojmír  Putna, v. r.

předseda senátu