Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1629/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. B., zastoupeného advokátem, proti žalované V. S., zastoupené

advokátem, o 536.250,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2006, č. j. -155, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 875.165,- Kč. Uváděl, že v době, kdy mu vedla účetnictví, vybral její manžel z jeho bankovního účtu 300.000,- Kč. Dále zjistil nesrovnalost v účetnictví, mimo jiné fakturu č. 410038 na částku 236.250,- Kč, z níž není dostatečně zřejmé, jakých stavebních prací, které mu měl poskytnout manžel žalované, se týká.  S manželem žalované nikdy nejednal o zaplacení částky 236.250,- Kč a práce, které prováděli jeho zaměstnanci, byly řešeny subdodávkami.

Okresní soud v Břeclavi částečným rozsudkem ze dne 6. října 2005, č. j.

-131, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 536.250,- Kč. Vycházel

ze zjištění, že žalovaná se zavázala vést a zpracovávat pro žalobce účetnictví, a tuto činnost v období let 1994 až 2003 také vykonávala. Žalobce při svém podnikání spolupracoval s manželem žalované; vzájemně si vypomáhali při zakázkách, účetnictví však vedli odděleně a neměli společný majetek. Dne 11. 3. 2002 vybral manžel žalované z účtu žalobce 300.000,- Kč a dne 20. 12. 2001 mu  vyfakturoval částku 236.250,- Kč za stavební práce na stavbě rodinného domu manželů M.; faktura byla uvedeného dne proplacena. Žalobce s manželem žalované neuzavřeli písemnou smlouvu o sdružení, spolupracovali pouze formou subdodávek. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. S manželem totiž neměli zrušeno či zúženo společné jmění manželů a vybral-li její manžel z účtu žalobce 300.000,- Kč a byla-li bez souhlasu žalobce proplacena jeho faktura znějící na částku 236.250,- Kč, obohatila se společně s ním o tyto částky i ona. Námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení soud neshledal důvodnou.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 2006, č. j.

-155, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částek 300.000,- Kč a 236.250,- Kč zamítl. Na rozdíl od soudu prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná sice zpracovala manželovu fakturu číslo 410038 znějící na částku 236.250,- Kč, avšak v řízení nebylo zjištěno, že by fakturovanou částku 236.250,- Kč k tíži majetku žalobce bez jeho souhlasu proplatila. Porušení závazku žalované při vedení účetnictví žalobce v souvislosti s uvedenými nároky netvrdil. Na základě těchto skutkových zjištění odvolací soud sice přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že podle žalobcem vylíčených skutkových okolností nelze jím uplatněné nároky na zaplacení 300.000,- Kč a 236.250,- Kč právně posoudit jako nároky na náhradu škody, nýbrž jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaná není k vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimována. Nebyla totiž osobou, jíž žalobce částky 300.000,- Kč a 236.250,- Kč bez právního důvodu plnil, a její povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení nelze dovozovat ani z toho, že tyto částky byly jejím manželem získány za trvání společného jmění manželů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání v němž namítá nesprávné právní posouzení věci. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že žalovaná není pasivně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení, neboť není osobou, které bylo bez právního důvodu plněno. Má zato, že odvolací soud „pouze jinak právně posoudil důvod, na jehož základě mu měla být částka 536.250,- Kč uhrazena“; samu skutečnost, že mu v uvedené výši vznikla škoda nijak nezpochybnil. Žalovaný je přesvědčen, že „nemůže nést následky chybné kvalifikace jednání žalované soudem prvního stupně“ a že žalovaná je k zaplacení 536.250,- Kč pasivně legitimována z titulu náhrady škody, kterou mu svým jednáním způsobila. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla dovolání žalobce zamítnout. K dovolacím námitkám mimo jiné uvedla, že žádnou povinnost vůči žalobci neporušila a nemohla jí tudíž vzniknout povinnost k náhradě škody.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem ( , 4 ) a  je podle přípustné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nebyly žalobcem v dovolání namítány a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.

Žalobce v dovolání nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, že žalovaná není pasivně legitimovaná k vydání bezdůvodného obohacení. Namítá pouze, že jeho nárok na zaplacení 536.250,- Kč měl být posouzen jako nárok na náhradu škody, neboť v takovém případě by žalovaná byla ve věci pasivně legitimována.

Podle zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle obč. zák. se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

K základním předpokladům odpovědnosti za škodu ve smyslu citovaného ustanovení patří protiprávní úkon, vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody (kausální nexus) a zavinění. První tři předpoklady jsou objektivní povahy, čtvrtý povahy subjektivní. Právní teorie i soudní praxe pak první z označených předpokladů, tedy protiprávní úkon, standardně vykládá jako projev lidské vůle (úkon), ať již komisivní nebo omisivní, který je v rozporu s objektivním právem (někdy se též hovoří o úkonu, který zasahuje do subjektivních práv jiné osoby). Přitom není rozhodné, vyplývá-li porušená právní povinnost ze smlouvy nebo jde-li o povinnost mimosmluvní, tedy zákonnou (srov. např. Knapp, V. a kol., Občanské právo hmotné, svazek II., vydání první, Codex, Praha 1995, str. 316-321 nebo Bičovský, J. - Holub, M.: Náhrada škody podle občanského, obchodního, pracovního a správního práva, Linde a. s., Praha 1995, str. 26-30).

V posuzované věci byly žalobou uplatněny dva nároky ze dvou různých skutků. Nárok na zaplacení částky 300.000,- Kč se opírá o skutkové zjištění, že tuto částku vybral z bankovního účtu žalobce manžel žalované, který měl oprávnění s účtem disponovat. Nárok na zaplacení částky 236.250,- Kč vychází ze skutkového zjištění, že žalovaná pro žalobce v rozhodné době zpracovávala na základě ústní dohody účastníků účetnictví, že po ukončení této spolupráce žalobce zjistil nesrovnalosti v účetnictví (mimo jiné nalezl fakturu manžela žalované znějící na částku 236.250,- Kč), avšak neprokázal, že by fakturovanou částku žalovaná bez jeho souhlasu k tíži jeho majetku proplatila. Proti popsaným skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil své právní závěry, žalobce ve svém dovolání nebrojí. Dovolací soud tak není oprávněn v rámci dovolacího přezkumu posuzovat jejich správnost a je povinen z nich vycházet.

Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že nároky na zaplacení částek 300.000,- Kč a 236.250,- Kč jsou žalobcem vůči žalované uplatňovány bez toho, že by bylo tvrzeno, resp. prokázáno, takové jednání (či opomenutí) žalované, jímž by porušila svou právní povinnost, a jež by vedlo ke vzniku škody na majetku žalobce. Jinak řečeno, žalobce v řízení neprokázal, že újma, která nastala v jeho majetkové sféře (v rozsahu 536.250,- Kč), byla zapříčiněna v důsledku protiprávního úkonu žalované. Není-li tvrzen, resp. prokázán protiprávní úkon žalované (i v dovolání žalobce argumentuje výlučně vznikem škody), není ani namístě poměřovat skutková zjištění ustanoveními o náhradě škody, tedy dovozovat oprávněnost uplatněných nároků z titulu náhrady škody, jak požaduje žalobce. Za této situace soudy obou stupňů věc správně posoudily podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), které protiprávní úkon jako podmínku pro vznik povinnosti toto obohacení vydat nestanoví.

S přihlédnutím k výše uvedenému je zřejmé, že žalobci se prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a dovolacímu soudu nezbylo než dovolání podle části věty před středníkem zamítnout.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. března 2009

JUDr. Ivana  Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu