Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4227/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně A. E., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) P. H., a 2) D. H., zastoupeným advokátem, o určení platnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. listopadu 2007, č. j. -121, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. září 2006, č. j. -101, ve znění opravného usnesení ze dne 29. ledna 2007, č. j. -113, zamítl (změněnou) žalobu na určení, že je platná nájemní smlouva uzavřená mezi P. a D. H. jako pronajímateli a J. a A. E. jako nájemci, jejímž předmětem je nájem „bytu č. 5 o velikosti 4+1 ve čtvrtém nadzemním podlaží domu č. p. 185 v ulici Frýdlantské v L.“ (dále jen „Nájemní smlouva“ a „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že nájemní vztah žalobkyně a původního žalobce J. E. (dále jen „původní žalobce“) k předmětnému bytu, který byl založen nájemní smlouvou uzavřenou mezi nimi jako nájemci a žalovanými jako pronajímateli, zanikl z důvodu zániku předmětu nájmu. Se zřetelem k uvedenému právnímu názoru žalobu zamítl. Dodal, že žalobě nelze vyhovět rovněž proto, že „je obecnou praxí, že tam, kde skutkové okolnosti připouští a umožňují žalovat na plnění (v daném případě na zajištění náhradního bytu), nelze žalovat na určení“.

K odvolání žalobkyně a původního žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. listopadu 2007, č. j. -121, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, že žalobkyně a původní žalobce nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dodal, že v důsledku absence naléhavého právního zájmu na žádaném určení jsou další právní názory soudu prvního stupně bez právního významu.

Po rozhodnutí odvolacího soudu, avšak před doručením jeho písemného vyhotovení, původní žalobce zemřel.

Pro další postup v řízení a pro určení, zda a případně s kým lze po úmrtí původního žalobce v řízení pokračovat ( věta první a ve spojení s ustanovením ), je rozhodné posouzení povahy uplatněného nároku.

V dané věci se žalobkyně a původní žalobce jako manželé změněnou žalobou domáhali určení, že Nájemní smlouva je platná. Jestliže by žalobkyni a původnímu žalobci jako manželům svědčilo (na základě Nájemní smlouvy) právo společného nájmu předmětného bytu manžely, pak nelze ztratit ze zřetele, že zemřel-li jeden z manželů (v daném případě původní žalobce), kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel (viz § 707 odst. 1 obč. zák.). V důsledku úmrtí původního žalobce by se proto jedinou nájemkyní předmětného bytu (pokud by v době úmrtí původního žalobce byt jako předmět nájmu právně existoval a žalobkyně a původní žalobce by v té době byli jeho společnými nájemci) stala ze zákona (§ 707 odst. 1 obč. zák.) žalobkyně. Z tohoto důvodu zde neexistuje právo, jež by bylo způsobilé přejít v důsledku úmrtí původního žalobce na jeho právní nástupce a jež by umožňovalo pokračování dovolacího řízení s těmito nástupci.

Za této situace dovolací soud jednal v dovolacím řízení na straně žalující pouze s žalobkyní, která rovněž podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. V dovolání namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení K názoru soudu prvního stupně, že „uzavření nájemní smlouvy se vztahovalo přímo ke konkrétnímu bytu a tento byt na základě prováděné rekonstrukce zanikl“, podotkla, že „došlo pouze k jinému dispozičnímu řešení prostor, kde se nacházel byt, ke kterému má nájemní právo“. Dále uvedla, že „okresní soud připustil, že postup, který zvolili žalovaní, kdy se fakticky zbavili žalobce tím, že způsobili zánik bytu, není v souladu se zákonem, jinými slovy se dá tedy říci, že takovýto postup není v souladu s dobrými mravy“; v této souvislosti zdůraznila, že postup žalovaných je i v rozporu s d. Domnívala se, že „je chybou, že se odvolací soud nezabýval problematikou porušení dobrých mravů a okolnostmi případu, ze kterých porušení a rozpor s dobrými mravy jednoznačně vyplývá“. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání sice bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), avšak není přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle

V projednávané věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na právním názoru, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení Správnost uvedeného právního názoru dovolatelka nezpochybnila. Jestliže ve skutečnosti nezpochybnila (prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) správnost právního názoru, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak tento právní názor obstojí již jen proto, že nemohl být podroben dovolacímu přezkumu ( věta první ); musí proto obstát i napadené rozhodnutí vycházející z názoru, že naléhavý právní zájem na určení (ve smyslu ) není dán tehdy, lze-li v konkrétním případě žalovat na splnění povinnosti podle Lze uzavřít, že v daném případě nelze dovodit přípustnost dovolání ani z ustanovení  

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. března 2009

JUDr. Miroslav  F e r á k

předseda senátu