Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 748/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele J. N., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 27. 10. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. (žalobce J. N., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P f. Č.R., o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy), takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 27. 4. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v České Lípě z 13. 6. 2006, č. j. -73. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby žalovanému fondu bylo uloženo uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o převodu pozemku parc. č. 440 v katastrálním území V., okres Č., za kupní cenu 35.000,- Kč. Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení částkou 519,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 27. 10. 2006, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě z 13. 6. 2006, č. j. -73, potvrzen. Žalobci bylo uloženo, aby žalovanému fondu nahradil náklady řízení odvolacího částkou 1.309,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud konstatoval, že restituční nárok žalobce ve výši 13.846,- Kč, který vznikl na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v Č. z 25. 4. 1994, č. j. PÚ 1098-1162/54-203, a na základě postupní smlouvy z 2. 5. 2005, uzavřené mezi žalobcem a I. H., byl již uspokojen vydáním pozemku parc. č. 443/1 v katastrálním území V.

Odvolací soud v této souvislosti dovozoval, že „žalobce již nespadal do kategorie osob podle ustanovení , kterým by P. f. Č.R. mohl prodat zemědělské pozemky. Žalobce nespadal ani do jiné kategorie osob, kterým mohl žalovaný fond pozemky prodat podle ustanovení až d) Odvolací soud byl však (na rozdíl od soudu prvního stupně) toho názoru, že v uvedeném ustanovení jsou stanovena pravidla postupu, jimiž se musí P. f. Č.R. řídit při prodeji zemědělských pozemků; jsou-li splněny zákonné podmínky k prodeji, potom má pozemkový fond povinnost uzavřít s oprávněnou osobou kupní smlouvu, a to podle ustanovení a 4 V daném případě však ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobcem požadovaném nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy již žalobce nebyl oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení , takže odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně nepochybil, když žalobnímu návrhu žalobce nevyhověl.

Odvolací soud dále dovozoval, že v době vydání rozsudku soudu prvního stupně žalobce již neměl nárok, který by činil nejméně 50 % z ceny pozemku podle cenového předpisu platného k poslednímu dni kalendářního roku předcházejícímu uzavření kupní smlouvy, když jeho konkrétní restituční nárok, uváděný v žalobě žalobce částkou 13.846,- Kč, vzniklý na základě rozhodnutí pozemkového úřadu z 25. 4. 1994 a na základě postupní smlouvy z 2. 5. 2005, byl uspokojen již kupní smlouvou ze 16. 7. 2005 (č. smlouvy 10578 405 39 PF ČR); žalobci byl převeden do vlastnictví pozemek parc. č. 443/1 v katastrálním území V.; v důsledku toho mu zbyl (podle názoru odvolacího soudu) nepřímý restituční nárok jen 1 Kč.

Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že „aniž by odvolací soud přihlížel k tzv. restituční tečce, už sama okolnost nesplnění zákonné podmínky podle , na straně žalobce způsobuje nutnost zamítnutí žaloby žalobce. Potvrdil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení a o nákladech odvolacího řízení rozhodl s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 1. 12. 2006 doručen zástupci žalobce (na základě plné moci od žalobce) a dovolání ze strany žalobce bylo dne 26. 1. 2007 podáno u Okresního soudu v České Lípě, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 . Jako dovolací důvody uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatel zdůrazňoval, že restituční nárok v daném případě získal I. Hons a žalobce pak na základě postupní smlouvy získal od něho tento nárok. Žalovaný P. f. Č.R. z důvodu více zájemců vyhlásil ohledně pozemku parc. č. 440 v katastrálním území V. veřejnou soutěž na den 21. 6. 2005, výzva k účasti na této veřejné soutěži však nebyla žalobci doručena; ke stížnosti žalobce byla tato veřejná soutěž zrušena. Byla pak vyhlášena nová veřejná soutěž na 17. 1. 2006; v této soutěži se žalobce umístil na třetím místě s návrhem na uzavření kupní smlouvy za kupní cenu 35.000,- Kč; první dvě osoby v pořadí ze soutěže odstoupily a žalobce byl vyzván k uzavření smlouvy. Posléze však žalovaný P. f. Č.R. přípisem z 12. 4. 2006 sdělil žalobci, že s ním kupní smlouva nebude uzavřena, neboť restituční pohledávky, uvedené v žádosti žalobce o převod pozemku jsou vzhledem k tzv. „restituční tečce“ neplatné.

Dovolatel posléze uváděl, že žalovaný P. f. Č.R. postupoval při vyhlášení veřejné soutěže ohledně pozemku parc. č. 440 v katastrálním území V. v rozporu se zákonem; žalovaný fond totiž nejprve vyhlásil veřejnou soutěž, v níž opomněl vyzvat žalobce k podání nabídky. Z důvodu tohoto pochybení nezbylo než ke stížnosti žalobce zrušit uvedenou veřejnou soutěž. Žalobce však s ohledem na tzv. restituční tečku nemohl po 31. 12. 2005 uplatnit restituční nároky, získané postoupením pohledávky od I. H. k vydání pozemku; „z toho důvodu mu nezbylo než získaný restituční nárok uplatnit, a to žádostí o vydání jiného pozemku“. Žalovaný P. f. Č.R. pak vyhlásil novou veřejnou soutěž ohledně pozemku parc. č. 440 v katastrálním území V., a to teprve po uplynutí lhůty, v níž mohly být restituční nároky získané postoupením použity k úhradě kupní ceny pozemku, aniž by však byl žalobce seznámen se skutečností, že kupní cena nebude moci být hrazena v hotovosti; žalobce tedy nebyl žalovaným fondem seznámen s podmínkami veřejné soutěže konané dne 17. 1. 2006, zejména se způsobem úhrady kupní ceny. Dovolatel zdůrazňoval, že žalobce byl a je přesvědčen, že splnil podmínky pro uzavření kupní smlouvy a po odstoupení osob umístěných na prvních dvou místech soutěže nabídl nejvyšší kupní cenu a je připraven tuto kupní cenu žalovanému uhradit. Dovolatel má za to, že žalovaný fond si musel být vědom skutečnosti, že vzhledem na tzv. restituční tečku nemohou být k převodu pozemku uplatněny restituční nároky

Dovolatel tedy zdůrazňoval, že žalobce v této právní věci byl a je přesvědčen, že žalovanému P. f. Č.R. vznikla povinnost uzavřít s ním kupní smlouvu za podmínek uvedených v žalobě žalobce.

Žalovaný P. f. Č.R. ve svém vyjádření k dovolání žalobce uváděl, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce nemá žádné nároky z titulu oprávněné osoby podle restitučních předpisů, aby mohl žádat uzavření kupní smlouvy na pozemek parc. č. 440 v katastrálním území V.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v České Lípě), ani z dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem z 27. 10. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci) řešil některou právní otázku, která by byly rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud svým rozhodnutím řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Odvolací soud posoudil v tomto případě projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1992 Sb., a o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (ve znění pozdějších předpisů).

Již soud prvního stupně ve svém rozsudku z 13. 6. 2006 (č. j. -73 Okresního soudu v České Lípě (vycházel z takto interpretovaného znění : „Podle pozemkový fond může prodat zemědělské pozemky oprávněným osobám na základě veřejné nabídky a žádosti oprávněné osoby. V případě, že požádá o koupi zemědělského pozemku více oprávněných osob, vyzve je P. f. Č.R. k nabídnutí kupní ceny. Podle výše nabídnuté kupní ceny stanoví Pozemkový fond pořadí osob a poté prodá zemědělský pozemek té z nich, která se nejvyšší cenou umístila na prvním místě v pořadí. Pokud tato osoba neuzavře v zákonem stanovené lhůtě smlouvu, bude P. f. Č.R. postupně vyzývat k uzavření kupní smlouvy osoby na dalších místech v pořadí“.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku z 27. 10. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci) vycházel z této interpretace ustanovení : „Žalobce nespadal v daném případě do kategorie osob, podle , kterým žalovaný mohl zemědělské pozemky prodat. Nespadal ani do jiné kategorie osob, kterým mohl žalovaný pozemky podle prodat ( - d/)“.

Odvolací soud totiž na základě výsledků v řízení před soudy obou stupňů provedeného dokazování pokládal za prokázáno, že v době vydání rozsudku soudu prvního stupně „neměl žalobce nárok, který by v korunách činil nejméně 50 % z ceny pozemku podle cenového předpisu platného k poslednímu dni kalendářního roku předcházejícího uzavření kupní smlouvy, když jeho konkrétní restituční nárok, zmíněný v žalobě ve výši 13.846,- Kč, vzniklý na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v Č. ze dne 25. 4. 1994 a postupní smlouvy ze dne 2. 5. 2005, byl uspokojen již kupní smlouvou, uzavřenou dne 16. 7. 2005. Žalobci již byl převeden do vlastnictví pozemek parc. č. 443/1 v katastrálním území V. a v důsledku toho mu jako oprávněné osobě zbyl nepřímý restituční nárok ve výši pouhé 1 Kč“.

Uvedená skutková zjištění, zdůrazňovaná odvolacím soudem, žalobce v řízení před soudy obou stupňů a ani ve svém dovolání nevyvracel, ale měl za to, že tu postačuje, že „splnil podmínky pro uzavření kupní smlouvy na základě veřejné nabídky a když po odstoupení osob umístěných na prvních dvou místech z této nabídky nabídl nejvyšší kupní cenu“ bez ohledu na soudy obou stupňů zdůrazňovaná ustanovení Dovolatel pak ve svém dovolání vytýkal i žalovanému, že si „musel být při vyhlašování nové veřejné nabídky vědom skutečnosti, že s ohledem na tzv. restituční tečku nemohou být k převodu pozemku uplatněny restituční nároky“. Měl tedy dovolatel za to, že je rozhodující v daném případě jen to, že žalovaný P. f. Č.R. je bez dalšího vázán vyhlášenou veřejnou nabídkou na odprodej pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby.

Již v nálezu senátu Ústavního soudu ČR ze dne 4. 3. 2004, (uveřejněném pod č. 33 ve svazku 32 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl zaujat tento právní závěr: „I v případech, kdy stát vystupuje jako účastník soukromoprávního vztahu, který se řídí předpisy z oblasti soukromého práva, nelze jeho postavení bez dalšího ztotožnit s postavením jednotlivce. I v takových vztazích stát nedisponuje skutečně autonomní vůlí; jeho jednání se musí vždy řídit zákonem, i když stát zastupují z jeho pověření jiné subjekty. při posuzování pozice státu v takových vztazích nelze proto celé abstrahovat od druhé dimense státu, tj. té, v níž vykonává svou hlavní funkci, tedy státní moc“.

V nálezu Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (a uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění ) a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.) a jejich dědiců se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu“ (tj. dnem 20. 12. 2005). V části tohoto nálezu pléna Ústavního soudu ČR, označené VIIg a VIIh, byl pak uveden i právní závěr, že „nelze dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“, kteří nejsou původními restituenty, ani jejich dědici.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem byl zaujat právní závěr, že „postupník práva na vydání náhradního pozemku podle (ve znění pozdějších předpisů) nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005; to platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění“.

Vzhledem k uvedeným ustanovením i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možné dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud v tomto případě ve svém rozsudku z 27. 12. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci) řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. A protože tu odvolací soud neřešil svým rozhodnutím také právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, popřípadě právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, kterými jsou obecné soudy vázány), nebylo možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , ale ani podle některého jiného ustanovení , upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Nezbylo proto dovolacímu než přikročit podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. března 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu