Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1126/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. Dr. M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému N. p. ú., s. p. o., o určení, že zápis nemovitosti ve Státním seznamu kulturních památek a Ústředním seznamu kulturních památek ČR je neplatný, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2007 č.j. -29, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 21.6.2006 domáhal, aby bylo určeno, že \"zápis nemovitosti - domu č.p. 13 na pozemku parc. č. st. 33 v kat. úz. D. J., obec L. B., okr. J., ve Státním seznamu kulturních památek a Ústředním seznamu kulturních památek ČR je neplatný\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem předmětné nemovitosti, že na nemovitosti \"vázne břemeno nemovité kulturní památky\" a že nemovitost je \"zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR pod číslem rejstříku 19036/6-4676 s tím, že objekt je údajně chráněn od 28.5.1984\". Žalobce má za to, že o předmětné nemovitosti nelze \"spolehlivě prokázat, že by v tvrzené době zápisu byla kulturní památkou\" podle tehdy platného , neboť \"výkonný orgán krajského národního výboru nikdy nerozhodl o zápisu nemovitosti do státního seznamu kulturních památek, krajská komise státní památkové péče se k zápisu dotčené nemovitosti nikdy nevyjádřila, do státního seznamu kulturních památek nebyly zapsány žádné základní údaje o zapisované věci ani o skutečnostech, které se k ní měly vztahovat, do sbírky příloh nebyly uloženy žádné doklady, podle nichž byl zápis proveden, a o provedeném zápisu nebyl prokazatelně informován ani vlastník nemovitosti ani trvalý uživatel ani stavební úřad a Ústřední správa geodézie a kartografie\". Protože zápis nemovitosti do Ústředního seznamu kulturních památek \"zakládá specifický právní režim, kterému běžné stavby (nemovitosti) nepodléhají\", má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť bez něj \"se jeho právní postavení vlastníka dotčené nemovitosti stává nejistým\".

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27.4.2007 č.j. -15 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že \"žalobcův požadavek nelze zařadit mezi vztahy soukromoprávní povahy, tedy občanskoprávní, pracovní, rodinné a obchodní, ale jde o vztah vyplývající z předpisu správního práva\" a že nejde \"o spor a jinou právní věc dle ustanovení , ani jinou věc, k jejímuž projednávání pravomoc soudu zakládá zákon, a dospěl k závěru, že řízení muselo být pro nedostatek soudní pravomoci podle ustanovení zastaveno. Soud prvního stupně současně podotkl, že žalobce se domáhal \"prakticky stejného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , a to uložení povinnosti opravit nesprávnost v Ústředním seznamu kulturních památek ČR\", a že řízení v této věci bylo zastaveno usnesením ze dne 21.9.2004 č.j. -30, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2004 č.j. -41, proti němuž bylo žalobcovo dovolání usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.9.2005 č.j. -58 zamítnuto.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.10.2007 č.j. -29 potvrdil usnesení soudu prvního stupně \"s tím, že věc se postupuje Ministerstvu kultury České republiky\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že projednání a rozhodnutí věci nepatří do pravomoci soudů, neboť žalobcův požadavek \"nelze zařadit mezi vztahy soukromoprávní, tj. občanskoprávní, pracovní, rodinné, obchodní ( ), nýbrž jde o vztah z předpisu správního práva\", a pravomoc soudu nezakládá ani zákon. Námitku žalobce, že \"se nedomáhá zrušení prohlášení věci nemovité za kulturní památku, ale určení, že zápis sporné nemovitosti do seznamu kulturních památek je neplatný\", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že žalobce \"zpochybňuje, že nemovitost v tvrzené době zápisu byla kulturní památkou\", tvrdí, že \"chybí podklady pro zápis nemovitosti do seznamu památek\" a dovozuje neplatnost \"zápisu nemovitosti v seznamech památek\", z čehož je nepochybné, že se nemůže jednat o věc, kterou podle ustanovení projednávají a rozhodují soudy.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že rozhodováním o zápisu předmětné nemovitosti do Ústředního seznamu kulturních památek bylo \"současně rozhodováno o omezení vlastnického práva k této nemovitosti a o specifických povinnostech, které vlastníku zapsané nemovitosti stanoví zákony a další právní předpisy\", a dovozuje, že \"právo vlastnické je evidentně právem soukromým a soukromé právo vyžaduje vyšší stupeň ochrany\" a že \"ochrana soukromých práv, byť by měla být předmětem řízení u správního orgánu v době rozhodování o zápisu nemovitostí do Ústředního seznamu kulturních památek, je zajištěna postupem podle ustanovení a násl. , tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení\". Protože \"předpokladem poskytnutí soudní ochrany je přitom samotné tvrzení žalobce, že bylo ohroženo nebo zasaženo jeho subjektivní právo\", jsou podle názoru dovolatele \"zcela splněny podmínky pro projednání věci před soudem v občanském soudním řízení podle ustanovení postupem podle ustanovení a násl. \". Lhůta k podání žaloby byla ve smyslu ustanovení zachována, neboť \"rozhodnutí správního orgánu o zápisu nemovitosti do Ústředního seznamu kulturních památek (usnesení Okresního národního výboru J.) nebylo dosud doručeno\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány ( ). Spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů a o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v Části páté ( ). Jiné věci než které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon ( ).

V posuzovaném případě se žalobce domáhá - jak vyplývá z obsahu žaloby - určení, že \"zápis nemovitosti - domu č.p. 13 na pozemku parc. č. st. 33 v kat. úz. D. J., obec L. B., okr. J., ve Státním seznamu kulturních památek a Ústředním seznamu kulturních památek ČR je neplatný\", neboť má za to, že předmětná nemovitost v jeho vlastnictví není kulturní památkou a že je proto v uvedených seznamech zapsána (evidována) neoprávněně.

Právní vztahy ze státní památkové péče nejsou - jak správně dovodily soudy - vztahem občanskoprávním, pracovním, rodinným nebo obchodním, ale vyplývají z právních předpisů veřejného práva. Projednávání a rozhodování věcí státní památkové péče tedy nepatří do pravomoci soudů nejen z pohledu ustanovení , ale také ve smyslu ustanovení Soudy by směly tyto věci projednávat a rozhodovat, jen kdyby to stanovil - jak se uvádí v ustanovení - zákon; podle zákona však jsou orgány státní památkové péče ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností a nikoliv soudy. Soudy proto dospěly v posuzovaném případě ke správnému závěru, že věc nemohou soudy projednat a rozhodnout pro nedostatek své pravomoci.

Na tomto závěru nic nemění ani to, že zákony a jiné právní předpisy ukládají vlastníku kulturní památky (další) \"specifické\" povinnosti, které vlastníci jiných věcí nemají. Vznik těchto (dalších) \"specifických\" povinností je totiž přímo spojen s vlastnictvím kulturní památky a pro závěr, zda je jimi vlastník věci zatížen, je určující, zda věc je či není kulturní památkou. Není proto možné úspěšně dovozovat, že by projednávání a rozhodování věci státní památkové péče spadalo do pravomoci soudů podle ustanovení jen proto, že zákon a jiné právní předpisy spojují s vlastnictvím kulturní památky též (další) povinnosti v oblasti občanskoprávních vztahů.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2009

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu