Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2770/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 11. 2007, č. j. -4, jímž okresní soud nařídil podle platebního výměru VZP ČR, Územní pracoviště Ú. n. O., ze dne 18. 4. 2007, č., k uspokojení pohledávky ve výši 4.302,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného. Odvolací soud konstatoval, že exekuční soud není oprávněn posuzovat postup správního orgánu kompetentního k vydání určitého správního rozhodnutí ani věcnou správnost takového rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje z , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a dále má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Namítá, že nezaplacené pojistné za období od 1. 1. 1993 do 7. 4. 1993 a od 1. 6. 1993 do 5. 10. 1993 zaplatil, mimo vymáhanou částku, jenž vznikla z důvodu zpoždění plateb. Penále uložené v celkové výši 9.367,- Kč více než čtyřikrát převyšuje původní nezaplacenou částku, což je dle povinného v rozporu s dobrými mravy. O nezaplacení penále nevěděl a byl s touto skutečností seznámen, až když dostal platební výměr s pojistným a penále. Navíc byla dlužná částka vymáhána až po 12-ti, resp. 14-ti letech ode dne její splatnosti, což představuje dvojnásobek pětileté promlčecí lhůty stanovené Promlčení povinný nenamítal, jelikož mu tento pojem nebyl s ohledem na jeho vzdělání znám, a v době, kdy se dozvěděl o možnosti bezplatné právní pomoci, bylo ve věci již rozhodnuto. V těchto skutečnostech spatřuje nejen rozpor s dobrými mravy, ale i nerovné postavení účastníků v rámci celého řízení. Dále namítá, že v dosud proběhlém řízení nebylo zjištěno meritum věci, kdy neproběhlo řádné jednání ani s VZP, ani se soudem. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření uvedla, že dlužné pojistné bylo vyměřeno třemi platebními výměry převzatými povinným (platební výměry ze dne 6. 1. 1998, č. a č.  – oba převzaty povinným dne 9. 1. 1998, a platební výměr ze dne 18. 9. 2001, č., jenž povinný převzal dne 2. 10. 2001). Dále bylo dne 20. 2. 2006 doručeno povinnému vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Tvrzení povinného, že se o nedoplatcích dozvěděl až po 12-ti letech, je tedy v rozporu se skutečným stavem věci. Dále oprávněná uvedla, že každý platební výměr obsahuje poučení o možnosti podat odvolání a současně i vyúčtování obsahuje poučení o možnosti podat námitky. Toho však povinný nevyužil, a ani neučinil žádný projev vůle k řešení vzniklé situace. Oprávněná má za to, že nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je  dán  zejména   tehdy,   řeší-li   rozhodnutí   odvolacího   soudu   právní   otázku,   která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Povinný však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených..

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování   rozhodných   otázek   uplatnil   právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí (tedy námitky týkající se výše penále, rozporu této výše s dobrými mravy a námitky promlčení). Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Povinný měl proto námitky, kterými nyní brojí proti nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnit v nalézacím řízení.

Pokud jde o námitku promlčení vymáhané pohledávky v exekučním řízení, je soudní praxe po desítky let ustálená v názoru, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud promlčením vymáhané pohledávky nezabývá; námitka promlčení je relevantní a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle (srov.  stanovisko  Nejvyššího  soudu   ČSR  z  18.  2.  1981, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21 na str. 187/525).

Výtka dovolatele, že neproběhlo řádné jednání u soudu (ani s VZP), čímž nemohly být zjištěny všechny zásadní skutečnosti, je podřaditelná pod dovolací důvod zakotvený v (řízení je postiženo vadou, která měla za následek  nesprávné rozhodnutí ve věci), jenž je však v režimu zkoumání přípustnosti dovolání podle nepřípadná.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení , Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2009

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu