Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2285/2007

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem  ze dne 29. listopadu 2004, č.j. -69, zamítl žalobu, aby žalovaná v souvislosti s reportáží, kterou odvysílala dne 18. prosince 2002 v pořadu TV N. O. j.,  uveřejnila na vlastní náklady do osmi dnů

od právní moci rozsudku v pořadu této televizní stanice O. j. v českém jazyce odpověď ve znění uvedeném ve výroku rozsudku pod body 1) až 17). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a  o náhradě nákladů řízení placených státem. S odkazem

na ustanovení násl. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, dospěl k závěru, že nejsou naplněny předpoklady pro uveřejnění požadované odpovědi. Poukázal především na skutečnost, že žalovaná reportáž odvysílala v obecném zájmu s ohledem na aktuálnost problematiky domácího násilí; současně nebylo prokázáno, že uveřejněné údaje jsou nepravdivé, takže nemohly zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Nadto žalobce nesplnil ani podmínku

pro odvysílání odpovědi, neboť u jednotlivých skutkových tvrzení neuvedl, jak zasáhla do jeho osobnostních práv a jak ho poškodila. Soud připomněl četnost sporů vedených  mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou v důsledku rozvodu manželství a úpravy styku s nezletilými dětmi, poukázal na stížnosti podávané žalobcem,

na množství přestupkových řízení vedených mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou a na výsledek trestního řízení u Okresního soudu v Nymburce, v němž žalobce byl nepravomocným rozsudkem z 12. července 2002 uznán vinným trestným činem podle

§ 213 trestního zákona. Současně vyslovil přesvědčení, že žalobce si sám vybudoval

ve svém okolí takovou pověst, že nelze prokázat, zda posluchači reagovali na předmětný pořad nebo na vlastní jednání žalobce, které odvysílání pořadu předcházelo.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. října 2005, č.j.

-110, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zabýval se nejprve námitkou podjatosti soudkyně soudu prvního stupně JUDr. D. S. se závěrem, že není opodstatněná. Poté, co sám doplnil dokazování a co konstatoval, že soud prvního stupně při rozhodování nesprávně vycházel ze , který byl nahrazen , se v zásadě ztotožnil

se závěry soudu prvního stupně. Shledal téma předmětné reportáže jako aktuální a neuvěřil, že by byl žalobce nesouhlasil s jejím natočením; žalobce s redaktorkou hovořil a sám se jí (např.) ptal, „co ještě potřebuje vědět“. Po té, co se soud vypořádal

s jednotlivými body žalobcem požadovaného textu, uzavřel, že nejsou dány předpoklady pro uveřejnění odpovědi podle a 2

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen žalobci 21. listopadu 2005, a téhož dne nabyl právní moci.

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu a současně proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dne 20. ledna 2006 dovolání, doplněné podáním ze dne 23. dubna 2007. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , neboť má

za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zásadní rozpor s platným právem spatřuje v nevyloučení JUDr. D. S. z rozhodování o věci. Namítá dále, že reportáž byla natočena způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy, a to skrytou kamerou bez vědomí a dodatečné autorizace žalobce. Zatímco ostatní osoby vystupující v reportáži byly zřejmě na vysílání reportáže připraveny, žalobce byl de facto „přepaden“ štábem TV N. a nebyl mu dán prostor k předložení důkazů

na podporu vlastních tvrzení či k vyvrácení nepravdivých nebo i zkreslujících skutkových tvrzení třetích osob. K jednotlivým bodům uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podrobně vyjádřil se závěrem, že byly naplněny veškeré předpoklady pro uložení povinnosti žalované uveřejnit odpověď ve znění uvedeném v žalobě. Proto navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Z dovolání vyplývá, že žalobce jím výslovně napadá i rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž  rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací ( ). Procesní předpis nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí  vyhrazeno dovolání, proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.

Jestliže žalobce v označené věci přesto výslovně  napadl odvoláním též rozsudek soudu prvního stupně, pominul tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení zastavit. Ač - jak již bylo uvedeno - není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního  stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. ). Řízení o „dovolání“ podaném žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze proto bylo zastaveno.

Nejvyšší soud České republiky poté jako soud dovolací ( ) uvážil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě ( ) oprávněnou osobou (účastníkem řízení), která je v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Dospěl  však k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

V posuzované věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně; rozsudku soudu prvního stupně sice předcházel  dřívější rozsudek téhož soudu, který byl později zrušen odvolacím soudem, avšak důvod spočíval především v procesních nedostatcích řízení před soudem prvního stupně a dále v nutnosti dalšího dokazování ve věci.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle

, je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání. Přitom podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle

a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci, kdy dovolání neuvádí v této souvislosti právní otázky, jejichž řešení dovolacím soudem by mělo judikatorní přesah). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se proto též ani případný dovolací důvod podle ustanovení

Dovolací důvod podle ustanovení uplatněný

v dovolání, je třeba vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Tento dovolací důvod naplněn není, neboť z dovolání vyplývá, že dovolatel ve skutečnosti nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která odvolací soud vzal za základ svého rozhodnutí ve věci samé. Jde tak v prvé řadě o faktické uplatnění  dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení   , který však – jak již bylo vyloženo – nepřichází v dané věci v úvahu a o dovolací důvod podle , který v posuzované věci nemá předpoklad ovlivnit, aby napadený rozsudek mohl být  klasifikován jako rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení a odst. 3 , a proti  němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné.

Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , ,   a za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2009

JUDr. Pavel  Pavlík, v. r.

předseda senátu