Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2290/2007

U S N E S E N Í

I.   Dovolání žalobců se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2006,  č.j. -77, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. dubna 2006, č.j. -81, uložil žalované zaplatit každému ze žalobců částku 15.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení (dále jen „ “), žalobu zamítl v části, pokud každý ze žalobců požadoval zaplacení další částky 185.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že první žalobkyně je vlastnicí rodinného domu na pozemku parc.č. 2047 v katastrálním území K. p. Č., přičemž druhý žalobce, který je jejím manželem, v označené nemovitosti bydlí. Dne 10. září 2001 násilně (omylem) vnikli do tohoto domu příslušníci Policie ČR, ač domovní prohlídka podle příkazu vydaného Okresním soudem v Domažlicích měla být provedena v domě ve spoluvlastnictví první žalobkyně a K. B., který v té době měla pronajatý D. M., podezřelá z trestného činu kuplířství. Domovní prohlídce, v jejímž rámci došlo k poškození určitého zařízení, resp. vybavení domu, první žalobkyně nebyla přítomna; druhému žalobci a M. S., který se rovněž nacházel v domě, byla orgány policie nasazena pouta. Soud vzal za prokázáno, že Policie ČR pochybila, když vnikla do jiného objektu, a v této souvislosti dovodil zásah do osobnostních práv žalobců, konkrétně do jejich práva na soukromí, zvláště pak do práva na obydlí. S ohledem na závažnost zásahu shledal naplnění předpokladů pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích podle Při stanovení její výše přihlédl nejen k závažnosti dotčení osobnostních práv žalobců, ale současně i k tomu, že žalobci (přesněji řečeno především druhý žalobce) sami svým jednáním způsobili (ovlivnili), že zásah byl tak razantní. Žalobce se (ještě před zákrokem) na telefonní lince č. 158 informoval u policie na to, zda jde o policejní akci, a byl o této skutečnosti uvědomen. Soud též poukázal na skutečnost, že noční klub je provozován v nemovitosti, která je ve spoluvlastnictví žalobkyně. Policie sama případ nemedializovala.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne  7. listopadu 2006, č.j. -104, k odvolání žalobců podle ustanovení (dále jen „ “)  rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadených zamítavých výrocích ve věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení;  rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že v řízení před soudem prvního stupně byl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců chráněných , přičemž připomněl, že nestanoví veškerá kritéria, k nimž je třeba při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy přihlížet. Výši náhrady nemajetkové újmy soud určuje s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo; z těchto zásad soud prvního stupně vycházel. Ve vztahu k první žalobkyni, která (ač) v době zásahu v domě nebyla přítomna, je odůvodněný závěr o neoprávněném zásahu do jejího práva na soukromí tvořeného jejím obydlím. Podle názoru odvolacího soudu z objektivního pohledu nedošlo ve vztahu k ní k natolik závažné újmě na jejích osobnostních právech, aby to odůvodňovalo přiznání vyšší náhrady nemajetkové újmy v penězích, než přisouzené soudem prvního stupně. Ve vztahu k druhému žalobci odvolací soud dovodil vyšší intenzitu zásahu do jeho osobní integrity vzhledem k tomu, že u něj bylo dotčeno nejen jeho právo na soukromí tvořené jeho obydlím, ale tím, že mu byla nasazena pouta při zákroku a byla postižena i jeho důstojnost. Odvolací soud se též ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud přihlédl  k tomu, že osoby, které se v nemovitosti v době zásahu nacházely, se zde uzamkly, ač jim bylo známo, že zákrok provádí Policie ČR, a neuposlechly výzvu k otevření. Odvolací soud poukázal též na to, že žalobci v řízení neprokázali, že by medializaci případu vyvolala policie.

Rozsudek odvolacího soudu  byl doručen účastníkům řízení dne 7. prosince  2006, přičemž  právní moci nabyl  téhož dne.

Proti výrokům, kterými byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve věci samé vždy co do částky  100.000,- Kč, podal dne 7. února 2007  každý z žalobců dovolání. Jeho přípustnost odůvodňují odkazem na ustanovení a odst. 3 a podávají je z důvodů uvedených v ustanovení Za zásadní považují otázku, zda částka peněžitého zadostiučinění ve výši 15.000,- Kč přiznaná každému z nich, odpovídá míře, v níž bylo žalovanou zasaženo do osobnostních práv každého ze žalobců. Domnívají se, že přisouzená částka nevystihuje značnou intenzitu zásahu do jejich soukromí. Uvádějí, že se jej dopustili policisté, tedy osoby, od nichž žalobci naopak právem očekávají, že budou chránit jejich práva a oprávněné zájmy před neoprávněnými zásahy. Žalobce b) se neztotožňuje s úvahami odvolacího soudu o tom, že při stanovení výše zadostiučinění je nutno přihlédnout k tomu, že se v nemovitosti uzamkl, i když mu bylo známo, že zákrok provádí Policie ČR. Uvádí, že se policisté před vniknutím do domu  chovali nestandardně, nebyli řádně a viditelně označeni a ohrožovali osoby v domě zbraní. Za zásadní považuje, zda obecně lze občanu klást k tíži to, že klade odpor policejnímu orgánu, jenž vykonává svoji pravomoc v rozporu se zákonem. Oba dovolatelé poukazují na naprostou neprofesionalitu policejních orgánů na jedné straně a na relativně vysokou míru zásahu do jejich osobnostních práv, jíž je třeba přizpůsobit i výši přiznaného peněžitého zadostiučinění. Dovolatelé proto navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dotčeném dovoláním bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením Je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Dále se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ],

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ],

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Přípustnost dovolání ve věci není založena ustanoveními a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně a rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se

od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení

může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah

o přípustnosti dovolání významné. Dovolací přezkum předjímaný ustanovením ve spojení s je předpokládán zásadně

pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. jde o důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se též dovolací důvod podle ustanovení

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

O případ, kdy by bylo možno napadené rozhodnutí posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, však v posuzované věci nejde.

Podle ustanovení má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

Ustanovení § 13 téhož zákona fyzické osobě dotčené v její osobnostní sféře dává právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, a požadovat z tohoto důvodu odpovídající zadostiučinění (a to ať morální nebo případně i majetkové). Jestliže v za určitých kvalifikovaných podmínek poskytuje možnost přiznat postižené fyzické osobě zadostiučinění v penězích, pak zde nevymezuje případnou hranici (ať minimální nebo maximální) pro určení jeho výše. Ustanovení pouze hovoří o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené. Určení výše zadostiučinění v penězích se proto stává předmětem volného uvážení soudu. Soud je zde ovšem povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Těmi jsou především zjištěná závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, a to nejen okolnosti na straně samotného škůdce, ale i na straně poškozené fyzické osoby. Základem úvah podle je proto seznání takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí posuzovaného případu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že odvolací soud při svém rozhodování z uvedených zásad, které opakovaně nalézají odraz v judikatuře Nejvyššího soudu (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne  29. ledna 2009, č.j. -167), vycházel.

Pokud se týče otázky, zda lze občanu klást k tíži, že klade odpor policejnímu orgánu, který vykonával svou pravomoc v rozporu se zákonem, je třeba připomenout, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v daném případě došlo k zásahu do práv

na ochranu osobnosti žalobců, přičemž se v návaznosti na tento závěr náležitě ve smyslu ustanovení a 3 vypořádaly s otázkou výše přisuzované náhrady nemajetkové újmy v penězích. Proto tato otázka nemá z hlediska úvahy o klasifikaci napadeného rozhodnutí, jako rozhodnutí majícího ve věci samé po právní stránce zásadní význam, opodstatnění.

Dovolání v souvislosti s odkazy na některé skutkové okolnosti fakticky uplatňuje i dovolací důvod podle ustanovení , který však – jak již bylo vyloženo – užít nelze.

Z uvedených důvodů tedy není možno považovat napadené rozhodnutí

za rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení

a odst. 3

Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ ) dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl podle ve spojení s téhož zákona. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b

odst. 5 věta prvá ve spojení s , a , za situace, když dovolání žalobců bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2009

JUDr. Pavel  Pavlík, v. r.

předseda senátu