Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4380/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že D. K. – matka účastnic – ke dni smrti  byla podílovou spoluvlastnicí níže uvedené nemovitosti, neboť kupní smlouva, kterou svůj podíl převedla na žalovanou, byla simulovaným právním úkonem a tudíž byla uzavřena neplatně a nemovitosti náleží do dědictví. Matka účastnic byla v době uzavírání kupní smlouvy nemocná a pro nadměrné užívání léků jednala

v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou; navíc skutečná vůle účastnic smlouvy směřovala k darování podílu.

Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. května 2006, č. j. -65, zamítl žalobu „podle které mělo být určeno, že paní D. K.,  posl. bytem B., H. 11, byla ke dni své smrti vlastnicí nemovitostí, konkrétně budovy domu č. p. 55, nacházející se na pozemku p. č. 1067 – zastavěná plocha, objekt bydlení a pozemku p. č. 1067 – zastavěná plocha o výměře 1246 m2, vše o podílu ½, když tyto nemovitosti jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště B.-m., na LV č. 247, okr. B.-m., obec B., katastrální území T.“, a žalobkyni uložil, aby zaplatila žalované náklady řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že D. K. převedla darovací smlouvou uzavřenou 23. 10. 1998 na žalovanou spoluvlastnický podíl ve výši jedné ideální poloviny shora uvedených nemovitostí, druhou ideální polovinu na ni převedla kupní smlouvou uzavřenou 7. 8. 2000; kupní cena činila 3 500 000,- Kč. Po provedeném dokazování, zahrnujícím i výpovědi dvou lékařů obeznámených ze zdravotním stavem převodkyně, dospěl k závěru, že D. K. byla v době uzavírání kupní smlouvy způsobilá posoudit význam a důsledky svého rozhodnutí. Kupní smlouva tedy byla uzavřena platně; nebylo prokázáno, že by kupující kupní cenu neuhradila. Skutečnost, že krátce po převodu peněz na účet prodávající došlo k jejich výběru osobou oprávněnou s penězi disponovat (žalovanou), neshledal soud za dostačující pro závěr, že uzavření kupní smlouvy bylo právním úkonem simulovaným, zastírajícím skutečný záměr stran podíl darovat. Soud věc posoudil podle , , a („ObčZ“).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č. j. -81, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení. Ztotožnil se jak se skutkovými zjištěními, tak s právním závěrem soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“) a ve kterém uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) . Podle ní je otázkou  zásadního právního významu, zda  soud sám, bez znaleckého posudku, může posoudit duševní poruchu; uvádí, že ve věci bylo nutné zadat vypracování znaleckého posudku, neboť rozhodnutí soudu záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Další zásadní otázka spočívá v posouzení, zda jde o simulovaný právní úkon, jestliže mezi týmiž účastníky dojde nejprve k uzavření kupní smlouvy a následně je uzavřena darovací smlouva, kterou se kupující dostává peněžní částka odpovídající části kupní ceny.

Dovolatelka namítá, že soud vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu, když neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz lékařskou zprávou z 3. 9. 1999 a důkaz znaleckým posudkem, který by se zabýval dušením stavem její matky v době uzavírání kupní smlouvy; soudem vyslechnutí lékaři nepraktikují v oboru psychologie

a psychiatrie a jsou navíc dobrými přáteli rodiny žalované. Dovolatelka připomíná okolnosti úhrady kupní ceny a následné nakládání s penězi, nasvědčující tomu, že kupní smlouva byla simulovaná. Kupní cenu kupující zaplatila na účet prodávající u peněžního u 22. 8. 2000, přičemž kupující měla k účtu prodávající dispoziční právo. Výběr peněz z účtu byl proveden 25. 8. a 29. 8. 2000; následně mělo dojít k darování těchto peněz. Důkazní břemeno ohledně darování peněz „leží na žalované“, což vyplývá z pravidla vyplývajícího z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Toto důkazní břemeno žalovaná neunesla, neboť prokázala darování pouze části peněz, konkrétně 1 000 000,- Kč. Dovolatelka shrnuje, že smluvní účastnice uzavřely simulovanou písemnou kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí, kterou bylo zastřeno jejich darování; jde proto o neplatný právní úkon. Dovolatelka poukazuje na to, že matka účastnic nadměrně užívala léky ovlivňující psychiku, a zpochybňuje její způsobilost k právním úkonům. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které pokládá za správné. Dovolání nepokládá za přípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým  lze napadnout  pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo  dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem ( ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena  podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.

Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Otázku, zda k posouzení, zda osoba, která učinila právní úkon, jednala v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, je třeba stanovit znalce, lze řešit jen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané věci (viz např. výpovědi lékařů kteří v rozhodné době posuzovali zdravotní stav matky účastnic), a nelze ji řešit obecně; proto nemůže jít o otázku zásadního významu. Dovolací soud připomíná s tím, že odborným vyjádřením může být i výpověď ošetřujícího lékaře. Pokud dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů a namítá, že měly být provedeny i jiné důkazy (včetně znaleckého posudku), přičemž soud zdůvodnil, proč tyto důkazy neprovedl, jde podle obsahu o uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , přičemž pro řešení skutkových otázek nelze dovolání podle připustit. To ovšem platí i o druhém uplatněném tvrzení; za situace, kdy soudy v nalézacím řízení neučinily skutkové zjištění, že by vůle účastnic kupní smlouvy v době jejího uzavření nebyla vážná, nemůže se dovolací soud právní problematikou tvrzené simulace zabývat.

Dispozice s penězi, ke kterým došlo po uzavření kupní smlouvy, nemají na platnost smlouvy, kterou je třeba posuzovat podle stavu v době jejího uzavření, vliv. Pokud podle dovolatelky mají tyto dispozice být nepřímým důkazem pro závěr

o nevážnosti vůle, jde opět o skutkovou námitku, kterou se dovolací soud nemůže zabývat.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě  nákladů dovolacího řízení vychází z , a   s tím, že úspěšné žalované vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokátky za zastoupení v dovolacím řízení s písemným vyjádřením k dovolání, která činí podle , , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, a 19 % daň z přidané hodnoty podle ve výši 1.007,- Kč, celkem tedy  6.307,- Kč.  Lhůta a  místo k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. března 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu