Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
EF6B7262000674C2C1257A4E00653B17.html
HTML · 10.17 KB
No categories available
33 Cdo 398/2007
U S N E S E N Í
15 Co 320/2006 -84, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. července 2006, č. j. 15 Co 320/2006 -84, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. května 2006, č. j. 15 C 168/2005 -53, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 411.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li
o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000 , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000 , uveřejněná
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Závěr, že není hrubým porušením dobrých mravů odůvodňujícím vrácení daru podle § 630 obč. zák. chování žalované spočívající v tom, že „nepocítila skutečnou lítost po smrti své matky (a manželky žalobce) a tuto lítost ani neprojevila“, má význam právě a jen pro projednávanou věc; otázka aplikovatelnosti § 630 obč. zák. se vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a právní závěry
v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit (nemají judikatorní přesah).
Dovolací výhrady žalobce vůči skutkovým závěrům odvolacího soudu jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. irelevantní, neboť je lze podřadit pouze dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. ].
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu