Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 36/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. , byl T. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr zák., za který byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 6. 3. 2008 kolem 1.10 hodin v H.-M., okres K., na ulici D., u obchodního domu E., v úmyslu odcizit předem přesně nespecifikované věci, vnikl přes levé přední dveře do neuzamčeného nákladního vozidla značky Avie, odkud z místa spolujezdce odcizil textilní tašku v hodnotě 12 Kč s obsahem čtyř krabiček cigaret značky Start krátké v hodnotě 154 Kč za 4 ks, dioptrické brýle v hodnotě 105 Kč a propisovací pero v hodnotě 7 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 278 Kč, čímž způsobil majiteli věcí T. P. škodu ve výši 278 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl pro dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, č. j. -51, ze dne 16. 8. 2007, který nabyl právní moci 30. 8. 2007, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který byl následně zrušen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 13. 9. 2007, č. j. -30, který nabyl právní moci dne 9. 10 2007, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, ze kterého dosud vykonal 174 hodin.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. , tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému T. K. dne 31. 10. 2008, jeho obhájkyni dne 6. 10. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, pobočce v Havířově, dne 2. 10. 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně Mgr. R. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Karviné, pobočce v Havířově, dne 4. 12. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení, které usnesení odvolacího soudu předcházelo, byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jeho jednání, tak jak bylo popsáno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Toto tvrzení odůvodnil obviněný námitkou, že úmysl přisvojit si cizí věc mu nebyl prokázán, byly zamítnuty důkazní návrhy, které mohly potvrdit jeho verzi. Obviněný si povšiml tašky ležící u zaparkovaného auta zn. Avie a tuto vzal a odcházel s ní směrem, kde tušil majitele, aby tuto tašku vrátil. Obviněný navrhoval výslech svědků policistů, kteří by mohli jeho výpověď potvrdit, ale tento návrh soudy obou stupňů zamítly. Zcela se přiklonily k verzi poškozeného, který ale nic neviděl, proto jeho výpověď nemůže sloužit jako jediný usvědčující důkaz. Obviněný měl v úmyslu tašku vrátit, také ji fakticky vrátil, jakmile zjistil jejího majitele, a při zákroku policistů se choval klidně a spolupracoval. Z toho vyplývá, že neměl úmysl se zmocnit cizí věci ve smyslu § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a tedy jednání popsané ve skutkové větě není trestným činem.

S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a aby obviněného sám obžaloby zprostil.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že dovolatel sice namítá absenci subjektivní stránky trestného činu, jeho námitky však nevycházejí ze skutkových zjištění vylíčených ve skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Obviněný tak na podkladě vlastního hodnocení důkazů prosazuje zcela odlišnou skutkovou verzi a teprve na jejím podkladě dovozuje absenci úmyslu směřujícího k přisvojení si cizí věci. Dovolací námitky tedy deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Vzhledem k tomu, že dovolatel žádnou námitku relevantní z hlediska tohoto dovolacího důvodu neuplatnil, nemůže pak uplatňovat ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, a který je popsán ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť chybí jeho úmysl přisvojit si cizí věc, toto tvrzení však odůvodňuje zcela odlišným popisem skutkového děje, než je obsažen v rozsudku soudu prvního stupně. I v případě subjektivní stránky je přitom třeba rozlišovat skutkové závěry od jejich právního posouzení. Je zřejmé, že obviněný napadá rozsah dokazování a hodnocení důkazů nalézacím soudem. Jeho námitky tedy uplatněnému dovolacímu důvodu nelze podřadit. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že nalézací soud zjistil skutkový stav věci bez jakýchkoli pochybností a s obhajobou obviněného se již v odůvodnění rozsudku bezezbytku vypořádal.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na druhou alternativu ustanovení

§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za situace, kdy obviněný, jak již bylo naznačeno výše, svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl jimi naplnit ani dovolací důvod podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch