Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1793/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka  v právní věci žalobce J. R., , zastoupeného JUDr. M. T., advokátem,  , proti žalovanému K. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. B., a. s., zastoupenému JUDr. F. G., advokátem.zvláštním správcem úpadkyně, za účasti K. s. z. v Ú. n. L., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č.j. -260, takto:

I.        Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne                23. května 2006, č. j. -231, o zamítnutí žaloby o určení pravosti žalobcovy pohledávky ve výši 95.053.953,- Kč, v konkursu vedeném na majetek úpadkyně) Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “) jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že otázka, zda ve smyslu ustanovení a násl. , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), došlo k uzavření úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 25 miliónů Kč a zda  pozdější úpadkyni vzniklo právo omezit žalobci čerpání úvěrových prostředků  u kontokorentního úvěru, pro kterou dovolatel přisuzoval napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, má pouze skutkový rozměr (ve skutečnosti jde o polemiku s jednoznačnými skutkovými závěry soudů nižších stupňů). Ač odtud dovolatel usuzuje na existenci dovolacího důvodu dle , z obsahového hlediska argumentuje v intencích dovolacího důvodu dle , který u dovolání, jež může být přípustné jen podle , nemá k dispozici.

K tvrzené vadě řízení (jež se pojí k dovolacímu důvodu dle ) Nejvyšší soud dodává, že ta nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu a na přípustnost dovolání podle proto z ní nelze usuzovat (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006,                              sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatel ostatně v tomto směru ani netvrdí, že by mu v důsledku údajně chybného poučení dle vznikla v řízení před soudy nižších stupňů nějaká procesní újma. Nadto jde o spor vyvolaný konkursem, podléhající co do tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů nikoli režimu , nýbrž režimu Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 37 a dále kopii předvolání k prvnímu jednání č. l. 37) se přitom řádného poučení ve smyslu dostalo dovolateli již v listopadu 2002 a znovu pak v březnu 2006  (srov. doručenku u č. l. 206 a dále kopii předvolání k  jednání č. l. 206) a slovního poučení o obsahu v závěru jednání konaného                     11. dubna 2006 (srov. č. l. 216) i 23. května 2006 (srov. č. l. 229 p. v.).

Zásadní právní význam z pohledu otázek označených v dovolání  napadené rozhodnutí nemá.  Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání proti výroku o věci samé přípustné.  Proti dovoláním rovněž napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání přípustné za žádných okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka  v právní věci žalobce J. R., , zastoupeného JUDr. M. T., advokátem,  , proti žalovanému K. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. B., a. s., zastoupenému JUDr. F. G., advokátem.zvláštním správcem úpadkyně, za účasti K. s. z. v Ú. n. L., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č.j. -260, takto:

I.        Dovolání se odmítá.

II.       Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne  23. května 2006, č. j. -231, o zamítnutí žaloby o určení pravosti žalobcovy pohledávky ve výši 95.053.953,- Kč, v konkursu vedeném na majetek úpadkyně) Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “) jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že otázka, zda ve smyslu ustanovení a násl. , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), došlo k uzavření úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 25 miliónů Kč a zda  pozdější úpadkyni vzniklo právo omezit žalobci čerpání úvěrových prostředků  u kontokorentního úvěru, pro kterou dovolatel přisuzoval napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, má pouze skutkový rozměr (ve skutečnosti jde o polemiku s jednoznačnými skutkovými závěry soudů nižších stupňů). Ač odtud dovolatel usuzuje na existenci dovolacího důvodu dle , z obsahového hlediska argumentuje v intencích dovolacího důvodu dle , který u dovolání, jež může být přípustné jen podle , nemá k dispozici.

K tvrzené vadě řízení (jež se pojí k dovolacímu důvodu dle ) Nejvyšší soud dodává, že ta nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu a na přípustnost dovolání podle proto z ní nelze usuzovat (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatel ostatně v tomto směru ani netvrdí, že by mu v důsledku údajně chybného poučení dle vznikla v řízení před soudy nižších stupňů nějaká procesní újma. Nadto jde o spor vyvolaný konkursem, podléhající co do tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů nikoli režimu , nýbrž režimu Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 37 a dále kopii předvolání k prvnímu jednání č. l. 37) se přitom řádného poučení ve smyslu dostalo dovolateli již v listopadu 2002 a znovu pak v březnu 2006  (srov. doručenku u č. l. 206 a dále kopii předvolání k  jednání č. l. 206) a slovního poučení o obsahu v závěru jednání konaného  11. dubna 2006 (srov. č. l. 216) i 23. května 2006 (srov. č. l. 229 p. v.).

Zásadní právní význam z pohledu otázek označených v dovolání  napadené rozhodnutí nemá.  Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání proti výroku o věci samé přípustné.  Proti dovoláním rovněž napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání přípustné za žádných okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu