Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 806/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 19.7.2005, č.j. -31, okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze 14.3.1995, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně z 8.9.1998, sp.zn. , exekuci k vymožení částky 76.559,- Kč, dále částky 13.154,- Kč představující náklady nalézacího řízení, jakož i „pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny“ (výrok I.), provedením exekuce pověřil označeného soudního exekutora (výrok II.) a konečně rozhodl o omezeních a sankcích podle § 47 odst. 4 exekučního řádu. Se skutečností, že návrh na nařízení exekuce podala společnost T. a.s., zatímco vymáhaná pohledávka s příslušenstvím byla exekučním titulem přisouzena subjektu jinému, totiž podniku T., s.p., (zrušenému, jak plyne z výpisu z obchodního rejstříku, dnem 26.1.2000), se okresní soud vypořádal závěrem, že oprávněná převod práva ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu prokázala smlouvou č. 332/98 o prodeji privatizovaného majetku, jíž F. n. m. ČR majetek převedl na kupující společnost V., a.s. (od 16.11.1998 T., a.s.); touto smlouvou bylo podle okresního soudu převedeno vlastnické právo k movitému i nemovitému majetku, jehož soupis je uveden v příloze č. 1 tvořící nedílnou součást smlouvy, a jiná práva a jiné majetkové hodnoty sloužící k provozování podniku, tedy práva a závazky související s privatizovaným majetkem.

K odvolání povinného krajský soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (s výjimkou jeho části, jíž bylo rozhodnuto o nařízení exekuce k úhradě odměny pověřeného soudního exekutora a náhrad mu náležejících) a ve výrocích II. a III. změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), v části I. výroku, jíž okresní soud nařídil exekuci k vymožení nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, krajský soud jeho usnesení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.) a konečně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že oprávněná přechod (nyní vymáhaného) práva neprokázala, jelikož jí předložená smlouva o prodeji privatizovaného majetku z 1.11.1998, č. 332/98, neobsahuje ujednání, zda je předmětem prodeje podnik jako celek nebo pouze jeho část, a pokud jde o vymezení převáděných nemovitostí v příloze č. 1, jež je nedílnou součástí smlouvy, z této přílohy plyne, že do soupisu nemovitostí tvořících majetek podniku T., s.p. byly zařazeny pouze nemovitosti v katastrálních územích Z. Ž. a m. Ž., nikoli tedy nemovitosti předmětné (areál rekreačního střediska P.) v katastrálním území S. na M. (jichž se týkají exekučním titulem přisouzené a nyní vymáhané pohledávky). Nebyly-li tedy v daném případě smlouvou č. 332/98 o prodeji privatizovaného majetku převedeny na oprávněnou nemovitosti nacházející se v katastrálním území S. na M., nemohla na ni přejít ani práva právě s těmito nemovitostmi související.

V dovolání, směřujícím proti výrokům I. a III. napadeného usnesení, oprávněná namítá nesprávnost právního posouzení věci ( ), jež spatřuje v právním názoru krajského soudu uvedeném v závěru předchozího odstavce tohoto usnesení (dovolacího soudu). Je sice pravda, že předmětné nemovitosti, tedy areál rekreačního střediska P. v katastrálním území S. na M., byly ještě před uzavřením smlouvy o prodeji privatizovaného majetku č. 332/98 převedeny právním předchůdcem oprávněné – podnikem T., s.p. – do vlastnictví „jiného subjektu, takže nemohly být uvedeny v příloze č. 1 smlouvy obsahující soupis převáděného nemovitého majetku“, tato skutečnost však podle názoru dovolatelky nic nemění na tom, že ve vlastnictví jejího právního předchůdce, tedy státního podniku, zůstaly podkladovým rozsudkem přiznané a nyní vymáhané pohledávky (z titulu odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, vzniklé povinnému užíváním předmětného rekreačního střediska bez právního důvodu a z titulu nezaplacené kupní ceny zásob potravin v tomto středisku). Tuto pohledávku pak podle dovolatelky (poukazující na ustanovení ve znění ) Fond národního majetku ČR převedl smlouvou z 1.11.1998, č. 332/98, na oprávněnou T., a.s., podnikající tehdy do 16.11.1998 pod obchodní firmou V., a.s.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že neprokázala-li oprávněná, že F. n. m. ČR na ni převedl předmětné nemovitosti (rekreační středisko P. v katastrálním území S. na M. /ve smlouvě o prodeji privatizovaného majetku č. 332/98 ani v její nedílné příloze obsahující soupis převáděných nemovitostí žádné nemovitosti nalézající se v katastrálním území S. na M. uvedeny nejsou/), pak neprokázala – ani prokázat nemohla – přechod práv (právě) s těmito nemovitostmi souvisejících, v daném případě pohledávek přisouzených exekučním titulem a nyní vymáhaných.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání (přípustné podle ustanovení , odst. 2 a , a exekučního řádu) důvodné není.

Dovolací soud předně zdůrazňuje, že skutkový stav zjištěný soudem odvolacím, že nemovitosti v katastrálním území S. na M. nebyly předmětem smlouvy o prodeji privatizovaného majetku uzavřené dne 1. 11. 1998 mezi F. n. m. ČR a nynější oprávněnou T., a.s., je mezi účastníky nesporná. Uvedené tvrdí (byť každý z účastníků jinými slovy) jak oprávněná v předposledním odstavci druhé strany dovolání na č.l. 52 (kde výslovně uvádí, že před uzavřením smlouvy o prodeji privatizovaného majetku její právní předchůdce T., s.p. předmětné nemovitosti převedl do vlastnictví „jiného subjektu“, tedy subjektu odlišného od osoby oprávněné, takže „nemohly být uvedeny v soupisu tvořícím přílohu smlouvy“), tak povinný ve třetím odstavci třetí strany svého odvolání z 19.10.2004 na č.l. 16, kde výslovně tvrdí, že T., s.p. převedl – „na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 148/1994 o převodu části majetku podniku T., s.p. na F. n. m. ČR“ – předmětné nemovitosti kupní smlouvou z 19.1.1993 („do katastru vloženo 8.2.1993“) na společnost P., s.r.o. se sídlem v J.

Z uvedeného je zřejmé, že převedl-li státní podnik jako právní předchůdce oprávněné předmětné nemovitosti v katastrálním území S. na M. již v roce 1993 (tedy dokonce ještě před vydáním exekučního titulu /podkladové rozsudky pocházejí z let 1995 a 1998/) na třetí subjekt, odlišný od účastníků nalézacího i exekučního řízení, nestaly se – ani se nemohly stát – exekučním titulem přiznané pohledávky související právě s předmětnými nemovitostmi součástí majetku převáděného F. n. m. ČR smlouvou z 1.11.1998 na nynější oprávněnou akciovou společnost (jež se právě touto smlouvou snaží prokázat přechod vymáhaných pohledávek na sebe ve smyslu § 36 odst. 3 exekučního řádu).

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem odst. 6 zamítl.

Jako nepřípustné kromě toho muselo být odmítnuto dovolání v části výslovně směřující proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, jelikož nejde o žádný z taxativně vyjmenovaných případů přípustnosti uvedených v ustanoveních , 238a ani ; přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , jelikož v této části není napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88) rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn procesním neúspěchem dovolatelky, jakož i skutečností, že povinnému, jenž by ve smyslu výše uvedených ustanovení měl právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu