Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 58/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 3. 2005, č.j. -21, kterým okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 31. 3. 1998, č.j. -40, a usnesení ze dne 7. 6. 1999, č.j. -5, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 278 203,- Kč s příslušenstvím, výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného a uložil povinnému zaplatit oprávněnému náklady výkonu rozhodnutí ve výši 2 790,- Kč. Ve svém rozhodnutí dospěl odvolací soud k závěru, že námitku, že žádný podnik v majetku povinného není, nelze úspěšně uplatnit v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, ale pouze v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Soud totiž při nařízení výkonu rozhodnutí samotnou faktickou existenci nezkoumá; vychází zde jen z označení podniku oprávněným a z listin dokládajících, že podnik je majetkem povinného.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zásadní význam napadeného rozhodnutí spočívá v řešení právní otázky, k níž se dosud dovolací soud nevyjádřil; odvolací soud – podle odvolatele – spornou otázku vyřešil v rozporu s hmotným právem. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že oprávněný ve svém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí dostatečně a správně označil podnik ve vlastnictví povinného. Označení „podnik Ing. J. B.“ nepovažuje za řádné označení podniku a nesouhlasí se závěrem, že ze samotného zápisu určité osoby v živnostenském rejstříku vyplývá, že vlastní podnik a že jméno této fyzické osoby je označením tohoto podniku. Není též pravdou, že soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá samotnou faktickou existenci podniku, neboť při výkonu rozhodnutí musí mít soud za prokázané, že podnik existuje a je ve vlastnictví povinného. Za splnění zákonného požadavku, aby oprávněný osvědčil, že označený podnik patří povinnému, nelze považovat výpis z živnostenského rejstříku. Soudy obou stupňů tak nesprávně vyložily ust. f odst. 1 a zároveň tím porušily hmotněprávní ustanovení a , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchod. zák.“). Dovolatel ani nesouhlasí se závěrem, že uvedené námitky lze uplatnit až v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, ale má za to, že se takto lze bránit již v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí ( ). Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení až

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, hodnocením námitek v něm obsažených k takovém závěru dospět nelze.

Podle § 338f odst. 1 o . s. ř. výkon rozhodnutí prodejem podniku může být nařízen, jen když oprávněný označí podnik, jehož prodej navrhuje, a jestliže doloží, že podnik je majetkem povinného.

Podle § 5 odst. 1 obchod. zák. podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.

Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí prodejem podniku, zákon mu předně ukládá povinnost označit podnik, jehož prodej navrhuje. sám nestanoví, jak má být podnik označen, a vzhledem k tomu, že je podnik ve smyslu obchod. zák. věcí hromadnou, stanovení, jak má být podnik označen, není ani možné (tj. označit veškeré věci, práva, závazky). Proto k označení podniku zpravidla slouží údaje, jakými je identifikován v rejstříku či jiné evidenci. V případě, že se jedná o podnik, jenž je ve vlastnictví podnikatele – fyzické osoby – zapsané v živnostenském rejstříku, slouží k jeho označení jméno a příjmení podnikatele, jeho rodné číslo, místo podnikaní, identifikační číslo apod. ( , o živnostenském podnikaní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Pod tímto označením je zahrnuto vše, co podnikateli slouží nebo vzhledem ke své povaze má sloužit k podnikání, tedy vše, co podnikatel potřebuje při soustavné činnosti prováděné vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku ( obchod. zák., ); nejedná se o označení „nějaké továrny či dílny“, jak zmiňuje v dovolání povinný.

Slouží –li k označení podniku údaje z obchodního, živnostenského či jiného rejstříku nebo evidence, je logické, že výpisy z těchto rejstříků či evidence bude oprávněný vlastnictví podniku povinným dokládat.

Soud výkon rozhodnutí nařídí zpravidla bez jednání ( ); zásadně vychází jen ze skutečností uvedených v návrhu a z připojených listin. Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí není tudíž místo ke zkoumání, zda povinná osoba podniká (tj. zda existuje určitý soubor věcí, které jí slouží nebo podle povahy věci mají sloužit k podnikání, popř. které věci tomuto účelu neslouží).

Jestliže se odvolací soud od soudní praxí činěných závěrů neodchýlil, nelze přisuzovat napadenému rozhodnutí zásadní právní význam.

Podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo (podle obsahu spisu nevznikly); této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu