Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 483/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce Z. d. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. f. ČR, zastoupenému advokátem, 2) České republice – Ú. pro z. s. ve v. m., zastoupenému advokátem, a 3) L. ČR, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. , k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.9.2006, čj.   -142, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2006, čj.   -142, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. dubna 2005, čj. -93,  se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu  v Opavě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u Okresního soudu v Opavě dne 9.6.2000, se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro obec H., a dalších nemovitostí tamtéž, v katastru nemovitostí nezapsaných. Žalobu odůvodnil tím, že nemovitosti získal přídělem od státu, dosud však není zapsán jako jejich vlastník, a na části parcel je zapsána jako vlastník Česká republika.

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 12.4.2005, čj. -93, žalobu zamítl, i když shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že předmětné nemovitosti mu byly řádně přiděleny.

Na základě odvolání žalobce rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě, který rozsudkem ze dne 27.9.2006, čj. -142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přejal skutková zjištění soudu prvního stupně, která tento soud učinil z dochovaných listin, týkajících se přídělového řízení o předmětných nemovitostech žalobci včetně schválení přídělového plánu a celkového návrhu úhrady. Provedl vlastní důkaz vyhláškou Místního národního výboru v H. z 26.1.1946 o určení lhůty k podání přihlášek o příděl půdy z konfiskovaného majetku, o tom, že o příděl tohoto majetku se mohla ucházet i zemědělská a jiná družstva. Neprovedl další důkazy navržené žalobcem, tj. soupisem pozemků, zápisem o přídělu doručeným 21.9.1957,

a přípisy z let 1945 a 1948, protože tyto důkazy považoval za nadbytečné. Žalobce neprokázal, že by mu předmětné nemovitosti byly přiděleny rozhodnutím Ministerstva zemědělství, které bylo podmínkou pro vznik vlastnictví na základě držby přídělce. Za rozhodnutí o přídělu nelze považovat protokol z 23.6.1950, protože ten svědčí jen

o tom, že zemědělská půda – půdní rezerva v něm uvedená – byla předána N. p. f. do užívání J.Z.D. H., jak to předpokládala směrnice  Ministerstva zemědělství č. 13/49 z 17.9.1949. V protokolu bylo uvedeno, že dodatečně bude stanovena výše užívacího poplatku za užívání půdy a budov, nehovoří se v něm o výši přídělové ceny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné podle , i když nekonkretizuje, v čem spatřuje  zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod podle

, tedy nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Vytýká mu, že nedostatečně zhodnotil veškeré listinné důkazy, z nichž zejména protokol z 23.6.1950 svědčí o tom, že nemovitosti i s půdní rezervou byly předány žalobci do vlastnictví, jak to odpovídá § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., dále že soud nevzal v úvahu doklady o zaplacení přídělu. Dle dovolatele bylo zřejmě rozhodnutí o přídělu vydáno, ale nebylo dohledáno; pokud by bylo k dispozici, nemusel by žalobce požadovat rozhodnutí soudu o svém vlastnictví. Odvolacímu soudu také vytýká, že se opírá o právní normu nižší síly před právní normou vyšší právní síly, jakou je dekret prezidenta. Připomíná rovněž, že se ze stejného důvodu obrátil na soud při rozhodování o přídělu č. 78, a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ve věci sp.zn. bylo určeno, že je vlastníkem uvedených nemovitostí. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili prvý a třetí žalovaní.

Prvý žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobce, že vlastnictví nabyl tím, že se ujal držby předmětných nemovitostí, vedl je ve své evidenci a případně za ně i zaplatil státu. y, které žalobce předložil, jsou pouze listinami přípravnými. I když jejich pravost nebyla napadena, vyplývá z nich pouze to, že v určitém období zde byla vůle žalobce a československého státu založit vlastnické právo pro žalobce přídělem, všechny zákonné předpoklady k tomu však nebyly naplněny. Zejména absentuje schválený přídělový plán ministerstva a přídělová . Podle prvého žalovaného žalobce ani neprokázal, kdy se ujal držby, navíc neprokázal, že šlo o držbu v dobré víře, nepředložil ani důkaz o zaplacení ceny přídělu. Žalobce užíval předmětné nemovitosti nepochybně na základě , a od 1.1.1976 podle Podle tohoto zákona užívaly zemědělské organizace půdu, kterou neměly v družstevním ani náhradním užívání, na základě práva užívání. To byl dle názoru prvního žalovaného právní důvod, proč žalobce pozemky a další nemovitosti užíval, měl je ve své evidenci a platil daň z nemovitostí. Toto právo užívání vzniklo přímo ze zákona a k platnému vzniku práva užívání nebylo třeba žádných dalších právních úkonů. Prvý žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Třetí žalovaný považuje dovolání za nepřípustné, protože odvolací soud v napadeném rozsudku neřešil otázku, která by byla zásadně významná po právní stránce ve smyslu Ztotožňuje se se závěry soudů obou stupňů, není mu jasné, v čem spatřuje dovolatel upřednostňování nižší právní normy před normou vyšší právní síly a dovolací důvod žalobce podřazuje pod , nikoli pod Rovněž upozorňuje, že žalobce odkazuje na nové právní skutečnosti a důkazy, které nelze v dovolání uplatnit. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Dovolání bylo podáno včas a v zásadě splňuje formální náležitosti stanovené zákonem. Dovolatel sice neuvádí, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu, z obsahu spisu lze však dovodit, že má na mysli rozpor právních závěrů odvolacího soudu s hmotným právem. Dovolací soud shledal tento důvod za dostatečný pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a podle a odst. 3 shledal dovolání přípustným. Rozsudek odvolacího soudu proto přezkoumal po věcné stránce.

V prvé řadě dovolací soud konstatuje, že listinné důkazy z doby před padesáti

a více lety nelze vždy dohledat, zvláště jde-li o dobu, kdy význam vlastnických práv k zemědělské půdě byl po roce 1948 potlačen a nahrazen silnějšími právy uživatelskými, jak bylo vyjádřeno i v příslušných právních normách a předpisech

o evidenci půdy v podkladech Státní geodesie. Nelze proto vyloučit situace, kdy ke vzniku vlastnického práva došlo, ač vlastník nemůže tuto právní skutečnost doložit příslušnou nabývací u, a je třeba posoudit i širší souvislosti, které jsou z tohoto hlediska relevantní. Dovolací soud se při hodnocení listin o přídělu z roku 1950 přiklání k závěru odvolacího soudu, že k ukončení přídělu předmětných nemovitostí žalobci definitivně nedošlo, i když pozemky měl fakticky v užívání. Protokol z 23.6.1950, sepsaný za přítomnosti pracovníka tehdejšího N. p. f., jehož předmětem bylo předání usedlostí čp. 56, 56a, 6 a 45 v H. do vlastnictví J. z. d. v H. za úhradovou cenu, byl totiž sepsán s výhradou schválení N. p. f. v P. a Ministerstvem zemědělství, k čemuž zřejmě nedošlo. Užívání, resp. držba práva užívat předmětné nemovitosti, však nadále žalobci zůstalo, i když druh užívacího práva nebyl vyjasněn. Ve spisu není zmínky o tom, že by žalobci bylo zřízeno právo trvalého užívání podle předpisů o správě a ochraně národního majetku, a vznik užívacího práva podle , o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, nepřichází v úvahu, protože tento zákon se vztahoval jen na půdu a jiný zemědělský majetek ve vlastnictví občanů a jiných než socialistických organizací, nikoli na půdu ve vlastnictví státu. Tyto úvahy ovšem nemají přímý vliv na posouzení vlastnických vztahů k předmětným pozemkům.

Dovolací soud však shledává právní závěry odvolacího soudu za kusé, pokud se nezabýval listinami z roku 1957, tedy z doby, kdy po zrušení N. p. f., k němuž došlo v roce 1950, přidělovaly po 1.1.1951 státní půdu Ministerstvo zemědělství a příslušné národní výbory – pro určení jejich věcné příslušnosti byla rozhodující výměra přidělované půdy. Ve spisu jsou založeny zápisy zemědělského odboru O. n. v. v O. o odevzdání zemědělského majetku čp. 45 novému nabyvateli po odcházejícím přídělci, a přídělu a odevzdání usedlosti a čp. 56 v obci H. novému nabyvateli J. z. d. H., je určena cena obou usedlostí. Zápisy jsou z 13.9.1957 a 14.9.1957, jsou opatřeny stejným podacím razítkem ze dne 21.10.1957 a stejným jednacím číslem Zem.1836-21/9-57-Úl. Protože uvedené zápisy vede žalobce v žalobě jako důkaz o svém vlastnictví, je třeba se jimi zabývat, zejména zjistit, kterých pozemků uvedených v žalobě se tyto příděly týkají, a zhodnotit je jako nabývací titul. Bez toho nelze učinit závěr o zamítnutí návrhu na určení vlastnictví žalobce ke všem pozemkům, na druhé straně jde o podpůrný důkaz toho, že před rokem 1957 tyto nemovitosti nezískal žalobce do vlastnictví.

Dovolací soud nemohl rozsudek odvolacího soudu z uvedených hledisek posoudit protože se jimi odvolací soud nezabýval, čímž byl naplněn dovolací důvod nejen podle , ale i písm. a) Rozsudek odvolacího soudu proto zrušil, a ze stejných důvodů zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3 ).

O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud znovu v novém rozhodnutí ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Josef  Rakovský, v. r.

předseda senátu