Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 302/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2006, čj. -104, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. května 2006, čj. -65, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 17. 5. 2006, čj. -65, zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným převést do jejího vlastnictví blíže specifikované pozemky v katastrálním území L. u P. Žalobě, opřené o ustanovení zákona , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nevyhověl jednak proto, že  podle běžné judikatury nemá osoba oprávněná podle uvedeného ustanovení nárok na výběr konkrétního pozemku, a jednak proto, že žalobkyně získala nárok na náhradní pozemky převodem od osoby oprávněné, takže, ač návrh uplatnila u soudu včas, její právo na náhradní pozemek zaniklo dne 31. 12. 2005 na základě novely zákona o půdě, provedené

Na základě odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně shora uvedeným rozsudkem potvrdil. Správným shledal právní závěr, že právo žalobkyně jako postupníka zaniklo 31. 12. 2005 na základě Nezabýval se tvrzenou neústavností této právní úpravy s odkazem na to, že to již učinil Ústavní soud v nálezu č. 6/05, který ji zrušil jen ve vztahu k původním oprávněným osobám, a úmyslně tak neučinil vůči postupníkům, což ve svém nálezu zdůvodnil. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, opírajícím se o judikaturu Nejvyššího soudu, v tom, že žalobkyně nemá právo na výběr konkrétního pozemku. Protože však nárok žalobkyně zanikl, neshledal vadu řízení u soudu prvního stupně v tom, že žalobkyni nepoučil o procesních možnostech, jak nárok u soudu uplatnit.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, jež považuje za přípustné podle Rozsudek odvolacího soudu chápe jako zásadně významný po právní stránce z hlediska lhůty pro uplatnění nároku na náhradní pozemek, tj. v otázce, zda je třeba, aby ve lhůtě stanovené restituční tečkou byl převod pozemku již dokončen, nebo zda postačí,  aby v této lhůtě byl uplatněn, a dále k otázce, zda oprávněná osoba má možnost uplatňovat žalobou vydání konkrétního pozemku. Shledává nerovnost v přístupu ke dvěma skupinám osob, z nichž jedna je skupina, u níž se podaří nárok zrealizovat, druhou, u níž zůstane nárok neuspokojen. Takovou nerovnost  je nutno považovat za ústavně neakceptovatelnou, jak vyjádřil i Ústavní soud ve svých nálezech sp. zn. , a 6/05. Uvádí, že důvodem neuspokojení nároku žalobce byl naprosto liknavý přístup žalovaného k plnění jeho povinnosti, a že žalobkyně uplatnila nárok na vydání pozemků, které byly zařazeny do nabídky prodeje a postupovala v souladu se zákonem a pokyny žalovaného pro převody pozemků. Sama provozuje zemědělskou a lesnickou činnost a uplatňuje nárok na převod takových pozemků, na nichž bude moci hospodařit. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dodatečně dovolatelka doplnila své dovolání s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , akcentací důvodů, pro něž potřebuje požadované pozemky, tj. tím, že nikdy s pozemky nespekulovala, ani neprodala pozemky, které v minulosti získala, všechny pozemky zůstaly v zemědělském půdním fondu a potřebuje jen pro svou hospodářskou činnost v oboru zemědělství a lesnictví. Finanční náhrada, kterou by obdržela namísto náhradních pozemků, představuje jen symbolickou částku. Pro svou činnost si další pozemky i pronajímá. Má zato, že odnětím práva na náhradní pozemky by došlo k narušení spravedlivé rovnováhy  mezi zabavením majetku žalobkyni a obecným zájmem na stabilizování majetkových poměrů, a tudíž k porušení článku 1 Protokolu č. 1 Evropské úmluvy o lidských právech.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud posoudil dovolání jako přípustné podle k přezkumu právního závěru odvolacího soudu, který jej vedl k potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně. Tím je závěr, že žalobkyně pozbyla práva na náhradní pozemek, jež jí svědčilo jako postupníkovi, zánikem tohoto práva k 31. 12. 2005 ze Odvolací soud učinil tento závěr plně v souladu s judikaturou v té době známou. Dovolací soud nicméně shledává tento závěr za závažný vzhledem k tomu, že judikatura byla doplněna novými hledisky. Rozsudek odvolacího soudu proto přezkoumal z hlediska této judikatury.

V rozsudku ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. podrobil Nejvyšší soud ukončení práva postupníků na náhradní pozemek hlediskům obsaženým v mezinárodní smlouvě, tj. Evropské úmluvě o lidských právech, jež má před vnitrostátním právem přednost. V tomto rozsudku vyšel Nejvyšší soud z nálezu pléna Ústavního soudu  sp. zn. , který zrušil tzv. restituční tečku jen ve vztahu k původním oprávněným osobám, nikoli k postupníkům, kteří si museli být vědomi – s ohledem na rizikovost svých podnikatelských aktivit, určitých rizik, spojených s vymáháním práva na náhradní pozemky. V prvé řadě měl na mysli osoby, které pozemky získávaly z důvodů spekulačních, zpravidla mimo potřeby zemědělské výroby. Nejvyšší soud z této kategorie vyčleňuje  postupníky, u nichž by se zánik práva na náhradní pozemek jevil jako neúměrná újma, zejména pokud pozemky potřebují pro svou činnost zemědělskou, a finanční úhrada pro ně znamená újmu nepoměrnou ztrátě majetku, spočívajícího v nároku na náhradní pozemek. Podle rozsudku je třeba nalézt spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem na ukončení procesu restitucí a požadavky na ochranu základních práv jednotlivce.

Těmito hledisky se odvolací soud nezabýval, a dovolací soud proto možnou aplikaci závěrů uvedených ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu nemohl přezkoumat. Rozsudek byl proto zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně, pro nějž platí stejné důvody zrušení rozsudku ( ).

V novém řízení rozhodne soud nově i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý

předseda senátu