Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 59/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K. I. B.V., zastoupené JUDr. V. H., advokátem, proti žalovaným 1) D. B., zastoupenému JUDr. P. F., Ph.D., advokátem, a 2) M. L., zastoupené Mgr. R. N., advokátem, o určení neplatnosti převodu akcií a uložení povinnosti uložit akcie do úschovy soudu, o vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, č. j. -114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 12. července 2007 se žalobkyně domáhá určení neplatnosti převodu v žalobě specifikovaných akcií (dále jen „sporné akcie“) mezi žalovanými a dále uložení povinnosti oběma žalovaným složit sporné akcie do úschovy soudu. Současně žalobkyně podala návrh na nařízení předběžného opatření.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. července 2007, č. j. -20, vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření a uložil druhé žalované povinnost zdržet se nakládání se spornými akciemi.

V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastavil, neboť dospěl k závěru, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci samé, a tudíž ani k nařízení předběžného opatření.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku pravomoci a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oba žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhují, aby je Nejvyšší soud odmítl, resp. zamítl.

Dovolání, které je přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako bezpředmětné ( a ).

Učinil tak proto, že řízení ve věci samé bylo ve vztahu k druhé žalované zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. února 2008, č. j. -123, ve znění opravného usnesení ze dne 26. června 2008, č. j. -172. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně označené usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení ve věci samé potvrdil usnesením ze dne 15. září 2008, č. j. -192. Posledně označené usnesení bylo účastníkům řízení doručeno dne 30. září 2008 a podle obsahu spisu nebylo napadeno dovoláním.

Bylo-li v mezidobí skončeno řízení ve věci samé ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu o předběžném opatření, jímž měla být na dobu do právní moci rozhodnutí ve věci samé uložena povinnost druhé žalované, bezpředmětné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. ).

Stane-li se dovolání tzv. bezpředmětným, dovolací soud je odmítne podle a (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a druhé žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “). Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 1.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 500,- Kč, jelikož zástupce druhé žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal druhé žalované k tíži dovolatelky celkem 800,- Kč.

Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným dovolací soud o náhradě nákladů nerozhodoval, neboť řízení ve věci samé dosud není v tomto rozsahu skončeno ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu