Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 659/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 3.3.2006, č.j. -50, okresní soud exekuci nařízenou (k návrhu z 15.12.2004) rozhodnutím ze 7.1.2005, č.j. -11, zastavil s odůvodněním, že pohledávka oprávněné za dlužníkem (společností V. R. v. o. s.) i za povinným (jakožto jejím společníkem a tedy ručitelem podle § 86 obch. zák.) je promlčena, jelikož se splatnou stala dnem 5.9.1994.

Krajský soud k odvolání oprávněné napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce, odůvodněný promlčením pohledávky, zamítl. Odvolací soud sice v posledním odstavci šesté a prvním odstavci sedmé strany svého rozhodnutí (č.l. 81-82) s poukazem na ustanovení § 392 odst. 1 obch. zák. vyjádřil názor, že věřiteli (zde oprávněné) počíná promlčecí doba běžet ve vztahu k dlužníku od doby splatnosti závazku, a ve vztahu k ručiteli (zde povinnému) v přiměřené době poté, co dlužník závazek – ač k tomu byl věřitelem písemně vyzván – nesplnil (§ 306 odst. 1 obch. zák.), avšak hned ve třetím odstavci sedmé strany svého rozhodnutí (č.l. 82) zdůraznil, že „v souzené – exekuční – věci však jde o otázku jinou, totiž kdy se promlčuje právo již pravomocně v nalézacím řízení přiznané, tedy o otázku, kdy nejpozději může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, aby se nevystavil nebezpečí úspěšně vznesené námitky promlčení, resp. aby exekuce nebyla posléze pro promlčení zastavena. Tuto otázku pak odvolací soud zodpověděl s odkazem na „soudní judikaturu“ tak, že „bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za deset let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet. Počátek promlčecí doby běžící oprávněné (věřitelce) ve vztahu k povinnému (ručiteli) odvolací soud dovozuje z data podání žaloby (oprávněnou) proti dlužníkovi – společnosti V. R., v.o.s. – (27.11.1997) a z data doručení opisu žaloby dlužníkovi (18.12.1997), a uzavírá, že „počátek promlčecí doby z ručitelského vztahu lze vzhledem k ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. vztáhnout nejdříve k počátku roku 1998.“

V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení , jež spatřuje v tom, že odvolací soud „nevzal v úvahu“ ustanovení věty první obch. zák., podle níž může ručitel vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník. Jestliže – a to je mezi účastníky exekučního řízení nesporné – splatnost pohledávky oprávněné za dlužníkem nastala dnem 5.9.1994, může povinný jako ručitel (podle obch. zák.) právě s ohledem na ustanovení obch. zák. namítat promlčení i v řízení o zastavení exekuce vedené proti němu oprávněnou (věřitelem) na základě jejího návrhu na nařízení exekuce podaného teprve 15.12.2004, tedy více než deset let po splatnosti pohledávky oprávněné za dlužníkem.

Oprávněná navrhla „odmítnutí, případně zamítnutí“ dovolání.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu se (a to i pro účel posouzení, zda je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle ) se v daném případě nepromlčelo.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání (přípustné podle ustanovení , odst. 2 a ) důvodné není.

Názor projevený odvolacím soudem v závěru třetího odstavce sedmé strany jeho rozhodnutí (č.l. 82) je právní větou rozhodnutí uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2, ročník 2006, pod poř. č. 13. V odůvodnění tohoto publikovaného usnesení z 26.11.2003, sp. zn. , pak Nejvyšší soud výslovně formuluje závěr, že v desetileté lhůtě podle obch. zák. musí být – nemá-li se oprávněný vystavit nebezpečí následného zastavení exekuce pro promlčení podle – zahájeno exekuční, případně vykonávací řízení (srov. třetí odstavec strany 64/120 uvedené Sbírky).

Povinný se mýlí, dovozuje-li počátek běhu promlčecí lhůty z doby splatnosti pohledávky, tedy z data 5.9.1994, kdy měl oprávněné jako věřitelce plnit dlužník. Ustanovení § 392 obchodního zákoníku se totiž uplatní jen ve vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, zatímco pro vztah mezi věřitelem a ručitelem platí ustanovení § 306 odst. 1 obchodního zákoníku. V tomto směru je tedy správný závěr odvolacího soudu, že byl-li (řečeno dikcí ustanovení § 306 odst. 1 obchodního zákoníku) k zaplacení závazku (jenž ovšem nespočíval v jistině pohledávky, nýbrž pouze v kapitalizovaném úroku z prodlení) dlužník „vyzván“ doručením opisu žaloby dne 18.12.1997 v řízení vedeném pod sp. zn. mezi oprávněnou jako žalobkyní (věřitelkou) a dlužníkem (V. R., v.o.s.) jako žalovaným, nemohla oprávněné (věřitelce) počít běžet desetiletá promlčecí doba ve vztahu k povinnému jako ručiteli dříve než v prosinci 1997.

Jelikož návrh na nařízení exekuce oprávněná podala (proti povinnému jako ručiteli) 15.12.2004, tedy necelých sedm let poté, je namístě závěr, že desetiletá promlčecí lhůta podle obchodního zákoníku zůstala zachována, že tedy pohledávka oprávněné přiznaná jí ve vztahu k povinnému jako ručiteli promlčena není a že tudíž není ani důvodu k zastavení exekuce podle

Protože titulem přiznaná (a v nynějším exekučním řízení sp. zn. vymáhaná) částka 19.280,20Kč sestává z částky 10.169,60 Kč představující (kapitalizovaný) úrok z prodlení z jistiny pohledávky z obchodního závazkového vztahu, a z částek 1.100,80 Kč a 3.465,- Kč představujících neuhrazený zůstatek náhrady nákladů předchozího vykonávacího řízení přiznané usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze 7.12.1998, č.j. , a celou náhradu nákladů dalšího předchozího vykonávacího řízení přiznanou usnesením téhož soudu z 12.4.2002, č.j. -22 (v obou řízeních vedených proti dlužníkovi), nutno pro úplnost dodat, že napadené usnesení mělo být odůvodněno kromě § 408 odst. 1 obchodního zákoníku – také ustanovením § 110 odst. 1 věty prvé zákoníku občanského, jelikož dílčí částky 1.100,80 Kč a 3.465,- Kč nemají povahu pohledávky z obchodního závazkového vztahu.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem odst. 6 zamítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu