Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1626/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. června 2006, č. j. -101, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. října 2005, č. j. -72, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 900.000,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje žalovaný v posouzení otázky promlčení práva žalobce na vrácení částky, kterou mu právní předchůdce žalobce poskytl na základě uzavřené smlouvy o půjčce ( a a násl. , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 1. 1992 - dále jen „obč. zák.“). Jeho argumentace je přitom založena na zpochybnění výkladu smluvního ujednání o splatnosti dluhu a o jeho plnění ve splátkách odvolacím soudem z hlediska požadavku určitosti ( obč. zák.).

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky (závazně označené dovolatelem), jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1). Jelikož právní posouzení věci se v tomto případě odvíjí od zcela jedinečných skutkových okolností vyplývajících z obsahu konkrétní smlouvy, nemůže mít posouzení této právní otázky v napadeném rozsudku obecný přesah do rozhodovací činnosti soudů a nemůže proto založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže být dán ani řešením právní otázky v rozporu s hmotným právem. Lze totiž přisvědčit závěru odvolacího soudu, že k promlčení práva žalobce na vrácení částky, kterou jeho právní předchůdce půjčil žalovanému, nedošlo, i když není možno souhlasit s jeho názorem, že ujednání o splátkách obsažené ve smlouvě o půjčce je neplatné pro neurčitost. Z článku IV. smlouvy o půjčce zcela zřetelně vyplývá, že si její účastníci dohodli plnění v ročních splátkách, od kdy budou splátky poskytovány (počínaje rokem 2000), a dohodli si i výši splátek v rozmezí od 100.000,- Kč do 300.000,- Kč. Okolnost, že nebyla uzavřena avizovaná dohoda zpřesňující výši splátek (tedy o tom, jakou konkrétní částku mezi 100.000,- Kč a 300.000,- Kč bude dlužník platit), mělo význam pouze potud, že zůstalo na vůli dlužníka, zda bude věřiteli na splátkách platit minimální dohodnutou částku (100.000,- Kč) nebo vyšší až do 300.000,- Kč. Závěr odvolacího soudu, že k promlčení práva nedošlo, proto obstojí, neboť tříletá promlčecí doba ve smyslu , resp. obč. zák. začala plynout dnem 1. 1. 2001, kdy právo mohlo být odůvodněně vykonáno poprvé podáním žaloby u soudu (první splátka dluhu byla splatná 31. 12. 2000), a žaloba byla u soudu podána dne 23. 12. 2003.

Přípustnost dovolání v dané věci nejsou způsobilé založit ani výhrady žalovaného k tomu, že odvolací soud vyhodnotil změnu jeho skutkových tvrzení ohledně data uzavření smlouvy o půjčce jako náhlou a účelovou a že neprovedl důkaz jím navržených svědků G. a P., kteří měli prokázat pravdivost jeho tvrzení, že smlouva byla uzavřena až v roce 1994, což způsobilo, že byl nepředvídatelným postupem odvolacího soudu zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces. Ačkoliv žalovaný tyto námitky podřadil pod dovolací důvod podle , podle jejich obsahového vylíčení ( ) ve skutečnosti naplňují dovolací důvod podle mířící na pochybení ve skutkovém zjištění, jehož uplatnění je v případě přípustnosti dovolání podle zcela vyloučeno. Bez významu jsou proto dovolací námitky, jimiž žalovaný vytýká odvolacímu soudu nesprávně, resp. neúplně zjištěný skutkový stav věci - konkrétně, že soudy dostatečně nepřihlédly k jeho tvrzením a neprovedly důkazy, jimiž mínil prokázat, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 1994. Navíc je namístě připomenout, že účastník zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky ( ) nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud totiž ve smyslu věty druhé rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení uvedená v (tzv. nesporná), může podle věty první provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neúplně nebo nesprávně zjištěný skutkový stav věci může být dovolacím důvodem podle jen výjimečně, a to tehdy, jestliže v rozporu s   nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy) nebo jestliže nebyl proveden navržený důkaz a soud, aniž by učinil skutková zjištění, dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno. Jelikož odvolací soud neporušil zásady zakotvené v ve spojení s a , nemohl svým postupem porušit právo žalovaného na spravedlivý proces.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce v této fázi řízení nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Blanka   Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu