Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2519/2006

ROZSUDEK

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kutné Hoře (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. října 2005, č. j. -83, uložil žalovanému, aby žalobkyni vydal „ze svého držení koně – klisnu „Vell“, barva ryzka, plemeno A 1/1, původ otec L., matka V. po L., do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se na základě kupní smlouvy z 15. 9. 1996 stala výlučnou vlastnicí ve výroku specifikovaného koně. Usnesením tohoto soudu ze 14. 11. 2003, č. j. -4, byla na majetek manžela žalobkyně L. V. nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen exekutor Mgr. S. M., který předmětného koně, jako věc, která se rychle kazí, 23. 2. 2004 prodal mimo dražbu za 15 000,- Kč žalovanému. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že na rozdíl od dražebního prodeje, kdy dochází k přechodu vlastnického práva v důsledku rozhodnutí státního orgánu, a je tedy možné platně vydražit i věc, která není ve vlastnictví povinného, je prodej mimo dražbu exekutorem podle    (dále “OSŘ“) a , exekučního řádu (dále „“) dvoustranným právním úkonem, při němž exekutor ze zákona zastupuje povinného. V takovém případě pak platí obecná zásada, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než sám má. Z toho vyplývá, že koně, který je vlastnictví žalobkyně, nemohl exekutor převést na žalovaného a jeho prodej mimo dražbu je neplatný. Soud prvního stupně také uvedl, že nebylo prokázáno, že by kůň byl věcí, která se rychle kazí.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. března 2006, č. j. -119, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Z doplněného dokazování zjistil, že exekutor Mgr. S. M. vydal 12. 1. 2004 příkaz, sp. zn. ,  k provedení exekuce prodejem movitých věcí manžela žalobkyně. Jím pověření pracovníci provedli 12. 2. 2004 soupis dvou koní, kobyly a valacha, které 19. 2. 2004 za přítomnosti povinného, jenž namítal, že nejsou jeho majetkem, zajistili, přičemž jej poučili o vylučovací žalobě. Po odebrání koní byla stejně poučena i žalobkyně. Exekutor následně na základě odborného vyjádření MVDr. M. dospěl k závěru, že oba koně jsou s přihlédnutím k jejich celkové kondici a zdravotnímu stavu svojí povahou věcmi, které se rychle kazí, a prodal je 23. 2. 2004 přímým prodejem mimo dražbu, ve smyslu žalovanému. Odvolací soud konstatoval, že postup exekutora při prodeji předmětného koně nebyl v rozporu s , exekučního řádu a . Pokud byl upozorněn, že koně patří třetím osobám, tvrzení o jejich vlastnictví se od počátku rozcházela a žádné důkazy mu v tomto směru předloženy nebyly. Podána nebyla ani vylučovací žaloba. Soupis majetku provedený exekutorem představuje právní titul pro jeho zpeněžení, což se vztahuje i na věci, o nichž se později zjistí, že patřily třetí osobě. Posouzení koní jako věcí, které se rychle kazí, bylo s ohledem na jejich tehdejší stav, zhodnocený MVDr. M., správné a zvolený postup jejich zpeněžení prodejem mimo soudní dražbu byl opodstatněný a vhodný. Zvrátit nebo zpochybnit jej nemohla ani námitka, že se nejedná o majetek povinného. Rovněž skutečnost, že se více jak po roce zdravotní stav koní výrazně zlepšil, nemá na správnost postupu exekutora vliv. Závěrem odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 2004, sp. zn. , a , o konkursu a vyrovnání, doplnil, že žalobkyně se v případě věci zpeněžené v rámci exekuce nemůže domáhat jejího vydání, ale pouze vyplacení bezdůvodného obohacení, a to proti tomu, kdo získal výtěžek z prodeje její věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o odst. l písm. a) , s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rekapituluje závěry soudu prvního stupně a ztotožňuje se s nimi. Připomíná, že exekutor byl před prodejem upozorněn, že kůň je v jejím vlastnictví, čehož nedbal, a obratem jej prodal, aniž jí umožnil domáhat se jeho vynětí z exekučního soupisu. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že závěry týkající se zpeněžení majetku podle zákona o konkursu a vyrovnání, lze aplikovat i na případy, kdy soudní exekutor sepíše do exekučního soupisu majetek, který prokazatelně nepatří povinnému. Navíc za situace, kdy byl na tuto skutečnost ještě před prodejem upozorněn a nešlo o nutný prodej věci, která se rychle kazí. Takovýto postup, při němž je občanovi znemožněno domáhat se ochrany za pomoci excindační žaloby, považuje za nerespektování vlastnického práva. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, podle něhož se žalobkyně může domáhat svých práv pouze žalobou z lepšího práva podanou proti tomu, kdo získal výtěžek z prodeje předmětného koně. Z tohoto důvodu považuje žalobu i dovolání za neopodstatněné. Závěrem dodal, že podle provedených důkazů vlastníkem koně nebyla v době jeho prodeje žalobkyně, ale L. V., popřípadě společnost B. s. r. o. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle , přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a vznesených námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Již ve svém stanovisku ze dne 11. ledna 1974, sp. zn. , publikovaném pod R 20/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tehdejší Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „nepodanie návrhu na vylúčenie hnutelných vecí, hotových peňazí a iných vecí, u ktorých nedochádza pri súdnom výkone rozhodnutia k predaju, z výkonu rozhodnutia podla ustanovenia § 267 odst. 1 O. s. p., nevylučuje možnosť žalovať veritela (oprávneného pri súdnom výkone rozhodnutia) na plnenie z neoprávneného majetkového prospechu.“ Jinými slovy třetí osoba, jejíž věc byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní měla právo, které výkon rozhodnutí nepřipouští, a která nepodala vylučovací žalobu podle , a její věc byla prodána přímým prodejem podle nebo v dražbě podle , se může po oprávněném domáhat vydání výtěžku, jenž mu byl vyplacen neprávem. Tzv. žaloba z lepšího práva, která může být podána i v souvislosti s exekučním řízením prováděným podle exekučního řádu, je ve své podstatě žalobou o vydání bezdůvodného obohacení podle (dále „“), které oprávněný získal plněním bez právního důvodu. Z toho je zřejmé, že žalobkyně, která nepodala žalobu na vyloučení movité věci z výkonu rozhodnutí, a věc prodal exekutor mimo dražbu, nemůže se domáhat vydání této věci žalobou na ochranu vlastnického práva podle , nýbrž toliko vydání bezdůvodného obohacení, a to po osobě, které byl vyplacen výtěžek z jejího prodeje. Právní posouzení věci provedené odvolacím soudem je tak správné a nic na něm nemohou změnit ani další námitky žalobkyně, kterými se již dovolací soud nezabýval.

Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny.

Z uvedených důvodů dovolací soud podle dovolání žalobkyně zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému vznikly náklady (, , a ). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle , a a čl. II vyhl. č. ve výši 2 250,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle vyhl. č. a čl. II vyhl. č. , a činí celkem 2 325,- Kč.  Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Marie  R e z k o v á, v. r.

předsedkyně senátu