Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4423/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce V. Z., , zastoupeného JUDr. B. S., advokátem proti žalované S. ř., spol. s r.o., , zastoupené JUDr. Petrem Vrchlabským, advokátem, o 115 969,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2008, č.j. -279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. května 2008, č.j. -279, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2007, č.j. -247 ve výroku I., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 115 969,90 Kč s 15% úroky od 17.1.1995 do zaplacení, a ve výroku III. a IV. o náhradě nákladů řízení; výrokem II. odmítl odvolání žalované do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta co do 2% úroků z částky 115 969,90 Kč od 17.1.1995 do zaplacení; výrokem III. rozhodl náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná je povinna ve smyslu § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) zaplatit žalobci požadovanou částku z titulu plnění ze smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 obch. zák. mezi účastníky dne 26.8.1994, bylo-li prokázáno, že žalobce, jako zhotovitel, provedl dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla žalované, jako objednatelce, čímž splnil svoji povinnost ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. Vyšel ze zjištění, že účastníci si ve smlouvě způsob předání a převzetí díla nesjednali, že žalobce umožnil žalované s předmětem díla nakládat a žalovaná také s dílem dál nakládala. Skutečnost, že dílo bylo provedeno dovodil odvolací soud ze záznamů o tlakových zkouškách, neboť podávají zprávu o tom, že dílo muselo být v okamžiku jejich provádění zhotoveno, testovala-li se jeho funkčnost. Přiklonil se tím k závěru soudu prvního stupně, který dovodil, že žalovaná splnila svou povinnost dílo provést rovněž ve smyslu § 555 odst. 1 obch. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že dovolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné podle (dále jen „“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle Za otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky řádného provedení díla. Je přesvědčena, že odvolací soud právě při řešení otázky provedení díla pochybil, uzavřel-li, že žalobce dílo dokončil a žalované předal. Považoval-li odvolací soud za provedení díla umožnění žalované nakládat předmětem díla, dovolatelka namítá, že v řízení nebylo vůbec prokazováno, že by ji bylo umožněno s dílem nakládat, proto se domnívá, že nebyl dán důvod pro aplikaci ustanovení obch. zák. Podle dovolatelky nebylo možno předání díla z provedeného dokazování dovodit, dokazování v tomto směru považuje za neúplné a podle jejího názoru je řízení v tomto směru zatíženo vadou.

Dovolatelka namítá, že je nespravedlivé, byly-li žalobci přiznány úroky za dobu více než třináct let a ve výši 15%, neboť délka prodlení se odvíjí od průtahů v soudním řízení a výše úroků není konformní se stávající úpravou a nerespektuje skutečnou cenu peněz.

Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) a byla řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu. Dovolací soud se nejprve zabýval částí dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé o povinnosti žalované zaplatit žalobci 115 969,90 Kč s 15% úroky od 17.1.1995 do zaplacení.

Podle je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání v této části není přípustné podle , rozhodl-li v této části odvolací soud v rozsudku potvrzujícím výrokem a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.

Zbývá tedy posoudit, zda v uvedeném rozsahu má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Dovolatelka argumentuje nesprávným právním posouzení věci ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 115 969,90 Kč s 15% úroky od 17.1.1995 do zaplacení, ale ve skutečnosti nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu o řádném předání díla žalobcem žalované a že měla možnost s dílem nakládat. Současně dovolatelka v tomto směru namítá i nesprávné hodnocení důkazů vztahujících se k těmto skutečnostem. Námitky ke skutkovému stavu a hodnocení důkazů nemohou být ale předmětem dovolacího přezkumu (srov. Bulletin Nejvyššího soudu sešit 2/1994, č. 19, kde Nejvyšší soud přijal závěr, že za nesprávné právní posouzení nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních).

Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá v souvislosti s prováděním důkazů o předání předmětu díla, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu , která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, když dovolatelka pouze napadá konkrétní postup soudu.

Odvolací soud vyšel v daném případě ze skutkového závěru, že žalobce, jako zhotovitel, provedl dílo řádným ukončením a předáním předmětu díla žalované, jako objednatelce. Bylo tedy namístě, jestliže aplikoval ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. a dovodil, že žalobce, jako zhotovitel, splnil svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli.

Vyšel-li tedy odvolací soud při právním posouzení povinnosti žalované zaplatit žalobci cenu díla ze skutkového závěru, že dílo bylo provedeno, pak správně aplikoval § 548 odst.1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě a nevyplývá-li ze smlouvy nebo tohoto zákona něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

O sepsání předání a převzetí díla není třeba sepisovat zápis. Ten se ve smyslu § 554 odst. 6 obch. zák. sepíše jen tehdy, požádá-li o to kterákoli strana. O takový případ se ale v dané věci nejedná.

Odvolací soud na podporu zjištění, že dílo bylo skutečně předáno a převzato, v odůvodnění rozhodnutí navíc konstatoval, že žalované, jako objednatele, bylo umožněno s předmětem díla nakládat. Toto skutkové zjištění nelze v rámci dovolacího řízení přezkoumávat. Bylo-li žalované umožněno s dílem nakládat, je tím ve smyslu 555 odst. 1 obch. zák. splněna povinnost zhotovitele (žalobce) provést dílo. Není tedy možno vytknout odvolacímu soudu, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže na podporu svého závěru o provedení díla jeho řádným ukončením a předáním objednateli ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák., použil při posouzení věci navíc ustanovení 555 odst. 1 obch. zák.

Dovolatelka dále napadá i výrok o přiznání příslušenství pohledávky. Jeho přiznání z hlediska délky a výše považuje za nespravedlivé. Výrok rozsudku odvolacího soudu ale plně respektuje právní úpravu § 369 odst. 1 obch. zák. v rozhodné době, podle níž, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle obch.zák. Odkaz dovolatelky na vyhl. č. s ohledem na počátek prodlení v roce 1995 je nepřípadný.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle v části namířené proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu v této části nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neřešil-li odvolací soud otázku povinnosti žalované zaplatit žalobci cenu díla v rozporu s hmotným právem (, a obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalované není v části, směřující proti tomuto potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat – jej v této části podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolací soud se dále zabýval částí dovolání směřující do výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalované do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Ustanovení zakládá přípustnost jen proti usnesení ve věci samé a ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání účastníka proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání v rozsahu směřujícím proti výroku rozsudku, resp. usnesení odvolacího soudu, týkající se odmítnutí odvolání, není podle uvedené právní úpravy přípustnosti dovolání v přípustné.

Protože v uvedené části - směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolání žalované do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto - není dovolání podle přípustné, dovolací soud dovolání žalované i v této části bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl , .

Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, je třeba konstatovat, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje usnesením ( ). Výrok o náhradě nákladů řízení je z důvodu procesní ekonomie součástí výroku rozsudku (viz též ), nicméně podle konstantní judikatury je přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení posuzována podle ; podle odstavce prvního tohoto ustanovení není dovolání proti takovému rozhodnutí přípustné ani v případě, že odvolací soud výrok rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení změnil. Přípustnost dovolání v této části nelze opřít ani o jiné ustanovení

Nejvyšší soud tedy i v této části dovolání žalované, směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2009

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu