Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2695/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně „A., spol. s r. o.“, zastoupené JUDr. J. Ž., advokátkou, proti žalovanému JUDr. V. P., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva P. „v likvidaci“, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2008, č. j. -312, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2008, č. j. -312, o nákladech řízení se odmítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. června 2007, č. j. -266, vyloučil ze soupisu konkursní podstaty úpadce nemovitosti specifikované v bodu I. výroku, ohledně nemovitostí specifikovaných v bodu II výroku žalobu na jejich vyloučení z konkursní podstaty úpadce zamítl a pod bodem III. výroku rozhodl o nákladech řízení.

Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku a změnil jej v bodu II. výroku tak, že i nemovitosti specifikované v tomto bodě se vylučují z konkursní podstaty úpadce (první výrok) a rozhodl nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Soudy vyšly z toho, že:

1) pozdější úpadce uzavřel s K. b., a. s. (dále jen „banka“) k zajištění pohledávek banky za pozdějším úpadcem ze smluv o úvěru dne 18. listopadu 1992 a 9. března 1993 zástavní smlouvy, jimiž bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem specifikovaným v bodu II.  výroku rozsudku soudu prvního stupně;

2) žalobkyně nabyla nemovitosti na základě dohod o jejich vydání podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, přičemž osobou oprávněnou k jejich vydání se stala poté, kdy jí byly postoupeny nároky oprávněných osob na vydání podílu podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech;

3) na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. listopadu 1997, sp. zn. , prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven žalovaný;

4) žalovaný sepsal nemovitosti do konkursní podstaty úpadce;

5) banka přihlásila do konkursu pohledávky za úpadcem ze smluv o úvěru; pohledávky byly následně postoupeny společnosti A. – s., s. r. o.;

6) společnost A. – s., s. r. o. se prohlášením ze dne 8. března 2006 vzdala zástavního práva váznoucího na nemovitostech specifikovaným v bodu II. výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Odvolací soud - odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ÚS 107/97 (jde o nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 10, ročníku 1998, části I., pod pořadovým číslem 7) - neshledal opodstatněnou námitku žalovaného, podle níž se žalobce nemohl stát oprávněnou osobou, neboť nároky na vydání podílu podle nelze postoupit, a proto dohody o vydání nemovitostí nejsou platné. Uzavřel, že nároky na vydání podílu podle jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby. Majetkové podíly členů úpadce vyplývající z jeho transformace zůstaly ve vlastnictví těchto členů, omezena byla pouze jejich dispozice s nimi ve prospěch družstva. Tyto majetkové podíly se po transformaci úpadce nestaly členským vkladem a nemohly se tak stát předmětem vypořádacího podílu. Předmětem vypořádacího podílu se stal pouze členský vklad. Skutečnost, že společně s majetkovým podílem vyplývajícím z transformace úpadce jeho členové postoupili žalobkyni i pohledávku představující splacený členský vklad, nečiní smlouvy o postoupení pohledávek neplatnými. Správce konkursní podstaty tedy nemohl nemovitosti sepsat do soupisu konkursní podstaty z toho důvodu, že by úpadci vůči nim svědčilo vlastnické právo.

Dále zkoumal, zda na nemovitostech specifikovaných v bodu II. výroku rozsudku soudu prvního stupně vázne zástavní právo, jež by odůvodňovalo jejich pojetí do soupisu konkursní podstaty úpadce a dospěl k závěru, že (s ohledem na vzdání se tohoto práva zástavním věřitelem) tomu tak není. Zástavní právo - pokračoval odvolací soud - je právem zástavního věřitele, a proto ani po prohlášení konkursu na majetek dlužníka není omezena dispozice zástavního věřitele se zástavním právem. Zápis zastavené věci do soupisu konkursní podstaty způsobuje pouze omezení dispozice s věcí ve prospěch správce konkursní podstaty. Vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem toto právo zaniklo.

Žalobkyně tedy podle odvolacího soudu prokázala, že jí svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem a že neexistuje právní důvod sepisu nemovitostí do konkursní podstaty podle ustanovení , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , - dále též jen „“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolatel namítá, že smlouvy o postoupení pohledávek, na jejichž základě se žalobkyně stala osobou oprávněnou podle , jsou absolutně neplatné, neboť převedené majetkové pohledávky jsou nepostupitelné. Neplatnost těchto smluv lze dovodit také ze skutečnosti, že cílem převodu pohledávek bylo shromáždění majetkových hodnot s cílem odčerpat z pozdějšího úpadce jeho majetek, aniž se ten, kdo majetkové hodnoty odčerpává, podílel na krytí ztrát družstva, což je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

Dále uvádí, že vzdáním se zástavního práva byla konkursní podstata ochuzena o zpeněžitelný majetek. Poukazuje na skutečnost, že pohledávku banky získala „společnost blízká žalobkyni“. Část ze zpeněžení zastavených nemovitostí by sice získala zástavní věřitelka, nicméně dalších 30 % by bylo rozděleno mezi ostatní věřitele. Vzdáním se zástavního práva nezaniká původní pohledávka, což je na újmu věřitelům. Podle názoru dovolatele je toto jednání „přinejmenším v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a proto je neplatné“.

Konečně dovolatel soudům nižších stupňů vytýká, že se nezabývaly jeho námitkami týkajícími se vydávání trafostanic. Jejich vydání bylo v rozporu se zákazem obsaženým v transformačním projektu a tudíž i v rozporu s právními předpisy; byly proto sepsány důvodně.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však  pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy.

Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako absolutně nepřípustné podle a (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení (co do měnící části) a písm. b/ (co do potvrzující části) , není však důvodné.

Zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu, podle něhož nároky na vydání podílu podle jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby (dovozuje, že dohody o vydání sporných nemovitostí jsou neplatné a úpadce je vlastníkem sporných nemovitostí), přehlíží ustanovení Podle citovaného ustanovení jsou nároky na vydání podílu podle pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby, přičemž nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle tohoto zákona a podle Vydání nemovitostí osobě, jež se stala oprávněnou osobou v souladu s citovaným ustanovením, pak Nejvyšší soud neshledává ani rozporným se zásadami poctivého obchodního styku.

Závěr, podle kterého se zástavní věřitel může platně vzdát zástavního práva i po prohlášení konkursu na majetek osobního dlužníka a po soupisu zástavy do konkursní podstaty, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na který v podrobnostech odkazuje a na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit.

Z obsahu dovolání konečně neplyne, ke které ze sporných nemovitostí dovolatel připíná poslední námitku, podle níž je vydání trafostanic v rozporu transformačním projektem. Jako „trafostanice“ přitom není žádná ze sporných nemovitostí v rozsudcích soudů nižších stupňů označena.  Nelze proto učinit závěr, že jde o některou ze sporných nemovitostí a tedy, že by se případný úsudek o opodstatněnosti této námitky mohl jakkoliv promítnout do posouzení správnosti rozsudku odvolacího soudu. Ani tato námitka proto nečiní dovolání důvodným.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ),  se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud dovolání v části, směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a a 3 , když dovolání žalovaného bylo zčásti odmítnuto a zčásti zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. února 2009

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu