Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 53/2022-20
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 23.402,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21.690 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.712,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.834,85 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.712,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21.690 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.712,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.834,85 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.712,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23.402,54 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo ze dne datum. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu částku ve výši 21.690 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 14. 9. 2021 a požaduje uhradit pohledávku ve výši 23.402,54 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 21.690 Kč, poplatky ve výši 195 Kč (dle odst. 5.5 úvěrových podmínek a sazebníku a jedná se o poplatky za vedení účtu ve výši 39 Kč za první, druhou, třetí, čtvrtou a pátou splátku, tj. 5 x 39 Kč) a dále požaduje poplatky za pojištění ve výši 417,54 Kč (zahrnutých v první, druhé a čtvrté splátce) a dále náklady na vymáhání dle odst. 9.1 úvěrových podmínek ve výši 100 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč dle podkapitoly odst. 9.1 úvěrových podmínek. Dále požadovala žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 2.834,85 Kč (26,28 % ročně od 15. 9. 2021 do 14. 12. 2021 z částky 21.690 Kč) a plynoucí úrok z této částky od 15. 12. 2021 ve výši zákonného úroku v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a dále požadovala žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 416,73 Kč (od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021) a plynoucí zákonný úrok z prodlení z jistiny.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo dne datum. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 21.690 Kč a na daný úvěr neuhradil ničeho. Ve smlouvě o úvěru jsou k žalovanému uvedeny údaje: rodinný stav ženatý, počet dětí 0, vzdělání učňovské, typ bydlení podnájem, zdroj příjmu zaměstnanec, čistý příjem měsíční 23.000 Kč u právnická osoba v obec a číslo, zaměstnán od 3/2013, příjem ostatních členů domácnosti 20.000 Kč, výše úvěrového rámce 21.690 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, výše měsíční splátky 4 % z dlužné částky, celková částka splatná spotřebitelem 25.246 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, měsíční úhrada za pojištění 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky žalobkyně, výpis čerpání, splátek a úhrad). Dále má soud za prokázané, že vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaslala žalobkyně žalovanému výzvu z 14. 9. 2021 ke splacení celého úvěru a úvěr k datu 14. 9. 2021 zesplatnila (výzva z 14. 9. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný pak neuhradil požadovanou dlužnou částku žalobkyni ani na základě učiněné předžalobní výzvy žalobkyní (předžalobní výzva včetně podacího archu). Dle čl. 5 úvěrových podmínek bylo sjednáno, že žalobkyně za poskytování služeb účtuje poplatky a odměnu (úvěrové podmínky žalobkyně). Dle čl. 9 úvěrových podmínek bylo sjednáno, že v případě, že se klient opozdí s úhradami dle smlouvy o úvěru, je žalobkyně oprávněna účtovat účelné vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši písemně oznámí. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě zpoždění se se zaplacením splátky nebo jiné platby a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny, úroku a úhrady za pojištění (úvěrové podmínky žalobkyně).
5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když pouze na základě údajů zjištěních od klienta vypočetla kreditní skóre a dospěla výpočtem k limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje, náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem, ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
9. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
12. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 21.690 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úrok žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z jistiny od 15. 12. 2021 do zaplacení a požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení, avšak pouze do výše 383,88 Kč, když soud dospěl k této částce po přepočtu žalobkyní požadovaných zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 21.690 Kč od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021. Právo na zákonné úroky z prodlení žalobkyně vyplývá z ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené posoudil soud další uplatněné nároky žalobkyní jako nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.
13. Pokud jde o náklady řízení, soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vycházel z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, když úspěch žalobkyně byl vyčíslen v procentuální výši 61 %, a tomuto odpovídá náhrada nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Náklady řízení byly vypočteny za zaplaceného soudního poplatku ve výši 937 Kč a dále dle ust. § 14b odst. 1 bod 2 při sazbě 300 Kč za každý úkon vykonané právní služby. V této věci byly vykonány 3 úkony, a to převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění. Za každý z úkonů právní služby pak náleží RP ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. AT. S DPH by náklady řízení ve výši 100 % činily 2.389 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Při výpočtu úspěchu žalobkyně ve věci soud vypočítal a sečetl přiznanou jistinu 21.690 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 383,88 Kč a kapitalizoval přiznaný zákonný úrok z prodlení od 15. 12. 2021 do data vyhlášení rozsudku ve výši 949,61 Kč a úspěch žalobkyně činil 80,50 %. Dále soud vypočet úspěch žalovaného co do částky 1.712,54 Kč + kapitalizovaný úrok 2.834,85 Kč a kapitalizovaný zamítnutý úrok do data vyhlášení rozsudku ve výši 921,68 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 32,85 Kč + soud kapitalizoval zákonný úrok z prodlení z částky 1.712,54 Kč do data vyhlášení rozsudku ve výši 74,98 Kč a úspěch žalovaného činil 19,50 %. Výslednému úspěchu žalobkyně 61 % pak odpovídá přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).