Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 53/2022-20

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 23.402,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21.690 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.712,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.834,85 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.712,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21.690 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.712,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.834,85 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21.690 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.712,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23.402,54 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo ze dne datum. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu částku ve výši 21.690 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 14. 9. 2021 a požaduje uhradit pohledávku ve výši 23.402,54 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 21.690 Kč, poplatky ve výši 195 Kč (dle odst. 5.5 úvěrových podmínek a sazebníku a jedná se o poplatky za vedení účtu ve výši 39 Kč za první, druhou, třetí, čtvrtou a pátou splátku, tj. 5 x 39 Kč) a dále požaduje poplatky za pojištění ve výši 417,54 Kč (zahrnutých v první, druhé a čtvrté splátce) a dále náklady na vymáhání dle odst. 9.1 úvěrových podmínek ve výši 100 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč dle podkapitoly odst. 9.1 úvěrových podmínek. Dále požadovala žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 2.834,85 Kč (26,28 % ročně od 15. 9. 2021 do 14. 12. 2021 z částky 21.690 Kč) a plynoucí úrok z této částky od 15. 12. 2021 ve výši zákonného úroku v souladu s  , o spotřebitelském úvěru a dále požadovala žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 416,73 Kč (od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021) a plynoucí zákonný úrok z prodlení z jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo dne datum. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 21.690 Kč a na daný úvěr neuhradil ničeho. Ve smlouvě o úvěru jsou k žalovanému uvedeny údaje: rodinný stav ženatý, počet dětí 0, vzdělání učňovské, typ bydlení podnájem, zdroj příjmu zaměstnanec, čistý příjem měsíční 23.000 Kč u právnická osoba v obec a číslo, zaměstnán od 3/2013, příjem ostatních členů domácnosti 20.000 Kč, výše úvěrového rámce 21.690 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, výše měsíční splátky 4 % z dlužné částky, celková částka splatná spotřebitelem 25.246 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, měsíční úhrada za pojištění 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky žalobkyně, výpis čerpání, splátek a úhrad). Dále má soud za prokázané, že vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaslala žalobkyně žalovanému výzvu z 14. 9. 2021 ke splacení celého úvěru a úvěr k datu 14. 9. 2021 zesplatnila (výzva z 14. 9. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný pak neuhradil požadovanou dlužnou částku žalobkyni ani na základě učiněné předžalobní výzvy žalobkyní (předžalobní výzva včetně podacího archu). Dle čl. 5 úvěrových podmínek bylo sjednáno, že žalobkyně za poskytování služeb účtuje poplatky a odměnu (úvěrové podmínky žalobkyně). Dle čl. 9 úvěrových podmínek bylo sjednáno, že v případě, že se klient opozdí s úhradami dle smlouvy o úvěru, je žalobkyně oprávněna účtovat účelné vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši písemně oznámí. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě zpoždění se se zaplacením splátky nebo jiné platby a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny, úroku a úhrady za pojištění (úvěrové podmínky žalobkyně).

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když pouze na základě údajů zjištěních od klienta vypočetla kreditní skóre a dospěla výpočtem k limitu nejvyšší měsíční splátky. Žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje, náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem, ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

9. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

12. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 21.690 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úrok žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z jistiny od 15. 12. 2021 do zaplacení a požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení, avšak pouze do výše 383,88 Kč, když soud dospěl k této částce po přepočtu žalobkyní požadovaných zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 21.690 Kč od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021. Právo na zákonné úroky z prodlení žalobkyně vyplývá z ust. obč. zákoníku a nař. vlády č. S ohledem na výše uvedené posoudil soud další uplatněné nároky žalobkyní jako nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.

13. Pokud jde o náklady řízení, soud v souladu s  vycházel z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, když úspěch žalobkyně byl vyčíslen v procentuální výši 61 %, a tomuto odpovídá náhrada nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Náklady řízení byly vypočteny za zaplaceného soudního poplatku ve výši 937 Kč a dále dle ust. při sazbě 300 Kč za každý úkon vykonané právní služby. V této věci byly vykonány 3 úkony, a to převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění. Za každý z úkonů právní služby pak náleží RP ve výši 100 Kč dle vyhl. č. AT. S DPH by náklady řízení ve výši 100 % činily 2.389 Kč. K aplikaci vyhl. č. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Při výpočtu úspěchu žalobkyně ve věci soud vypočítal a sečetl přiznanou jistinu 21.690 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 383,88 Kč a kapitalizoval přiznaný zákonný úrok z prodlení od 15. 12. 2021 do data vyhlášení rozsudku ve výši 949,61 Kč a úspěch žalobkyně činil 80,50 %. Dále soud vypočet úspěch žalovaného co do částky 1.712,54 Kč + kapitalizovaný úrok 2.834,85 Kč a kapitalizovaný zamítnutý úrok do data vyhlášení rozsudku ve výši 921,68 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 32,85 Kč + soud kapitalizoval zákonný úrok z prodlení z částky 1.712,54 Kč do data vyhlášení rozsudku ve výši 74,98 Kč a úspěch žalovaného činil 19,50 %. Výslednému úspěchu žalobkyně 61 % pak odpovídá přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 1.457,30 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).