Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4993/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky a/ Ing. O.R., a navrhovatele b/ Ing. J. R., , obou zastoupených Mgr. M. K., advokátem, , o návrhu na zápis změn obchodní společnosti B. m. – k. s. s. r. o., se, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 20049, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2008, č. j. – 70, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2008, č. j. F -50, kterým tento soud zamítl návrh, jímž se navrhovatelé domáhali změny zápisu společnosti B. m. – k.s. s. r. o. (dále jen „společnost“) v obchodním rejstříku, a to konkrétně výmazu jejího sídla, tak, že návrh odmítl.

Odvolací soud poukázal na ustanovení , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), podle něhož je návrh na zápis změny do obchodního rejstříku primárně oprávněna podat pouze osoba uvedená v ustanovení obch. zák., tj. obchodní společnost, které se zápis týká. Návrh musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti ( obch. zák.). Od okamžiku vzniku rozhodné skutečnosti pak začíná běžet 15-ti denní lhůta, po jejímž marném uplynutí může návrh na zápis výmazu sídla podat i jiná osoba, která na něm doloží právní zájem a k návrhu přiloží předepsané y ( obch. zák.).

V případě zápisu změny sídla společnosti – pokračoval odvolací soud – může touto rozhodnou skutečností být pouze taková skutečnost, ze které bude změna sídla společnosti vyplývat. Taková právní skutečnost však v návrhu ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně tvrzena nebyla. Změna vlastníka nemovitosti, do níž je sídlo společnosti umístěno, sama o sobě rozhodnou skutečností pro zápis změny sídla není „a to přesto, že společnost na této adrese nemá ani faktické sídlo, neboť zákon ( a 3 , /dále též jen „obč. zák.“/) s touto možností počítá“.

Neexistuje-li taková rozhodná skutečnost, pak ani nemůže marně uplynout 15-ti denní lhůta upravená v ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. pro to, aby návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku mohla podat osoba odlišná od obchodní společnosti, které se zápis týká. Za tohoto stavu věci je podle názoru odvolacího soudu třeba na navrhovatele pohlížet jako na osoby, které k podání návrhu nejsou podle zvláštního právního předpisu oprávněny. Jelikož soud prvního stupně tak neučinil, věc meritorně projednal a návrh zamítl, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh odmítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, ve kterém co do přípustnosti odkázali na ustanovení , (dále též jen „ “) a co do dovolacích důvodů namítali, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Poukázali i na to, že právní otázka, kterou napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2007, sp. zn. , vyřešena odlišně.

Dovolatelé mají za to, že rozhodnou skutečností pro změnu zápisu sídla je „fakt, že společnost nemá na adrese zapsané v obchodním rejstříku faktické sídlo již od roku 1997, kdy se navrhovatelé ... stali výlučnými vlastníky domu“. Na adrese zapsané v obchodním rejstříku nesídlí správa společnosti, nelze se zde se společností stýkat ani jí doručovat korespondenci, což je v rozporu s ustanovením § 19c odst. 2 obč. zák. Tento stav zároveň omezuje jejich vlastnické právo.

Svůj návrh na výmaz sídla společnosti opírají dovolatelé o zákonný požadavek, aby obchodní rejstřík, jakožto veřejný seznam obsahující zákonem stanovené údaje o podnikatelích, obsahoval takové údaje, které odpovídají skutečnému právnímu stavu zapsaných subjektů. Zákonný požadavek na soulad skutečného právního stavu a stavu zapsaného v obchodním rejstříku lze, podle dovolatelů, vyvodit i z a 2 obč. zák., ale také z obch. zák., vyžadujícího existenci právního důvodu užívání prostor, do nichž je sídlo umístěno a dále pak z věty druhé , který soudu umožňuje, aby v zájmu dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem zahájil řízení i bez návrhu. Pakliže určitá adresa již není skutečným sídlem obchodní společnosti, je povinností soudu takový údaj z obchodního rejstříku vymazat. „V takovém případě proto není důvodné po navrhovatelích požadovat, aby doložili jiné, skutečné sídlo společnosti, neboť postačující pro výmaz je v tomto konkrétním případě skutečnost, kterou navrhovatelé již doložili, totiž, že předmětná adresa není sídlem skutečným...“.

Domnívaje se, že jsou k podání návrhu na výmaz sídla společnosti věcně legitimováni, navrhují dovolatelé, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( věta první ), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vymezením podmínek, za kterých může osoba odlišná od podnikatele ( ) podat návrh na zápis změny (výmazu) sídla do obchodního rejstříku, se dovolací soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. . V tomto rozhodnutí – jehož závěry se obdobně uplatní i pro projednávanou věc – Nejvyšší soud dovodil, že podmínkou návrhu podaného jinou osobou podle ustanovení obch. zák. je, že osoba určená v obch. zák. nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla. Lhůta k podání návrhu jinou osobou, nežli osobou uvedenou v obch. zák., se skládá ze lhůty upravené v ustanovení obch. zák., tzn. lhůty „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“, a na ni navazující lhůty 15-ti denní. Lhůta k podání návrhu osobou uvedenou v obch. zák. počíná běžet od vzniku „rozhodné skutečnosti“. Rozhodnou skutečností je vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.

Pro případ změny sídla společnosti s ručením omezeným je touto rozhodnou skutečností rozhodnutí valné hromady (popř. jediného společníka) o změně sídla. Vzhledem k tomu, že (již od 31. prosince 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku provedená ) může být do obchodního rejstříku zapsáno jedině skutečné sídlo, je rovněž nezbytné, aby toto rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky realizováno, jinými slovy, aby došlo k faktickému přemístění správy společnosti z adresy, která je jako její sídlo v obchodním rejstříku zapsána, na jinou adresu. Jakmile je rozhodnutí o změně sídla realizováno (správa společnosti je umístěna na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku), počíná společnosti běžet lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku.

V dané věci dovolatelé ani netvrdili, že by společnost o změně své společenské smlouvy v části uvádějící sídlo rozhodla a že by ve skutečnosti sídlila na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku. Změnou ve vlastnictví nemovitosti, do které je sídlo obchodní společnosti umístěno, nedochází ke změně sídla společnosti a tato změna proto není skutečností zakládající povinnost společnosti navrhnout zápis změny sídla do obchodního rejstříku.

Protože v projednávané věci společnost o změně svého sídla nerozhodla, nezačala lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou běžet. Dovolatelé se tudíž nemohli stát osobami oprávněnými podat podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. návrh na zápis změny sídla společnosti.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy, pokud jde o posouzení splnění podmínek ustanovení obch. zák., správné a dovolací důvod podle ustanovení není dán.

Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Pouze pro úplnost se dodává, že v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že pro případ, kdy se zápis sídla obchodní společnosti v obchodním rejstříku dostane do rozporu s donucujícím ustanovením zákona, upravuje obchodní zákoník v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze zjednat nápravu nezákonného stavu. Podle uvedeného ustanovení rejstříkový soud, jakmile zjistí, že obchodní společnost sídlí na jiné než zapsané adrese či skutečné sídlo vůbec nemá, vyzve ji ke zjednání nápravy. Nerozhodne-li společnost o změně svého sídla tak, aby bylo umístěno na adrese – řečeno slovy zákona – kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat ( obč. zák.) – ač tak učinit měla, rozhodne soud (v řízení podle ) o zrušení společnosti s likvidací. Po skončení likvidace pak bude společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy sídla.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a a skutečnost, že společnosti, jež byla v dovolacím řízení plně procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu