Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3188/2006

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobců: a) V. Ř., b) JUDr. D. M., obou  zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) P. V., a 2) O. W., oběma zastoupeným advokátem, o převod spoluvlastnického podílu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2006, č. j. -194, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne                    13. dubna 2006, č. j. -159, zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných uzavřít se žalobci kupní smlouvu specifikovanou ve výroku rozhodnutí, kterou prodávající [žalovaní 1) a 2)] prodávají každý z nich ideální 1∕6  pozemku parc. č. 406/22 o výměře 284 m2 - ostatní plocha, neplodná půda, zapsaného u Katastrálního úřadu pro S., Katastrálního pracoviště P. na listu vlastnictví č. 319 pro obec a katastrální území O., kupujícím [žalobcům a) a b)], kteří je kupují do svého společného jmění manželů za kupní cenu 230,- Kč.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původními vlastníky tří chat v chatové oblasti V. na pozemcích parc. č. 406/12, 406/13 a 406/14 byli manželé V. Ř. a JUDr. D. M., Ing. J. a J. V. a manželé M. a J. B.. Tito vlastníci koupili kupní smlouvou z 16. 4. 2001 od obce Obory pozemek parcela č. 406/22 do podílového spoluvlastnictví, každá dvojice nabyla podíl ideální ⅓ do  společného jmění manželů za účelem zajištění přístupu ke svým chatám. M. a J. B. darovali darovací smlouvou z 15. 11. 2002 chatu č. ev. 040 s pozemky parc. st. č. 170, parc. č. 406/14 a ideální 2∕6 pozemku parc. č. 406/22 svým dětem M. B. a L. B. Ti posléze kupní smlouvou ze 4. 12. 2003 prodali uvedenou chatu s pozemky parc. st. č. 170 a parc. č. 406/14 žalovaným. Mezi týmiž účastníky následně byla uzavřena 27. 10. 2004 darovací smlouva, kterou M. a L. B. darovali žalovaným ideální 2∕6  pozemku parc. č. 406/22, přičemž je nesporné, že sourozenci B. před uzavřením darovací smlouvy nenabídli žalobcům tyto spoluvlastnické podíly ke koupi. Soud prvního stupně dovodil, že předkupní právo žalovaných bylo porušeno a opomenutí spoluvlastníci se oprávněně domáhali nápravy v souladu s (dále „ “). Převod darovací smlouvou je také převodem  spoluvlastnického podílu ve smyslu . V dané věci navíc o darovací smlouvu nešlo, neboť se jednalo o zastřený právní úkon, tedy o smlouvu kupní. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že žalobě vyhovět nelze s ohledem na , neboť výkon práv žalobců by byl v rozporu s dobrými mravy.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 1. srpna 2006, č. j. -194, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně potud, že předkupní právo zakotvené v dopadá i na případ darování jakožto formy bezúplatného převodu. Jiný výklad by vedl k obcházení předkupního práva spoluvlastníků; v daném případě pak zvláště ke konkrétním okolnostem, za kterých došlo k uzavření darovací smlouvy. Odvolací soud neshledal výkon práv žalobců v rozporu s dobrými mravy ( ). Považoval za nadbytečné zabývat se námitkou relativní či absolutní neplatnosti darovací smlouvy s odůvodněním, že pokud by se žalobci chtěli bránit vznesením námitky relativní neplatnosti darovací smlouvy, museli by žalovat jinak a jiný by byl i okruh účastníků na straně žalovaných. Rovněž absolutní neplatnost darovací smlouvy v dané věci nepřichází v úvahu, neboť porušení předkupního práva podle nezakládá absolutní neplatnost úplatného či neúplatného převodu spoluvlastnického podílu na nemovitosti.

Žalovaní v dovolání vytýkají odvolacímu soudu pochybení procesní povahy, když jeho závěr, že výkon práv žalobců není v rozporu s dobrými mravy, považují za překvapivý. Současně zdůraznili, že nebyli seznámeni s obsazením senátu odvolacího soudu  a poučeni o tom, že se mohou vyjádřit k osobám soudců podle (dále „OSŘ“), navíc s tím, že oproti prvnímu rozhodnutí odvolacího soudu došlo u druhého rozhodnutí ke změně obsazení senátu odvolacího soudu, aniž by tato okolnost byla žalovaným vysvětlena.

Ve vztahu k právní argumentaci odvolacího soudu žalovaní namítali (vedle zpochybnění závěru, že výkon práv žalobců není v rozporu s dobrými mravy) nesprávnost názoru odvolacího soudu, že je nadbytečné zabývat se otázkou absolutní a relativní neplatnosti darovací smlouvy, přičemž ze nesprávný považují již samotný základní závěr odvolacího soudu, že předkupní právo spoluvlastníků ve smyslu se vztahuje i na případ darování jakožto formy bezúplatného převodu. Poukázali na skutečnost, že pro výkon práv a povinností plynoucích ze zákonného předkupního práva upraveného pouze v se za použití ustanovení použijí analogicky ustanovení , která upravují problematiku smluvního práva předkupního. Bylo-li v dané věci aplikováno ustanovení , kde jsou upraveny důsledky porušení předkupního práva smluvního, pak je třeba vzít v potaz i , ze kterého jednoznačně vyplývá, že předkupním právem je povinný vázán pouze v případě úplatného převodu věci, tedy nikoliv bezúplatného převodu, pokud nebylo předkupní právo sjednáno i pro jiný způsob převodu. Z těchto ustanovení lze dovodit, že zákonné předkupní právo omezuje spoluvlastníky pouze v případě, že hodlají převést věc úplatným převodem. Opačný výklad nemá oporu v zákoně. Vyplývá to rovněž ze samotného názvu tohoto institutu a rovněž z , kde se stanoví, že oprávněný může věc koupit za cenu nabídnutou někým jiným, pokud není dohodnuto jinak, jinak předkupní právo zanikne. Toto ustanovení nelze na bezúplatný převod aplikovat. Ze žádného ustanovení nelze dovodit, že u bezúplatného převodu může být pro uvedený účel cena  stanovena znaleckým posudkem.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že otázku, zda se povinnost spoluvlastníka podle vztahuje i na bezúplatné převody, již kladně vyřešil Nejvyšší soud v několika svých rozsudcích, např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. , a rovněž v komentáři k uvedenému v ASPI (lit. ev. č. 16338) je zastáván stejný právní názor. Žalobci se vyjádřili i k dalším dovolacím důvodům se závěrem, že je namístě odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud po zjištění, že včasné dovolání je přípustné podle , jsou v něm uplatněny dovolací důvody obsažené v , b) a jsou splněny podmínky dovolacího řízení, dospěl k závěru, že je i důvodné.

Podle převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké ( , 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

K otázce, zda se předkupní právo podílových spoluvlastníků vztahuje i na případy darování spoluvlastnického podílu jakožto formy bezúplatného převodu, se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 20. října 2008, sp. zn. (uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Uvedl, že předkupní právo podílového spoluvlastníka se při převodu spoluvlastnického podílu na základě darovací smlouvy neuplatní. Na argumentaci obsaženou v tomto rozhodnutí dovolací soud v  plném rozsahu odkazuje. Uvedený právní názor je v souladu i s aktuálními závěry odborné literatury (k tomu srovnej: Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Učebnice Občanské právo hmotné. Sv. I. 4. vyd. Praha : ASPI, 2005, s. 374 a 375, Ježek, M. Bezúplatný převod (darování) a předkupní právo dle . Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 119; Eliáš, K. a kol. . Velký akademický komentář, Linde Praha, 2008, s. 628, Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I.   – 459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 790).

Dovolacímu soudu není z jeho rozhodovací činnosti známo, že by řešil uvedenou právní otázku způsobem prezentovaným žalobci (a odvolacím soudem). Ani v žalobci označeném rozhodnutí sp. zn. (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 22, 2003, pod pořadovým č. C 1533) nebyla řešena otázka, zda se předkupní právo spoluvlastníků ve smyslu § 140 vztahuje i na případy bezúplatných převodů (darování) spoluvlastnických podílů.

Odvolací soud vyšel z odlišného právního názoru a jeho rozhodnutí  tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ].  Za této situace bylo nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval ostatními dovolacími důvody, neboť ani jejich případná opodstatněnost, by nemohla vést k jinému než rušícímu rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu podle   , 3 věta první zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu věta první .

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. února 2009

JUDr. Marie  R e z k o v á, v. r.

předsedkyně senátu