Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 188/2021-73

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 42.884,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.884,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.884,32 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.554,48 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.884,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.884,32 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.554,48 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum u Okresního soudu v Šumperku domáhala po žalovaném zaplacení částky 42.884,32 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum uzavřel původní věřitel, společnost právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země, s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 42.884,32 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný ovšem na daný revolvingový úvěr neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3.410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným převedena žalobkyni. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, ovšem bezvýsledně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Z revolvingového úvěru ze dne datum s obchodními podmínkami, občanského průkazu žalovaného a platebních informací bylo zjištěno, že dne datum žalovaný prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřel s původním věřitelem, společností právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Na základě této smlouvy žalovaný dne datum čerpal částku ve výši 30.000 Kč, kterou se zavázal uhradit do datum společně s úrokem a náhradou účelně vynaložených nákladů v celkové výši 42.884,32 Kč.

4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že původní věřitel žalovanému dne datum zaslal částku ve výši 30.000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet.

5. Z vyjádření právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem osobního účtu č. bankovní účet.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobkyně těmito listinami oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň ho vyzvala k uhrazení celé dlužné částky a tytoy byly předány k poštovní přepravě dne datum.

8. Z dalších důkazů soud pro nadbytečnost soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro zjištění skutkového stavu ve věci.

9. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Původní věřitel dne datum uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaný dne datum čerpal částku ve výši 30.000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s úroky a náhradou účelně vynaložených nákladů v celkové výši 42.884,32 Kč nejpozději do datum. Žalovaný ovšem ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne datum žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení celé dlužné částky, ovšem bezvýsledně.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i

v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda původní věřitel dostál své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinil. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení pouze obecně tvrdila, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází. Celkové poměry žalovaného v době uzavření smluv tak dle soudu prokázány nebyly. Původní věřitel si nijak neověřil příjmy ani výdaje žalovaného, takže nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne datum je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanoveními § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení

§ 2991 odst. 2 o. z., neboť původní věřitel žalovanému plnil bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému dne datum zaslal na jeho účet částku 30.000 Kč a pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 30.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ( o. z.), ve výši vyplývající z , a to ode dne datum.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.554,48 Kč, přičemž tato částka představuje 39,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.716 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42.884,32 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Podmínky ustanovení a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě a dlužném období) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.