Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1034/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu bytu do vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2007, č.j. -38, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2007, č. j. -30, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu bytu a aby žalovanému bylo uloženo převést do vlastnictví žalobce byt prvé kategorie o přiměřené velikosti bytu o podlahové výměře 57,8 metrů, který má žalobce dosud v nájmu. Odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Ke zmírnění majetkové křivdy, která byla žalobci způsobena vyvlastněním domu jeho rodiny v roce 1961, došlo v souladu podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích. V roce 1993 byl žalobce, jako právní nástupce po své zemřelé matce a dřívější vlastnici domu, odškodněn za vyvlastnění domu formou cenných papírů - akcií. Odvolací soud uzavřel, že žalobce již byl finančně odškodněn podle speciálního předpisu, nelze se proto téhož odškodnění, byť v jiné formě, domáhat podle předpisů obecných. Žalobcův nárok neměl podle odvolací instance oporu ve hmotném právu.

Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které opíral o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Tvrdil, že šlo o pouze částečné odškodnění ze strany státu za způsobenou újmu, provedené ve formě akcií. Ty navíc vrací formou nájemného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno žalobcem ve lhůtě, prostřednictvím advokátky ( , ) a podle všeho se opírá o přípustnost podle , odst. 3 , tedy pro otázku zásadního právního významu v rozsudku odvolacího soudu (jiná možnost nepřichází v úvahu).

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud může jen konstatovat, že žalobcův restituční nárok byl – za situace, kdy nepřicházelo ani reálně v úvahu vydání domu žalobci - uspokojen postupem podle , 4, 5 K tomu došlo ze strany České republiky - Ministerstva financí v roce 1993, kdy byla žalobci přiznána a poskytnuta finanční náhrada za vyvlastněnou nemovitost ve výši 392.263,- Kč, spočívající ve vydání cenných papírů - akcií RIF.

Tento nárok nelze spojovat se sociální situací žalobce a tvrdit, že restituční odškodnění žalobce „vrací formou nájemného ve výši 2.050,- Kč měsíčně“. Toho si jistě musela být vědoma advokátka, která sepisovala žalobcovo dovolání.

Restituční předpisy nepamatují na to, aby současně zajistily případně tíživou sociální situaci restituenta, na tom nemůže soud nic změnit. Nižší instance tedy nepochybily, jestliže žalobu zamítly. Nejvyšší soud též již dříve konstatoval, že dvojí (zde nyní žádána obecná) forma uspokojení restitučního nároku není možná (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. a další).

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobce odmítl.

Žalované nevzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. února 2009

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu