Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 180/2021-48
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
adresa pro doručování zaměstnavatel žalovaného jméno příjmení
obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky ve výši 23 085 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23.085 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16.342,51 Kč z částky 15.000 Kč za dobu od
16. 1. 2008 do 18. 12. 2020, dále se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 7,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,
ve výši 7,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,
ve výši 8,50 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 6. 2021 do 31. 12. 2021,
ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 1. 1. 2022 do 28. 1. 2022
a z částky 15.000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7.565,41 Kč z částky 8.085 Kč za dobu od 16.1.2018 do 18.12.2020 a dále co do požadovaného zákonného úroku z prodlení
ve výši 7,25 % ročně z částky 8.085 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,
ve výši 7,25 % ročně z částky 8.085 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,
ve výši 8,50 % ročně z částky 8.085 Kč od 30. 6. 2021 do 31. 12. 2021,
ve výši 9,75 % ročně z částky 8.085 Kč od 1. 1. 2022 do 28. 1. 2022
a z částky 8.085 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.571 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23.085 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16.342,51 Kč z částky 15.000 Kč za dobu od 16. 1. 2008 do 18. 12. 2020, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 8,50 % ročně z částky 15.000 Kč od 30. 6. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 1. 1. 2022 do 28. 1. 2022 a z částky 15.000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7.565,41 Kč z částky 8.085 Kč za dobu od 16.1.2018 do 18.12.2020 a dále co do požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8.085 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 8.085 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 8,50 % ročně z částky 8.085 Kč od 30. 6. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 9,75 % ročně z částky 8.085 Kč od 1. 1. 2022 do 28. 1. 2022 a z částky 8.085 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.571 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 23.085 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 23.085 Kč. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel dne 1. 7. 2007 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 23.085 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 15.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 8.085 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 27 týdenních splátkách ve výši 855 Kč, kdy při řádném splácení měla být uhrazena poslední splátka dne 6. 2. 2008. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutou půjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky nejpozději po uplynutí sedmidenní lhůty po zaplacení poslední splátky k datu 9. 1. 2008. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 23.085 Kč, kdy se dlužná částka skládala z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a částky souhrnného poplatku ve výši 8.085 Kč. Žalovaný dluh ze smlouvy o půjčce neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 6. 1. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ ), dne 4. 1. 2022 na adresu jeho zaměstnavatele jméno příjmení, obec a číslo, PSČ obec s tím, že zároveň soud doručoval uvedené listin y i na adresu adresa žalovaného, která byla soudu sdělena jako doručovací adresa ze strany Policie ČR.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2021 č.j. 9 C 180/2021 -32 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ . Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 4. 1. 2022 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.
5. Na základě důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění: právní předchůdce žalobce uzavřel dne 1. 7. 2007 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 23.085 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 15.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 8.085 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 27 týdenních splátkách ve výši 855 Kč, kdy při řádném splácení měla být uhrazena poslední splátka dne 6. 2. 2008. Součástí Smlouvy byly i Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutou půjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky nejpozději po uplynutí sedmidenní lhůty po zaplacení poslední splátky k datu
9. 1. 2008. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 23.085 Kč, kdy se dlužná částka skládala z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a částky souhrnného poplatku ve výši 8.085 Kč. Žalovaný dluh ze smlouvy o půjčce neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 6. 1. 2021.
6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ , tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, nikterak je nezpochybnila.
7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení na základě předložených důkazů ze strany žalobce, a pro stručnost pak bylo možno na tato skutková zjištění odkázat.
8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat předchozí právní úpravu ve vztahu k uzavřeným smlouvám mezi účastníky, kdy závazkový vztah mezi účastníky se řídí režimem zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, (dále jen ObčZ).
10. Podle § 657 ObčZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
11. Ve smyslu § 658 odst. 1 ObčZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
12. Dále podle § 121 odst. 3 ObčZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
13. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ .
14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně, pakliže se jednalo o dlužnou částku půjčky i spolu se souhrnným poplatkem, stejně tak i ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení a kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení, avšak pouze ve vztahu k tomuto zákonnému úroku z prodlení z žalované dlužné částky jistiny bez příslušenství tj. bez částky ve výši 8.085 Kč od 17. 1. 2008 respektive od 19. 12. 2020, jak je uvedeno výše ve výroku I. tj. dnem následujícím po dni, kdy vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na zaplacení dluhu, vrácení půjčené částky a souhrnného poplatku (představujícího podle názoru soudu příslušenství v podobě smluvního úroku z půjčky, viz níže odůvodnění výroku II. rozsudku). V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva (o půjčce) ve smyslu výše citovaných ustanovení ObčZ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky Smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu. Neuhrazená část dluhu činila celkem částku ve výši 23.085 Kč, kdy dlužná částka se skládala z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč a částky souhrnného poplatku ve výši 8.085 Kč. S ohledem ke skutečnosti, že žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení z celé žalované částky ve výši 23.085 Kč za dobu účinnosti ObčZ, musel soud ve vztahu k požadovanému příslušenství toto posuzovat rovněž podle příslušných ustanovení ObčZ s ohledem na okamžik prodlení žalovaného. Podle § 517 odst. 1 ObčZ, platilo, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 téhož ustanovení ObčZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Žalobci tak bylo vyhověno co do jeho nároku na zaplacení částky ve výši 23.085 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 342,51 Kč z částky 15.000 Kč za dobu od
16. 1. 2008 do 18. 12. 2020. Pokud šlo o aktivní legitimaci žalobce, pak tato byla odvozena od platně uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem ve smyslu § 1879 a násl. NOZ (výrok I.)
15. Soud naopak žalobu částečně zamítl co do požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8.085 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8.085 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 085 Kč od 30. 6. 2021 do 31. 12. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.085 Kč od 1. 1. 2022 do
28. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení ročně z částky 8.085 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7.565,41 Kč z částky 8.085 Kč za dobu od 16.1.2008 do 18.12.2020. Důvodem pro toto částečné zamítnutí žaloby byl a je (právní) názor soudu, spočívající v tom, že žalobcem požadovaný souhrnný poplatek odpovídal smluvnímu úroku z půjčky sjednanému mezi účastníky, přičemž při tomto hodnocení pak požadavek na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení z částky představující smluvní úrok z půjčky považoval soud za rozporný s ustanoveními ObčZ (viz dále níže rozvedeno). Pokud totiž kogentní ustanovení ObčZ smluvní volnost výslovně nezakazuje nebo pokud z jeho povahy nevyplývá, že se od něho nelze odchýlit, nejsou účastníci omezeni v tom, aby si na základě svobodného smluvního rozhodování vymezili, jaké povinnosti smlouvou převezmou a jaká práva si smlouvou založí. Smlouvou sjednané úroky a úroky z prodlení mohou existovat vedle sebe. Ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ ani jiné ustanovení tohoto právního předpisu či jiného právního předpisu nestanoví, na jakou dobu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smluvní strany si tak mohou při peněžité půjčce dohodnout úroky i za dobu, po kterou bude jistina dlužníkem skutečně užívána (do jejího faktického vrácení věřiteli), tedy i za dobu, v níž se dlužník případně ocitne v prodlení se splněním svého závazku, neboť jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. V daném případě pak soud ve Smlouvě uvedenou částku ve výši 8.085 Kč označenou smluvními stranami (případně pouze právním předchůdcem žalobce) jako souhrnný poplatek považoval za faktický úrok ze sjednané půjčky. Ve smyslu § 121 odst. 3 ObčZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Peněžitý závazkový právní vztah je právní teorií obecně pojímán buď jako hlavní, nebo vedlejší. Hlavním závazkovým právním vztahem je peněžitý závazkový právní vztah tehdy, jestliže jeho kauza směřuje přímo k zaplacení, resp. k získání určité částky peněz. Vedlejším a akcesorickým peněžitým závazkovým právním vztahem je závazkový právní vztah úrokový, který vzniká pouze tehdy, jestliže mezi účastníky existuje peněžitý závazkový právní vztah hlavní. Úrokovým závazkovým právním vztahem je závazek (smluvní nebo zákonný) zaplatit věřiteli určitou poměrnou část (zpravidla určenou procentní sazbou) peněžitého závazku hlavního. ObčZ rozeznává úroky a úroky z prodlení. Úroky z prodlení mají povahu sankce (sankční úroky) za prodlení dlužníka se splněním závazku (§ 517
odst. 2 ObčZ). Platí se vedle vlastního plnění stanoveným procentem z té části dluhu, s níž je dlužník v prodlení (shodně srovnej např. příjmení, V. a kolektiv: Občanské právo hmotné. Svazek II. Vydání první. KODEX obec a číslo, str. 74 - 75, a ze starší literatury např. jméno, J. - Švestka, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné. Svazek II. Vydání první. Panorama obec a číslo, str. 17). Prodlení dlužníka s plněním závazku má ze zákona za následek obsahovou změnu práv věřitele a povinností dlužníka, respektive jejich doplnění novými právy a povinnostmi. Prodlením tedy nastává ze zákona změna obsahu právního poměru (tím, že vedle trvající povinnosti splnit závazek, vznikají i nová /další/ práva a povinnosti), bez ohledu na to, zda dlužník prodlení zavinil. Podle standardního výkladu podávaného soudní praxí pak definice příslušenství pohledávky obsažená v ustanovení § 121
odst. 3 ObčZ platí i pro obchodní závazkové vztahy (pro případné posouzení smluvního vztahu jako smlouvy o úvěru, shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení jsou tedy podle § 121 odst. 3 ObčZ příslušenstvím pohledávky, kterou se ve smyslu tohoto ustanovení a v návaznosti na definici závazkového vztahu v § 488 ObčZ a jeho obecné chápání v právní teorii (srov. literární odkazy výše) rozumí peněžité plnění (jistina), na něž má věřitel právo podle hlavního závazkového vztahu, k jehož změně (potud, že lze nárokovat i sankce za prodlení s placením), dochází přímo ze zákona právě až prodlením dlužníka. Úrokový závazkový vztah je - jak zmíněno výše - vztahem akcesorickým, jehož vznik je podmíněn platným závazkovým vztahem hlavním. Splněním hlavního závazku (nebo jiným ze způsobů jeho zániku) zaniká (končí) i akcesorický závazek úrokový; přetrvává pouze povinnost uhradit již dospělé úroky. Tím, že včas nesplatí úroky z jistiny, se dlužník dostává do prodlení s plněním příslušenství, nikoli do prodlení s plněním vlastního dluhu (jistiny). Právo požadovat po dlužníku příslušenství z příslušenství (zde úroky z prodlení ze smluvených úroků představovaných souhrnným poplatkem) pak věřitel nemá proto, že občanský (ani obchodní) zákoník mu tuto možnost nepřiznává respektive do 1.1.2014 nepřiznával. Jinak řečeno, ani obchodní ani občanský zákoník v platném a účinném znění do 31.12.2013 tj. ObčZ a zákon č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, v platném a účinném znění do 31.12.2013, (ObchZ), nezakotvovaly majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky. Braní úroků z úroků
(tzv. anatocismus) bylo zapovězeno již podle tradic římského práva (srov. např. příjmení, L.: Dějiny a systém soukromého práva římského, Právnická fakulta příjmení příjmení v Bratislavě. 7. vydání. jméno 1929, str. 412 - 413 nebo příjmení, J., příjmení, V.: Římské právo. 1. vydání. Panorama obec a číslo, str. 279 - 280), přičemž totéž platilo
v českém právu i historicky; za platnosti obecného zákoníku občanského byl zákaz anatocismu prolomen jen v zákonem výslovně zmíněných případech (srov. k tomu příjmení, J.: Obligační právo, Československý akademický spolek Právník. 2. vydání. obec a číslo, str. 94 - 97 nebo příjmení, J.: Právo obligační, obec, obec a číslo,
str. 69 -70). (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 35 Odo 101/2002 , ze dne 24.3.2004) S ohledem k uvedenému pak měl soud za to, že požadavek žalobce na zákonný úrok z prodlení i z alikvotní části souhrnného poplatku byl jednoznačně v rozporu s § 39 ObčZ a z výše uvedených důvodů tedy žalobu částečně zamítl v uvedeném rozsahu. (výrok II.)
16. Pro úplnost soud ještě musel zdůraznit, že si je vědom rozhodnutí vyšších soudů ohledně zamítnutí či částečného zamítnutí žaloby v rámci rozhodování ve věci samé bez nařízení jednání, avšak v tomto případě se nejednalo o to, že by snad žalobce dostatečně nevylíčil rozhodné skutečnosti a bylo by případně potřeba mu poskytovat poučení stran doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 , odst. 3 OSŘ . Stejně tak se ani nejednalo o situaci, kdy by snad měl soud poskytovat poučení ve smyslu § 118a odst. 2 OSŘ . Za tohoto stavu tedy soud podle jeho názoru postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními OSŘ , kdy by se naopak nařízení jednání příčilo ekonomice řízení.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce byl ve věci částečně úspěšný, a proto mu náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 67,49 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobce odečetl jeho neúspěch respektive úspěch žalovaného, přičemž základem pro tento výpočet byl součet požadované částky ve výši 23.085 Kč a dále veškerého původně požadovaného příslušenství kapitalizovaného k datu 28.1.2022 tj. k datu vyhlášení rozsudku, respektive k datu požadovanému ze strany žalobce. Takto byla žalobcem požadována celkově částka ve výši 49.184,23 Kč, přičemž mu bylo přiznáno právo na zaplacení částky v celkové výši 40.851,36 Kč. Žalobce byl tedy úspěšný co do částky ve výši 40.851,36 Kč a neúspěšný co do částky ve výši 8.332,87 Kč (úspěch žalovaného). V takovém případě pak tedy úspěch žalobce byl v 66,12 %, respektive v takové výši mu náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 924 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.376 Kč, přičemž 66,12 % z uvedené částky je ve výši 1.571 Kč (zaokrouhleno na celé jednotky). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ , místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.