Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 7/2022
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem
ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený Mgr. jméno jméno, advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do požadované částky ve výši 1.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.400 Kč za dobu od 22. 7. 2016 do 17. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.400 Kč ve výši za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 148,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do požadované částky ve výši 1.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.400 Kč za dobu od 22. 7. 2016 do 17. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.400 Kč ve výši za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 148,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
8,05 % ročně z této částky od 22. 7. 2016 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdce, právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku dne 21. 6. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně webová adresa, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč, přičemž žalovaný měl vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti v rámci databází ISIR, příjmení, CRKI a BRKI, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být částka úvěru poukázána. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru tedy právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku úvěru ve výši 5.000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do 21. 7. 2016 i spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1.400 Kč. Žalovaný úvěr podle žalobkyně nevrátil v dohodnuté lhůtě, ani po upomínání, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 13. 4. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 , odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ ), dne 17. 2. 2022.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2021 č.j. 9 C 7/2022 -26 byl žalovaný v souladu
s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ . Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 17. 2. 2022 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila souhlas již předem v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Žalobkyně pak již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že nenavrhuje žádné další důkazy k prokázání zjišťování úvěruschopnosti u žalovaného, přičemž měla za to, že tuto skutečnost zjišťoval právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem.
5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně pak soud učinil soud ve věci následující skutková zjištění a z nich učinil i bezpečný závěr o skutkovém stavu, kdy bylo tedy možno uzavřít, že právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku dne 21. 6. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně webová adresa, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši
5.000 Kč, přičemž žalovaný měl vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr i spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti v rámci databází ISIR, příjmení, CRKI a BRKI, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být částka úvěru poukázána. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru tedy právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku úvěru ve výši 5.000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do 21. 7. 2016 i spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1.400 Kč. Žalovaný úvěr podle žalobkyně nevrátil v dohodnuté lhůtě, ani po upomínání, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 13. 4. 2021.
6. Soud pak fakticky nemohl zjistit, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv prováděl zjišťování úvěruschopnosti na straně žalovaného před poskytnutím samotného úvěru a splnil tak svou zákonem stanovenou povinnost (viz níže).
7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy, pak bylo třeba ji posuzovat i podle zákona zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění do
1. 12. 2016, (ZoSpÚv).
9. Tak podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle názoru soudu však právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného před samotným právním jednáním spočívajícím v uzavření úvěrové smlouvy, když tato povinnost byla stanovena v § 9 odst. 1 ZoSpÚv, který hovoří o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Odbornou péčí se podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, rozumí taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Lze jednoznačně uzavřít, že pojem„ odborná péče“ zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, respektive v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a
v nejlepším zájmu zákazníka (zde spotřebitele, potenciálního úvěrového dlužníka). příjmení pojem "nejlepší zájem zákazníka" pak nelze vykládat subjektivně v tom smyslu, že se jedná o co nejpřesnější naplnění jeho přání, ale objektivně, tedy co je pro zákazníka skutečně nejlepší, jakkoliv jeho původní představa mohla být v důsledku nedostatečných znalostí či zkušeností odlišná. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestanoví přesný postup či pořadí informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů jistě mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
11. Ustanovení § 9 odst. 1 ZoSpÚv výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9
odst. 3 ZoSpÚv ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K takovému předpokládanému závěru je však jistě nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. O takové činnosti však nebylo ničeho tvrzeno, ani žalobkyně nedokládala žádné důkazy ke zjištění, že byla provedena analýza všech aktiv i pasiv v rámci rozpočtu žalovaného. Z tohoto pohledu pak soud musel jednoznačně uzavřít, že uzavřená Smlouva byla od počátku neplatná právě z důvodu porušení této povinnosti právního předchůdce žalobkyně, přičemž soud se musel otázkou neplatnosti zabývat z úřední povinnosti.
12. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod na základě, kterého si strany plnily podle
§ 2991 odst. 2 NOZ a podle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že ten kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana, bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho co plnila ve smyslu § 2993 NOZ . Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní plnění ve výši 5.000 Kč, přičemž žalovaný mu na dluh ničeho neuhradil a jestliže šlo o jeho prodlení s úhradou dluhu ve výši 5.000 Kč, pak žalovaný se mohl dostat do prodlení až doručením žaloby k datu 17. 2. 2022, respektive od následujícího dne a za této situace tedy soud žalovanému uložil uhradit dlužnou částku bezdůvodného obohacení ve výši 5.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení. (výrok I.)
13. Právě s přihlédnutím k výše uvedeným skutkovým závěrům a právním závěrům pak soud žalobu zamítl co do požadované částky ve výši požadované částky ve výši 1.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.400 Kč za dobu od
22. 7. 2016 do 17. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.400 Kč ve výši za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení, kdy bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný fakticky od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku 5.000 Kč v rámci neplatného právního jednání a o tuto částku se obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, respektive na úkor žalobkyně, avšak žalobkyně neměla nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč a stejně tak se s ohledem na výše uvedené nemohl žalovaný dostat do prodlení dříve než k datu 18. 2. 2022 (výrok II.)
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná co do nároku na zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím (úspěch v rozsahu 55 %) a neúspěšná co do nároku na zaplacení částky 1 400 Kč s příslušenstvím (úspěch žalovaného v rozsahu 45 %). Proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 10 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch respektive úspěch žalovaného, přičemž základem pro tento výpočet byl součet požadované částky ve výši 6 400 Kč a dále veškerého původně požadovaného příslušenství kapitalizovaného k datu 19.4.2022 tj. k datu vyhlášení rozsudku. Takto byla žalobkyní požadována celkově částka ve výši 9 359,30 Kč, přičemž jí bylo přiznáno právo na zaplacení částky v celkové výši 5 098,18 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná co do částky ve výši 5 098,18 Kč a neúspěšná co do částky ve výši 4 261,12 Kč (úspěch žalovaného). V takovém případě pak tedy úspěch žalobkyně byl v 10 %, respektive v takové výši mu náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b
vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši
1 489 Kč, přičemž 10 % z uvedené částky je ve výši 148,90 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ , místo plnění podle
§ 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.