Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 C 360/2021-23

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 912,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 645,63 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 22. 3. 2021 do zaplacení, z částky 669,71 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 4. 4. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení z částky 684,66 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 101,11 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 645,63 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 22. 3. 2021 do zaplacení, z částky 669,71 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 4. 4. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení z částky 684,66 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 101,11 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne 24. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3.912,12 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo dne datum s žalovaným on-line, dále tvrdí poskytnutí částky 3.000 Kč jako spotřebitelský úvěr žalovanému, peněžní prostředky měly být žalovanému zaslána na bankovní účet č. bankovní účet, variabilní symbol dne datum. Mezi stranami měl být dohodnut smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a žalovaný se měl zavázat vrátit žalobkyni celkem částkou 3.801 Kč třemi splátkami do 28. 4. 2021, žalovaný však neměl dodržet smluvní podmínky a splátky dle určeného splátkového kalendáře nehradil ani na základě zaslaných upomínek. Žalobkyně se vedle dlužné částky ve výši 3.801 Kč po žalovaném domáhá částky 111,12 Kč z titulu dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač k němu byla řádně předvolán, včetně doručení žaloby. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle , (dále jen „ “) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování (smlouva o spotřebitelském úvěru, doklad o poskytnutí úvěru, protokol o podpisu smluvních dokumentů ze dne 12. 5. 2021, upomínky, VOP, žádost o poskytnutí úvěru, dokumenty týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.) má soud pouze za zjištěné, že žalobkyně žalované zaslala částku ve výši 2.000 Kč dne datum. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle 2 Sb., (dále jen “o. z.”). Předložený text smlouvy o úvěru, resp. předložené podmínky, sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Navíc neodpovídá ani tvrzená výše poskytnutých peněžních prostředků, v žalobě je tvrzena poskytnutí částky 3.000 Kč, ale i ze samotného textu tvrzené smlouvy o úvěru vyplývá částka 2.000 Kč, tatáž částka je uváděna i v dokladu o poskytnutí úvěru.

5. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka, příp. i dokumenty, na jejichž základě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a doložení zaslání peněžních prostředků. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu na straně dlužníka důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl reálně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu – úvěru. Připojení dodatku„ podepsané elektronicky celé jméno žalovaného, datum, 17:07:02“ není projevem vůle konkrétní osoby žalovaného, navíc se jedná o snadno zneužitelný způsob uzavírání smluv. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o úvěru. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, včetně odpovídající podpisové doložky žalované ve výše uvedené podobě, který však nemůže být dostatečným elektronickým podpisem u smlouvy, která podléhá úpravě podle zákona o spotřebitelském úvěru. Aby mohla být smlouva o úvěru s ohledem na požadavek písemné formy odpovídajícím způsobem podepsána (vlastnoručním podpisem), muselo by se nezbytně jednat o kvalifikovaný elektronický podpis, nikoliv o prostý elektronický podpis. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 2.000 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 2.000 Kč včetně úroku z prodlení (§1970 o.z.) požadovaných z tvrzených jednotlivých splátek (zde soud vyšel z jednotlivých výzev žalobkyně k úhradě dlužných splátek), žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebyla prokázána smluvní ujednání, která by odůvodňovala nárok žalobkyně na smluvní pokutu, úrok požadovaný ve výši 0,1 % denně a další nároky žalobkyně nad rámec poskytnuté částky 2.000 Kč.

6. Stran kvalifikovaného elektronického podpisu, který je dle názoru soudu nezbytný při tvrzené smlouvě o úvěru, soud uvádí následující:

Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

Podle , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě tvrzené smlouvy o úvěru se podle označení žalovaného v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) jednalo o žalovaného v postavení spotřebitele (tomu odpovídají i dokumenty předložené pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného). V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti uvedeného písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalovaného (a stejně tak i žalobkyně). Z provedeného dokazování vyplynulo, že znění smlouvy o úvěru měl žalovaný stvrdit elektronicky, k tomu je připojena jakási doložka o elektronickém podpisu, ale bez jakékoliv kvality. Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě doložky o elektronickém podpisu se může nepochybně jednat o„ prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto„ prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis za užití PIN kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o zápůjčce. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani nařízení eIDAS.

Předložená smlouva o úvěru nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. V daném případě by přicházela v úvahu aplikace , o spotřebitelském úvěru, soud však dospěl k závěru, že s ohledem na zvolený způsob elektronického uzavření smlouvy o úvěru způsobem, který však neposkytuje dostatečné záruky co do integrity a zachování obsahu (jeho nezměnitelnosti k určitému časovému okamžiku) návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, stejně tak problém s nedostatkem důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného, není za prokázané uzavření konkrétní smlouvy o úvěru s konkrétním žalovaným.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 101,11 Kč, přičemž tato částka představuje 2,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 912,12 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce