Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5064/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2008, č.j. -146, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 29.1.2008, č.j. -94, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem budov postavených na pozemku parc. č., které jsou jako rozestavěné stavby na uvedených pozemcích v katastrálním území K., LV č., katastrální úřad pro h. m. P., katastrální pracoviště P.; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud vyšel ze zjištění, že žalobce, jako zhotovitel, uzavřel s žalovanými, jako objednateli, dne 6.9.2004 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že vlastnické právo ke zhotovované věci přechází na objednatele zaplacením dohodnuté ceny díla a předání a převzetí díla následuje neprodleně po jeho dokončení. K zaplacení ceny díla nedošlo. V katastru nemovitostí bylo v době rozhodování soudu vloženo vlastnické právo žalovaných k rozestavěným stavbám na pozemku parc. č., katastrální území K., na LV č., katastrální úřad pro hl. m. P., katastrální pracoviště P.

Obvodní soud pro Prahu 9 dospěl k závěru, že smluvní ujednání výhrady vlastnického práva v předmětné smlouvě o dílo je neplatné, neboť v daném případě se jedná o stavby na pozemcích objednatelů, proto jsou objednatelé (žalovaní) podle (dále jen „obč. zák.“) vlastníky stavby na těchto pozemcích. Dohodu o výhradě vlastnictví, jak je uvedena ve smlouvě o dílo ve prospěch zhotovitele, považoval soud za ujednání, které zhoršilo postavení žalovaných, jako spotřebitelů, je v jejich neprospěch, což ve smyslu odst. l obč. zák. způsobuje absolutní neplatnost tohoto ujednání. Požadavek žalobce na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem proto zamítl.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. června 2008, č.j. -146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V průběhu odvolacího řízení žalobce upřesnil žalobní petit tak, že je vlastníkem budovy (rodinného domu) č.p., část obce K., postavené na pozemku par. č. k.ú. K. a budovy (garáže) postavené na pozemku par. č., k.ú. K., jejichž užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím, a které jsou zapsány jako rozestavěné stavby na pozemku parc. č., katastrální území K., na LV, katastrální úřad pro h. m. P., katastrální pracoviště P.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, ale z jiných důvodů. Dohodu o výhradě vlastnictví, jak byla sjednána v předmětné smlouvě o dílo, považoval za platně sjednanou, neboť účastníci si mohli tuto smlouvu podřídit dohodou obchodnímu zákoníku, což také učinili, a ve smyslu § 542 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) platí, že pokud zhotovitel zhotovuje věc u objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, objednatel nese nebezpečí škody na zhotovované věci a je jejím vlastníkem, avšak jen jestliže smlouva nestanoví něco jiného. V daném případě účastníci využili možnosti zákona a stanovili si přechod vlastnictví na objednatele odlišně.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu (dále jen „ “), neboť předmětem smlouvy o dílo byla pouze výstavba vrchní stavby rodinného domu s obytným podkrovím podle projektové dokumentace a nebyla výslovně uvedena i výstavba garáže. Konstatoval, že žalobce dílo zcela nedokončil, dílo dokončili žalovaní vlastními silami, uvedené nemovitosti žalobce nezhotovil, a proto se podle odvolacího soudu nemůže domáhat, aby byl určen vlastníkem popsaných budov.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , a důvodné pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu , a rovněž podle s tím, že řízení je postiženo vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Rovněž uplatnil dovolací důvod daný ustanovením , majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Nesprávné skutkové zjištění spatřuje v závěru, že předmětem smlouvy o dílo byla toliko výstavba vrchní stavby rodinného domu s obytným podkrovím. Dovolatel odkazuje na další důkazy, z nichž vyplývá, že předmětem výstavby rodinného domu byla i garáž. Nesouhlasí ani se skutkovým závěrem o nedokončení díla žalobcem a poukazuje na stavební deník, z jehož zápisů vyplývá dokončení díla dne 19.2.2005.

Vadu řízení spatřuje dovolatel v nedostatečném poučení žalobce podle a 3 o možnosti doplnění tvrzení a doložení důkazů k prokázání předmětu smlouvy o dílo.

Za nesprávný považuje právní závěr odvolacího soudu, že se nemůže úspěšně domáhat práva na určení vlastnictví k určeným nemovitostem.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání žalobce se vyjádřila první žalovaná. Navrhla dovolání zamítnout, neboť považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( , po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle Byť odvolací soud rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, je jeho rozsudek po obsahové stránce měnícím rozsudkem. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který se věcí o určení vlastnictví zabýval z hlediska posouzení platnosti smlouvy o dílo a nezabýval se naléhavým právním zájmem na určení ve smyslu , dospěl odvolací soudu k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2003, sp. zn. ). Dovolání se opírá o způsobilé dovolací důvody podle , b) a odst. 3

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Dovolatelem uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Domáhá-li se žalobce, jako zhotovitel díla podle smlouvy o dílo uzavřené dne 6.9.2004 s žalovanými, jako objednateli, určení, že je vlastníkem konkretizovaných nemovitostí, které zhotovoval, je třeba posuzovat věc podle , podle něhož se žalobce může domáhat, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví ve smyslu , byla-li předmětem smlouvy o dílo pouze výstavba vrchní stavby rodinného domu s obytným podkrovím podle projektové dokumentace, a výslovně nebyla uvedena i výstavba garáže.

Dovolací soud je nucen konstatovat, že při posouzení naléhavého právního zájmu odvolací soud nepostupoval v dané věci v souladu s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud se obdobnou věcí zabýval v rozhodnutí ze dne 31.7.2000, sp. zn. , a to otázkou vlastnického práva ke zhotovované věci. Nejvyšší soud nemá ani nyní důvod měnit nic na stanovisku, že na určení vlastnického práva ke zhotovované věci je dán naléhavý právní zájem ve smyslu

V dané souvislosti je případné upozornit i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.9. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS č. C 1413, v němž Nejvyšší soud judikoval, že právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti může mít i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, bylo-li její nabyté právo k nemovitosti kvalifikovaně zpochybňováno. V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní v soudním řízení zpochybňují žalobcovo vlastnické právo k nemovitostem, které měl získat podle mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo a kdy tyto nemovitosti jsou jako majetek žalovaných zapsány v katastru nemovitostí. Je namístě tedy dovodit, že žalobce má naléhavý právní zájem podle na určení jeho vlastnictví [srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2001, sp. zn. , podle něhož naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení je dán již existencí rozporu ve vlastnictví předmětných nemovitostí podle stavu vyplývajícího ze zápisů v katastru nemovitostí a podle stavu, který zde je v důsledku smlouvy uzavřené mezi účastníky].

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci – naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnictví v petitu označených budov - byl dovolatelem namítán důvodně.

Bylo bezpředmětné se zabývat dalším uplatněným dovolacím důvodem podle , jímž dovolatel poukázal na vady řízení, je-li napadené rozhodnutí právně nesprávné.

Nebylo-li tedy možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

Odvolací soud bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu