Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 388/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) Ing. J. K. a b) RNDr. M. K., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) V. F. a 2) H. F., zastoupeným advokátem, o určení úhrady za užívání bytu a o uložení povinnosti doplatit úhradu za užívání bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 2008, č. j. -72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. srpna 2008, č. j. -86, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č.j. -49, uložil žalovaným platit nájemné ve výši 3.036,- Kč (správně 3.063,- Kč) měsíčně, a to počínaje dnem 1. 1. 2005 do doby, než-li vyšší nájemné bude stanoveno právním předpisem, rozhodnutím soudu, dohodou stran nebo jednostranným právním úkonem, a určil, že nájemné je splatné vždy do 15. dne v měsíci, za který je placeno (výrok I.). Dále uložil žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně dlužné nájemné za období od 1. 1. 2005 do 31. 1. 2008 v celkové výši 22.200,- Kč, a to ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 5. 2008, č.j. -72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 8. 2008, č.j. -86, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že se nájemné stanoví částkou 3.063,- Kč měsíčně od 1. 1. 2005 do doby, než-li vyšší nájemné bude určeno právním předpisem, rozhodnutím soudu, dohodou stran nebo jednostranným právním úkonem (výrok I.), uložil žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně do šesti měsíců od právní moci rozsudku jen 14.400,- Kč a zamítl žalobu co do částky 7.800,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení „ “ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a jako dovolací důvod uplatnili, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Žalovaní výslovně napadli rozsudek odvolacího soudu ve výroku uvedeném pod bodem II. a uvedli, že ostatní výroky nejsou dovoláním napadeny. Nesprávné právní posouzení věci spatřovali v tom, že  se první odstavec výroku II. rozsudku odvolacího soudu neopírá o platnou legislativu a poškozuje jednu stranu sporu, protože diskutabilně vykládá zatím neexistující právní úpravu. Rozhodnutí o doplatku za minulé období pokládali za nespravedlivé vůči řádným nájemníkům bytu, kteří podle platného zákona garantovaného státem plnili a plní své povinnosti nájemců. Nesouhlasili s tím, aby nesli náklady nájemného z předchozího období, když tento stav zcela prokazatelně nezavinili a rozhodnutím je na ně převedena povinnost, která měla předmětem legislativních úprav schválených státními orgány. Závěrem navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu v bodě II. prvý odstavec zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými ( ). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci napadli dovolatelé rozsudek odvolacího soudu ve výroku uvedeném pod bodem II. odstavci prvním, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně (obsahově) potvrzen co do jejich povinnosti zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 14.400,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Dovolání tedy směřuje proti výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení , neboť ustanovení to výslovně vylučuje.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první ve spojení s odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu